Detail příspěvku: K ranní kávě: To ještě klubíčka, kapesníky a knoflíky žili

K ranní kávě: To ještě klubíčka, kapesníky a knoflíky žili

autor: | Dub 11, 2016 | Ranní kávy | 0 komentářů

Views: 15

Když jsem ve čtvrtek přivlekla své tělo od jezera, kde jsem dokončila úspěšně rytí, abych se vrhla na vydání a pak spokojeně upadla do bezvědomí, všimla jsem si informace o jmeninách. Hermína! Pamatujete si někdo jméno Hermína Týrlová? Ani nevím proč, ale já od dětství. A dodnes ráda!

 

20656MjB.jpg

 

Jakmile jsem viděla tohle zvláštní jméno, hned jsem si vzpomněla.

 

Já nevím, že si tohle jméno a s ním i všechno, za čím ho bylo možné hledat,pamatuji tak dobře, a že mi tak utkvělo.

 

Milovala jsem Krtečka, Štaflíka a Špagetku, kuře Kalimero … ale ty chodící kapesníky!!!

 

Když nad tím teď přemýšlím, s odstupem, vzpomínám, že právě díky téhle paní jsem si vlastně nejvíc vyhrála.

 

Inspirovala a podporovala moji už tak bujnou fantazii.

 

Vážně jsem si uměla vyhrát i s polenem, s vlčím mákem, kde stačí vzít ještě nerozvité poupě a takovou tu hlavičku z už odkvetlého květu, tu ulomit, poupě rozbalit a tu hlavičku na vysoukanou sukýnku napíchnout a máte rázem krásnou panenku.

 

Spousty panenek!

 

A můžou se jim měnit sukýnky, a je to i dobrodružné, protože člověk neví, jakou barvu má sukýnka ještě rozbaleného popátka a taky tam lze nechat ty okvětní krovky a je to sukýnka hnedle jako z pohádky.

 

Měla jsem jich tucty.

 

Vadly, ale dělala jsem nové.

 

Ale oživlá klubíčka, jehelníček, spínací špendlík od paní Týrlové, to byla přímo masáž obrazotvornosti.

 

Hele:

 

 

 

Já vím, že mnozí řeknou, že v porovnání se schopnostmi dnešní animační techniky je tohle prostě „oldskůlový“, ale když ono tohle to v čem dodnes vidím pravé UMĚNÍ.

 

Nic proti dnešním animátorům, nejsem zpátečník, ale co probudí v dnešním děcku zelený hlen, co střílí žluté hleny po modrém žužu?

 

Možná tak psychózu.

 

Hranaté postavičky, zápasící mimozemské příšery, morfování … to je člověk za chvíli zralý na lexaurin a podezírá tvůrce, že si aplikuje heroin rovnou do mozku.

 

Nechat obživnout takovou běžnou věc, jako třeba lžičku, podšálek, nůžky, knoflíky a jen tak podpořit dítě, které to sleduje v úžasu, protože přece  … obyčejný knoflík, jehelníček, co má máma v šuplíku, klubíčko … to je docela jiné … to je motivační.

 

20655NGR.jpg

 

Dívala jsem se pak úplně jinak na obsah příborníku a po shlédnutí další pohádky jsem pomalovala a polepila vatou, vlnou a chemlonem všechny vařečky.

 

Na všech kapesníkách byly uzly, všude se válely „makové panenky“, na nohách od stolů byly provázky a pravda, vystříhala jsem kytky z ubrusu, což mi neprošlo.

 

Ale stejně, když se přede mnou i dnes řekne animovaný film, vidím v hlavě docela něco jiného.

 

Jednou jsem koukala na dokument, jak se dělá animace, a jak vlastně ty věci ožívají.

 

Kolik mravenčí práce to je, když musí člověk jít pohnout něčím o kousíček, nasnímat to a zase pohnout o kousíček, až pak po třeba půl hodině panáček z vlny jenom zvedne ruku a otočí hlavou.

 

Chtěla jsem být animátorem.

 

To jsem se sice nestala, ale dětství jsem prožila v aranžování hraček a předmětů, jakoby zachycených v nějaké fázi činnosti.

 

Strašně mě to bavilo.

 

Jsem za to, že to je vlastně prapraprvopočátek, ze kterého se vyvine například focení.

 

Je to ta touha, zachytit a znehybnit cosi v určité chvíli a tím zastavit čas.

 

V případě fotografie napořád.

 

Ano, je to kumšt, vymyslet program, který nasnímá živého člověka a pak z toho vyrobí animovanou postavičku jako živou.

 

Ale vdechnout život obyčejnému klubku vlny, ukázat jak snadno lze kapesník jen pomocí jediného uzlu proměnit v panáčka, že vařečka má jenom krůček od babičky v šátku … to je práce s dětskou duší, s jejím vnímáním okolního světa v podobě zcela jiné…

 

přesně takové, jaká je dítěti vlastní.

 

Když jsme byli malí, neměli jsme problém tohle pochopit, chytit a na zbytku už celé odpoledne pracovat sami.

 

Jak zajímavá je potom kuchyň, mamky šitíčko, šatník, bota …

 

Za tohle vděčíme ne počítačům a programátorům, ale právě těm poctivým animátorům a předně lidem, kteří kus té bezbřehé a prosté dětské fantazie, obrazotvornosti a chuti si hrát, přenesli do dospělosti.

 

Míša K.


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna přibývá Co to znamená?
a nachází se ve STŘELCI. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Původ jména Pavla nalezneme v latině. Stejně, jako jeho variantu Pavlína (Paulina) a mužský protějšek Pavel. Jméno je překladem latinského výrazu „paulus”, což znamená „malý”, „drobný”, nebo také „skromný”. V ČR je hodně skromných nositelek tohoto jména. Celých 45 233.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Dnes není žádný mezinárodně významný den.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Jak se vám líbí web Popelkycz?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Příspěvky od Popelek

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 26
  • 426
  • 17 892
  • 347 115
  • 2 477 446
  • 3 796
  • 28
  • 1 859
0 Shares
Share
Tweet