Views: 19
Když jsem ve čtvrtek přivlekla své tělo od jezera, kde jsem dokončila úspěšně rytí, abych se vrhla na vydání a pak spokojeně upadla do bezvědomí, všimla jsem si informace o jmeninách. Hermína! Pamatujete si někdo jméno Hermína Týrlová? Ani nevím proč, ale já od dětství. A dodnes ráda!
Jakmile jsem viděla tohle zvláštní jméno, hned jsem si vzpomněla.
Já nevím, že si tohle jméno a s ním i všechno, za čím ho bylo možné hledat,pamatuji tak dobře, a že mi tak utkvělo.
Milovala jsem Krtečka, Štaflíka a Špagetku, kuře Kalimero … ale ty chodící kapesníky!!!
Když nad tím teď přemýšlím, s odstupem, vzpomínám, že právě díky téhle paní jsem si vlastně nejvíc vyhrála.
Inspirovala a podporovala moji už tak bujnou fantazii.
Vážně jsem si uměla vyhrát i s polenem, s vlčím mákem, kde stačí vzít ještě nerozvité poupě a takovou tu hlavičku z už odkvetlého květu, tu ulomit, poupě rozbalit a tu hlavičku na vysoukanou sukýnku napíchnout a máte rázem krásnou panenku.
Spousty panenek!
A můžou se jim měnit sukýnky, a je to i dobrodružné, protože člověk neví, jakou barvu má sukýnka ještě rozbaleného popátka a taky tam lze nechat ty okvětní krovky a je to sukýnka hnedle jako z pohádky.
Měla jsem jich tucty.
Vadly, ale dělala jsem nové.
Ale oživlá klubíčka, jehelníček, spínací špendlík od paní Týrlové, to byla přímo masáž obrazotvornosti.
Hele:
Já vím, že mnozí řeknou, že v porovnání se schopnostmi dnešní animační techniky je tohle prostě „oldskůlový“, ale když ono tohle to v čem dodnes vidím pravé UMĚNÍ.
Nic proti dnešním animátorům, nejsem zpátečník, ale co probudí v dnešním děcku zelený hlen, co střílí žluté hleny po modrém žužu?
Možná tak psychózu.
Hranaté postavičky, zápasící mimozemské příšery, morfování … to je člověk za chvíli zralý na lexaurin a podezírá tvůrce, že si aplikuje heroin rovnou do mozku.
Nechat obživnout takovou běžnou věc, jako třeba lžičku, podšálek, nůžky, knoflíky a jen tak podpořit dítě, které to sleduje v úžasu, protože přece … obyčejný knoflík, jehelníček, co má máma v šuplíku, klubíčko … to je docela jiné … to je motivační.
Dívala jsem se pak úplně jinak na obsah příborníku a po shlédnutí další pohádky jsem pomalovala a polepila vatou, vlnou a chemlonem všechny vařečky.
Na všech kapesníkách byly uzly, všude se válely „makové panenky“, na nohách od stolů byly provázky a pravda, vystříhala jsem kytky z ubrusu, což mi neprošlo.
Ale stejně, když se přede mnou i dnes řekne animovaný film, vidím v hlavě docela něco jiného.
Jednou jsem koukala na dokument, jak se dělá animace, a jak vlastně ty věci ožívají.
Kolik mravenčí práce to je, když musí člověk jít pohnout něčím o kousíček, nasnímat to a zase pohnout o kousíček, až pak po třeba půl hodině panáček z vlny jenom zvedne ruku a otočí hlavou.
Chtěla jsem být animátorem.
To jsem se sice nestala, ale dětství jsem prožila v aranžování hraček a předmětů, jakoby zachycených v nějaké fázi činnosti.
Strašně mě to bavilo.
Jsem za to, že to je vlastně prapraprvopočátek, ze kterého se vyvine například focení.
Je to ta touha, zachytit a znehybnit cosi v určité chvíli a tím zastavit čas.
V případě fotografie napořád.
Ano, je to kumšt, vymyslet program, který nasnímá živého člověka a pak z toho vyrobí animovanou postavičku jako živou.
Ale vdechnout život obyčejnému klubku vlny, ukázat jak snadno lze kapesník jen pomocí jediného uzlu proměnit v panáčka, že vařečka má jenom krůček od babičky v šátku … to je práce s dětskou duší, s jejím vnímáním okolního světa v podobě zcela jiné…
…přesně takové, jaká je dítěti vlastní.
Když jsme byli malí, neměli jsme problém tohle pochopit, chytit a na zbytku už celé odpoledne pracovat sami.
Jak zajímavá je potom kuchyň, mamky šitíčko, šatník, bota …
Za tohle vděčíme ne počítačům a programátorům, ale právě těm poctivým animátorům a předně lidem, kteří kus té bezbřehé a prosté dětské fantazie, obrazotvornosti a chuti si hrát, přenesli do dospělosti.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
