Škatulata hejbejte se…!

Má oblíbená rada pro mladé novomanželky zní, že by žena měla manžela v první řadě vykrmit, aby přestal být atraktivní pro sokyně. V řadě druhé by mu měla přerovnat skříně. Když nikdy nenajde ponožky v šupleti, ve kterém byly minulý týden, bude ztracený a získá pocit, že se bez ženušky zkrátka neobejde. V tom prvním jsem lempl. 

Manželova nejoblíbenější věta u otevřené skříně je: „už zase jsem zhubnul, podívej, jak mi padají kalhoty.“ 

Zabila bych ho.

Ať řekne, jak to dělá, vydá to knižně a šábnem se o zisk. Co mi jde bez návodů a samo od sebe je přerovnávání věcí. Pravdou je, že takto nečiním ve snaze udělat z manžela nesvéprávného, i když mu mé stěhování věcí zadělává již léta na pěkně macatý psychiatrický spis.

Když jsem byla malá, pravidelně jsme se sestrou stěhovaly pokojíček každého půl roku.

No, měly jsme společný jeden pokoj, tam toho moc nevymyslíte. I přesto jsme neustále šoupaly nábytkem, nebo si alespoň přehazovaly polštář a deku na posteli. Aby byla změna. Sestra vyvázla ve zdraví. Alespoň jsem nikdy neslyšela žádného z jejích partnerů naříkat, že by doma netrefil.

Mně to zůstalo a celkem slušně akcelerovalo.

No to víte. Když se nastěhujete k příteli, tak je potřeba trochu zamést stopy po předchozí paní domu. Jenže na poprvé to není nikdy ono, takže se zabydlíte a věci přerovnáte lépe. Jak jde život, máte spoustu báječných nápadů i reálných požadavků, takže trička šoupnete do jiné skříně, z jiné uděláte špajzku a do další vyrovnáte třeba kalhoty, kompoty nebo mrtvolu jeho ex.

A pak jsme se přestěhovali.

Jů, tolik volného místa a tak málo času. V banánovce pořád nemůžete lovit vhodné oblečení, nehledě na to, že po pár týdnech stejně všechno vypadá jak vytažené krávě z pod ocasu. Takže to honem vyskládáte, jakmile přivezou nábytek.

Když si po stěhování vydechnete, zjistíte, že na trička si budete potřebovat víc prostoru, zatímco manžel těch pár kousků opravdu nemusí mít v takové ratejně. No ale je tu ještě jedna skříň, kde by mohly být třeba jen kabáty a bundy, takže všechny šaty a svetry přeskládáte jinam. Nakonec šuple na jeho ponožky je přeci jen moc malé a vašemu spodnímu prádlu by se zde dýchalo lépe.

Co teprve v kuchyni, to je teprve peklo.

Takového vercajku, na to, že o víkendu uvařím teplé jídlo. Přišlo mi fajn dát roboty, mixéry, šlehače a vůbec všechny mašinky do jedné skříně a nástavce do šuplete. Jenže pak jsem si šuplata přerovnala, aby v jednom bylo všechno jenom plastové a v druhém jenom kovové a v třetím mám dřevěný váleček, vařečky a vál. Hezké že? Jenomže nástavec na tyčový mixér je kus z plastu a kus z kovu a nikdy jsem ho nedala do stejného šuplete. Jasně, že jsem ho také nikdy nemohla najít. A tak jsem ho i s nádobou uschovala k mixérům.

Dneska jsem měla chuť na cuketovou polévku.

Půl hodiny jsem jako šílená hledala po kuchyni ten blbej tyčák. Nakonec jsem to vzdala a po vzoru Magdaleny Dobromily cuketu pasírovala přes cedník. Ten jsem našla. Je celokovový.

„Taková praktická věc by měla mít místo tak nějak víc při ruce,“ řekla jsem si a otevřela jsem skříňku. Cedník by vás tam napadlo dát, ale tyčový mixer ne. A přece…byl tam.

Knihovnu jsem měla radši hned spálit.

Napřed byl jednoduchý systém, který roztřídil svazky na ležáky a bestsellery. Jenže klasikům by bylo lépe, ležet tak vedle rodáků z vlasti. Ale přeci poezie nemůže být mezi prózou jen proto, že se autor narodil tady a ne někde jinde. Přerovnala jsem ji už snad desetkrát.

Vlastně pokaždé, když otevřu skříň nebo nakouknu do polic, září ze mne nadšení, že konečně dosáhnu dokonalosti. I když vím, že nedosáhnu, protože určitě za půl roku vymyslím nějaký nový báječný způsob, jak uložit doma to či ono.

Chápu, že rodina se může cítit lehce zmatena tím, že nikdy nenajde nic tam, kde to kdysi bývalo a všichni uvěřili, že to tam bude i příště. Nechtěla jsem jejich pocit umocňovat a tak jsem nedávno přerovnala pouze svůj pracovní stůl.

Kdybyste mě zabili, nenajdu výpisy z banky ani kalkulačku.

Sama sobě ukrajuji zbytky zdravého rozumu i volného času hledáním něčeho, co mohlo klidně kysat na svém místě další století. Kdybych ovšem nepojala nějaký geniální nápad, kde to bude kysat efektivněji, slušivěji či praktičtěji.

Ale už teď mám pocit, že uložení věcí našich dětí dozná jistých změn. Jsou momentálně u babičky a třeba budou po návratu z mírného přesunu věcí tak nadšené jako já.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]