Já vím, že houbaření už pomalu odzvonilo, ale s touhle knihou se vyřádíte i v kuchyni. Škoda, že na titulní straně není mimo jiné i některý mimořádně chutě tvorný obrázek, který je uvnitř v receptářové části knihy. Ano, ryzce jsou houby sice známé, ale do košíku je obyčejně jen málokdo sbírá. Ani já bych se neodvážila. 

Ovšem po přečtení této knihy – a popravě mě stačilo se jen podívat na obrázky – jsem pojala obrovskou touhu přece jen, když mi štěstí někdy bude přát, se do ryzců zakousnout. Nakonec jsou to krásné, masité velké houby a když jsem v této knize nalistovala na konec, ke stránkám s mimořádně chutnými recepty, tak jsem se dokonale ztratila ve fantazii….

Autoři jsou precizní jako profesoři

S velkou pochvalou musím ohodnotit celý text. Autoři jsou odborníci na slovo vzatí a s nesmírnou až puntičkářskou péčí zpracovali každou větu, každý kousek textu. Kniha je rozdělena do několika částí.

První je o ryzcích obecně: tady se dozvíte, co je to za houby,  něco o jejich mléde, o tom, jak je podle několika základních  znaků rozeznat, charakteristika klobouku, třeně, dužiny, lupenů nebo vůní. Všechny tyto znaky se potom ještě jednotlivě rozebírají u každé ze 60 hub, které tu jsou i podrobně nafoceny.

Druhá část je o léčivých  látkách v ryzcích: to je jedinečná a ojedinělá část této knihy. Medicínská přesnost, vědci v akci! Asi nejsložitější část knihy, ale dá se říci, že laik bude žasnout a odborník se zaraduje nad přívalem informací. Obyčejný čtenář a obyčejný houbař si odnese hlavu jako balón a obrovskou pokoru nad těmito houbami, do kterých kdekdo v lese kopne se slovy: „Prašivka, bacha… ježiš a něco z ní teče, rychle pryč!“ Ha, a ode dneška si uvědomíte, že je to ryzec, který se svou léčivostí a obsaženými bioaktivními látkami v mnohém směle může rovnat třeba mediálně a kulinářsky profláknuté hlívě ústřičné.

Ryzec smrkový

TIP: Tou můžete mimochodem velmi dobře nahradit houby uvedené v receptech a vznikne vám tak na talíři dílo vizuálně celkem podobné, jako kdybyste vařili z ryzců.

Ryzec černohlávek

Třetí část je fotoatlasová: Je tu na 60 u nás rostoucích hub. Jedlých, nejedlých, dobrých i odporných, ba i jedovatých. Dozvíte se zajímavosti. Třeba u nás jedovatý ryzec kravský se na Ukrajině normálně konzumuje. Samozřejmě po náležité úpravě, ale… nebo že některé ryzce voní jako sperma a jiné jako kokos nebo strouhaná mrkev či jak okvětní lístky růží? Jsou to nepodstatné a zajímavé drobnosti, které nakonec v hlavě uvíznou a které tak činí tuto jen zdánlivě ryzí odbornou knihu, tak čtivou.

Fotografie jsou přesné, vypracované do detailů, houby jsou často obloženy i atributy svého nálezu, tu je lístek z břízy, tu lískový oříšek a také podle fotek poznáte, jde-li o nález letní nebo podzimní.

Poslední část je o vaření: co k ní dodat. Ryzce v pomazánkách a salátech. Ryzce nakládané jako pečenáče, zavináče nebo utopenci. To třeba pro mne byla zcela nová věc! Omáčky a horké polévky, pečená jídla, dušená, kombinace s masem, brambory, rýží nebo těstovinami. Báječná vegetariánská sekaná z ryzců a pak i království slaného pečení – pizza, záviny a štrůdly. Nebo tahle smetanová dobrota….

Neodolatelné.

Jako bonus potom několik receptů věnovaných konzervování a to jak v sladkokyselém nálevu, tak i mléčným kvašením nebo v sádle nebo soli.  Navíc, když si představím, že nemusím být vázaná jenom na ryzce, ale mohu uvedené postupy zkusit na různých houbách – zdá se, že na nějakou dobu opustím masožravectví J))

O autorech:

Jiří Kovač: (nar. 1950, Trutnov) Od roku 1978 je členem České společnosti pro mykologii a houby jsou jeho celoživotní vášní. Je vynikající znalec hub se širokým rozhledem, přičemž se dobře orientuje i v mnoha obtížných a málo prostudovaných rodech hub. Známý je především svou dlouholetou fotografickou činností.  Svými snímky přispěl do mnoha českých mykologických publikací.

JUDr. Aleš Vít: (nar. 1953, Velké Hamry) Od roku 1969 žije v Praze a je členem České mykologické společnosti, kde se dlouhodobě věnuje problematice jedlých hub a jejich využití v kuchyni. Přispívá do časopisů a na houbařské weby, autorsky i fotograficky se podílel na několika houbařských a kuchařských knihách.

RNDr. Radomír Socha, Dr.Sc.: (nar. 1946, Krnov) Vystudoval obor fyziologie živočichů na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně.  Do konce roku 2013 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Biologickém centru Akademie věd v Českých Budějovicích, publikoval ve svém oboru přes 150 prací, za které byl také oceněn presidiem AV ČR. Celý život se aktivně zajímá o houby, je členem České mykologické společnosti a autorem mnoha knih nejen o houbách, ale i o přírodě, publikoval také v řadě českých časopisů.

Jiří  Hák: (nar. 1945, Jaroměř) aktivní mykolog, který se specializuje především na rod pavučinců, později i holubinek a ryzců. Dost času věnoval kulinárnímu vyžití hub, především pak konzervaci. V soutěžích o nejlepší houby ve sladkokyselém nálevu získal třikrát republikový mistrovský titul. Je spoluautorem knihy Holubinky (Academica, 2011) a z jeho iniciativy díky spolupráci s RNDr. Sochou vznikla tato kniha.

Vydalo nakladatelství Eminent, 2015, www.eminent.cz

Foto: Eminent

Renata Petříčková

[sexy_author_bio]