„Byli snoubenci vzájemně seznámeni se svým zdravotním stavem?“ obrátí se oddávající důstojně vážným hlasem na přihlížející matrikářku středních let v nepadnoucím kostýmku, aby tato formálně přikývla: „ Ano byli.“…

„A byli snoubenci seznámeni k vztahu k drožďové pomazánce?“

„Prosím, já ji neumím vařit,“ špitne cudně nevěsta a stydlivě sklopí zrak.“

„Já ji nesnáším od školky, kdy mne učitelka donutila sníst celý krajíc chleba,“ dodá odhodlaně ženich lehce ovíněn na kuráž kořalkou.

Touží dovyprávět i zbytek historky, která končila stejně jako vyvržený chléb s pomazánkou napůl natrávený v pantoflích dotyčné soudružky učitelky.

„Dobrá tedy, můžeme přistoupit k obřadu,“ zakončí entrée oddávající a spokojeně pohlédne na hodinky vidouc, že volejbal s kamarády ještě stihne.

. . .

Můžete se smát, můžete nesouhlasit, ale tenhle dialog je přesně to, co mne napadlo, když jsem naposledy dělala pomazánku z kvasnic.

Jako jedna z mála se připravuje za tepla na pánvi, což dá rozvinout odéru do patřičných mezí.

Napřed se přišly zeptat děti, co tu hnije.

Jsou zvyklé, že při vaření cítí především zuhelnatělou potravu na sporáku či v troubě. Puch byl netypický, o to však intenzivnější.

Manžel na to šel od lesa…tedy od koupelny.

Napřed štrachal cosi pod umyvadlem, pak na záchodě, pak pod dřezem.

„Ahá, ty vaříš. Já myslel, že rupnul odpad.“

Je mi jedno, jak se kuchtí a co říkají, já drožďovou pomazánku zkrátka miluji. Chápu ale, že by  bylo bývalo férové, seznámit manžela s touto skutečností ještě před svatbou. Umím si představit, že pravidelný zápach droždí z pánve, který z kuchyně jen tak nevyvětráte, může být pro někoho silnější kávou než kdejaká partnerova sexuální úchylka či choroba.

Je dobře známým faktem, že kvasnice jsou doslova vitamínovou bombou.

Tedy především, co se týče skupiny vitamínu B.

Jsou báječným elixírem života právě v těchto dnech, kdy na člověka doléhá trudnomyslnost z krátkých dní, inventury, špatného počasí a padlých předsevzetí.

Vitamíny B ale pomáhají i s nespavostí, s hojením drobných ranek, koutků, při nespavosti nebo s lámavostí nehtů.

Pamatuji si, že kdysi byly kvasnice v naší malé vesnické sámošce k sehnání v takové veliké kostce, ze které paní prodavačka odesekávala dekové až čtvrtkilové kusy, které se prodávaly na váhu. Bohužel u nás už nikde takhle k sehnání nejsou a tak jsem odkázána na malé balíčky ze supermarketu, kterých spotřebuji tak deset až patnáct, aby mi stálo za to vůbec špinit pánev.

Jestli máte chuť zavzpomínat na kuchň základní školy nebo se jen nechat rozvést vyzkoušejte naprosto jednoduchý recept.

Stačí osmahnout do zlatova jednu až dvě cibulky.

Záleží na velikosti. Cibulka jemně provoní celou kuchyň, aby zmátla nepřítele a ten tak nemohl tušit, co se chystá.

Když je hotová, hoďte na ní deset či patnáct balíčků droždí.

Stačí, když ho v ruce nalámete na menší kousky. Teplo dokoná zbytek. Občas s nimi míchněte. Kvasnice sice moc nikomu nevoní, ale připálená kvasnice smrdí jak špatně spálená mrtvola.

Po chvíli se droždí stane zcela tekutým.

Nemusíte ho na pánvi vařit tedy moc dlouho. Toužíme po tepelné úpravě, ale rozhodně se neřídíme heslem mrtvá kvasnice-dobrá kvasnice.

Když je všechno pěkně tekuté a podaří se nám spolu s cibulkou vytvořit pěkné mazlavé blátíčko, stačí přihodit trochu soli, pepře a vše zahustit dvěma či třemi vajíčky.

Pravda, v této fázi to nemusí úplně každému vonět.

Ono to zatepla ani tak dobře nechutná. Ale můžete do pomazánky v této chvíli přihodit třeba najemno nasekanou pažitku, petrželku nebo nať z jarní cibulky či naklíčenou řeřichu. Doporučuji seškrabat výtvor z pánve do misky a dát dobře vychladit do lednice.

Za studena slibuji lahůdku.

Tuhle pomazánku můžete jenom milovat nebo nenávidět.

Já to první. Manžel se svým strachem z jehel a přebujelou sebeláskou do sebe radši píchá každé jaro injekce s B komplexem.

I když děti zpočátku vypadaly, že vrhnou, druhý den se vrhly na pomazánku.

Mohu jen podotknout, že alespoň za dceru jsem ráda. Za moment bude shánět po všech čertech chemikálie na beďary.

A už babičky věděly, že beďar nejlíp zhmoždí vždy spolehlivě droždí.

Dobrou chuť!

ToraToraTora

[sexy_author_bio]