htěla bych se s vámi podělit o moc milý zážitek a pocit. Ráda bych vám vyprávěla o charitativní akci pro podporu pediatrické lůžkové části v FN Motol. Většina z vás ví, že mám těžce nemocného syna a právě proto, jsem se rozhodla podpořit tuto krásně nezištnou věc tím, že se zúčastním také. Věřte nebo ne, po celou dobu jsem měla husí kůži.
V pořadí šlo o již třetí ročník.
A jak to vlastně všechno začalo?
Parta kamarádů se jednou nad pivem dohodla, že než trávit svůj volný čas planě, bude lépe ho věnovat smysluplné pomoci někomu, kdo to potřebuje.
Nemocným dětem.
A povedlo se to, jako vždy.
Pro děti připravili organizátoři, jako vždy zcela zdarma a ve svém volném čase spoustu her, přišel i klaun a pozvání přijali i naši olympionici.
Nechyběl ani koncert pro děti.
A tak mi to nedalo, trochu jsem si zahrála na reportérku a vyzpovídala dva hlavní aktéry této nádherné akce.
Jsem strašně moc ráda, že mezi námi existují takový lidé, jako je JIŘINA, HONZA A JEJICH KAMARÁDI.
JIŘINKO: Co tě přivedlo k tomu, že jsi začala pomáhat nemocným dětem?
Nafotila jsem svého času nějaké fotky, které se mi později povedlo prodat. Pak jsem uvažovala, co s penězi. A tak jsem zavolala do Motola. Následovala první akce, potom druhá. No a teď už je tady třetí a my rozhodně nekončíme.
JIŘINKO: Vím, že ty sama děti nemáš. Také vím, že je to pro tebe citlivé téma, ale přes to, chystáš se ještě založit rodinu?
Bohužel je pravda, že se mi stala dost tragická věc, díky které jsem přišla o dvě děti. Zřejmě proto mám tak velkou potřebu pomáhat dětem, nemocným dětem. Pokud by nějaké vlastní v budoucnu přišly, budu velmi šťastná. Když ne, nebráním se ani adopci.
I kdyby to nedopadlo Jiřinko, budeš skvělá máma, ať už vlastní, nebo adoptivní. To všechno, co teď děláš, ti musí Pánbůh opravdu oplatit na dětech. Děkuji ti za povídání.
HONZO: My dva se známe strašně moc dlouho, co byl spouštěcí signál k tomu, starat se o blaho nemocných dětí?
Já prostě beru děti jako zrcadlo dospělých. Chci, aby si děti zavčasu uvědomily, že život není jen počítač a herní konzole, že jsou i jiné, krásné a užitečné věci.
HONZO: Ty máš naprosto zdravého syna, máš někoho z okolí, nebo rodiny, kdo by řešil takový problém, jako je chronicky nemocné dítě?
Ano, mám přátelé, kteří mají nemocné děti ať už jde o cukrovku, nebo třeba D.S.
Přeji ti, Honzo abyste sehnali co nejvíce sponzorů, aby ti tvůj syn dělal samou radost.
Díky
Jiřinka mi během programu kladla ne srdce, abych nezapomněla poděkovat všem, kteří se na této charitativní akci podíleli, a to bych moc ráda udělala.
Tak tedy:
ZVLÁŠTNÍ PODĚKOVÁNÍ, PATŘÍ:
MĚSTSKÉ ČÁSTI BŘEZINĚVES, KTERÁ POSKYTLA VEŘEJNÉ PROSTORY,
ZCELA ZDARMA.
Dále…
SPONZORŮM, HASIČŮM, ZVUKAŘŮM,
MICHALOVI A MIŠUTKOVI a VŠEM KAMARÁDŮM,
BEZ KTERÝCH BY NEMĚLY DĚTI JAK SOUTĚŽIT.
Také…
HERCŮM, KTEŘÍ ZDE HRÁLI BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ
I KLAUNOVI,
MUZIKANTŮM A RESTAURACI POD LIPAMI.
Děkuji všem, kteří v této věci a jim podobných pomáhají.
Já sama nelépe vím, co je to mít nemocné dítě.
Znám ten každodenní stres a strach, aby se mu něco nestalo. Je to věčná obava, ale i radost byť z malého úspěchu.
Sama jsem se synem strávila v Motole snad půlku života.
Třikrát zde Milouškovi zachránili život a pořád ještě nemáme vyhráno. Ale vědomí, že existují i báječní a dobří lidé, ochotní pro druhé něco udělat, dává člověku sílu bojovat a nevzdávat se.
Mají můj obrovský dík.
Díky za ty malé andílky, kteří budou mít díky všem organizátorům a zúčastněným krásné Vánoce.
Ano, Vánoce, protože část výtěžku z celé akce bude věnován právě na nákup vánočních dárků pro malé a dlouhodobě nemocné pacienty motolské nemocnice.
Pokud by měl někdo potřebu pomoci v této věci, možnost je ZDE.
Pokud byste chtěli věnovat něco málo přímo na hračky a jiné potřeby do dětské herničky,
stačí do zprávy pro příjemce připsat : „Pro Darinku Skaličkovou“ .
To je jméno sestřičky, která má na starosti právě hračky a zábavu pro zdejší dětské dušičky.
Všem vám moc děkuji za přečtení článku i za případnou pomoc.
Vaše
Kebulkaevulka
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:

- Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
Tyhle taky napsala:
Společnost2023.05.28Dagmar Valová: Proč věřit. Erotický román. 19. a 20. kapitola
Cestování2023.05.19Užijte si krásnou dovolenou v srdci malebné české přírody
Cestování2023.05.11Jak elektrokolo změní váš pohled na cyklistiku
Dům a Byt2023.05.11Jednočipový počítač – Arduino vs. Raspberry Pi – co si vybrat?