Views: 132

Každý rok je to stejné. Pozorně poslouchám skrytá přání a tajné sny blízkých, s hlavou jak pátrací balón pročítám dopisy Ježíškovi, abych pak vzala útokem obchody. Všechno dělám s rozmyslem a s dostatečným časovým předstihem, takže se neodehrávají žádná dramata. I přesto mám pak v den D a hodinu H divný pocit, že na to, kolik mne to stálo energie je to podezřele rychle za námi a v nenávratnu. Letos ne.

Jako každý rok se snažím, aby děti našly pod stromečkem to, o co si napsaly, pokud nebudu muset prodat ledvinu, vyloupit banku nebo zabít jednorožce. Stejně tak jsem se rozhodla vyhovět dceři, když si napsala, krom jiného, o knihu v norštině.

Miluje dva norské zpěváky a rozhodla se, že se do jejich země, za jednoho z nich provdá a jako přípravku pro život s Norem začne pilovat jazyk. Nebránila jsem jí v tom. Loni touhle dobou milovala Harryho Pottera. To mě stálo jenom peníze. Tady jeden nikdy neví, kdy se jí ta norština bude hodit.

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem, někdy i Norem.

To jsem ještě nevěděla, že u nás v tomto v pravdě seversky tvrdém jazyce vychází jen právnické sborníky, učebnice a sem tam nějaký ekonomický epos. Vše v ceně nových, na míru šitých plesových šatů.

Po dlouhém pátrání jsem našla jeden eshop, který nabízel poměrně hezky ilustrovaný slovníček a průvodce Prahou slibující krom povídání o tomto městě i něco z jeho zajímavých pověstí. Žádná sláva, ale lepší než sborník obchodního práva v norštině.

Alespoň pro patnáctiletou holku.

Už čtrnáct dní jsem statečně bojovala s virozou a děkovala Ódinovi za existenci internetu, který mi ušetřil obíhání obchodů. Hotovo, zaplaceno. Pustila jsem to z hlavy. Jedeme dál

Jsem zvyklá, že pošta trochu vázne a tak jsem to pustila z hlavy.

Po týdnu jsem si přeci jenom řekla, že bych měla prověřit, kde se knihy toulají. „Nezkazíš přeci dceři život.“ Nechtěla jsem ji dávat argument pro výčitky v budoucnu, proč ještě nenašla ani ve čtyřiceti toho pravého. Skoro sedm miliard lidí a co když ten princ na bílém koni zrovna mele po norsky.

Projela jsem mail a nic.

Žádné potvrzení objednávky, platby. Že bych měla delirium z teploty? Znovu jsem vše zkontrolovala a nic. Kruci.  Našla jsem jiný eshop, kde měli záložní zboží, které jsem původně zvažovala jako variantu číslo dvě. Super, zakrátko jsem měla v mailu potvrzenou objednávku. Týden se opět nedělo nic a už to vypadalo, že dceři budu muset koupit Goetheho a vysvětlit jí, že němčina je s norštinou jako slovenština s češtinou a že to má skoro to stejný, tak ať nebulí a kouká louskat Fausta.

Zajímavé je, že není takový problém sehnat knihu v čínštině, holandštině nebo hindštině, jako kus pořádně studeného norského slova.

V beznaději a temnotě, někde mezi obrazy zklamané dcery s Faustem na klíně, jsem si vzpomněla na sestru. Norština jí nic neříká, překládá knihy z angličtiny. Knihu má vždy opřenou v nenáviděném školním stojánku, ve kterém nikdy nedržely knihy, zato svačina ano. Knihu v originále! Žádný pdf. Normální voňavou tištěnou tvrdou knihu na papíře! Synonymem norské literatury je pro mne Jo Nesbø. Léta vychází v geniálním překladu od Kateřiny Kryštůfkové a s neméně geniálními obálkami v Knize Zlín.

Nezaváhala jsem a v zoufalství jsem na poslední pokus napsala do nakladatelství, zda by čistě náhodou nemohli postrádat nějaký překladatelský výtisk. Třeba i starší, žádnou novinku, prostě jen příběh v norštině.

Dva dny na to mi přišel mail z e-shopu.

Přijde mi balíček. Den na to mi cinkla esemeska s číslem balíku…..z druhého eshopu. Pro změnu. Jestli mi dcera za měsíc řekne, že už miluje někoho jiného, přísahám, že jí minimálně jednou knihou velmi dramaticky ublížím. I kdyby se zamilovala do Číňana, tak jí za nějakého Nora vlastnoručně provdám.

Když vidím, jak se práší na Harryho Pottera vím, že se určitě zamiluje do Číňana, Vinetoua nebo Jamese Bonda. Je jí patnáct. Zbude mi tu kupa knih v norštině. A vzpomínka na jedny vánoce. A taky jedna Žízeň, krvelačný román od Jo Nesbøho, který otlapkala Kateřina Kryštůfková.

Protože jsou Vánoce.

Protože se nade mnou v nakladatelství slitovali.

Protože Kniha Zlín je nejlepší.

Protože my rodiče, co máme patnáctileté dcery jsme na tom všude po celém světě stejně.

Protože všichni víme, že už na Tři krále budou milovat někoho jiného, ale my bychom se pro ně stejně rozkrájeli.

Protože jsme jednou taky milovali Vinnetoua a Angela z Kelly family. 

ToraToraTora

[sexy_author_bio]

Článek pro vás napsala:

Kristina Doubravová (ToraToraTora) 31.07.1981 „Lev“

Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.

Tyhle taky napsala:

Archiv autora

• Dům a Byt18.06.2019O šípkových růžích
• Tělo13.06.2019Nic vás tak neochladí jako to, co vás zahřeje
• Společnost08.06.2019Všechny vůně léta
• Rodina a Drobotina24.05.2019Záhady kolem nás