Návštěvy: 18
Upřímně se modlím, aby Tomáše nenapadlo jednou třeba vyměnit kamna v kuchyni za nějaký jiný, nepoetický druh vytápění. Možná jsem latentní pyroman, ale jsem na nich závislá. Dlužno ale říci, že taťka taky. Propracovali jsme se dokonce ke společnému rituálu. Táta je Kozoroh, takže má rád pravidla…
On tomu říká pravidlo já rituál a je to vlastně jedno.
Prostě ráno vstanu, a dřív, než jdu do koupelny, jdu do kuchyně, kde on zpravidla zrovna vstává a podle šupléry měří složenou peřinu.
Já se zeptám, jak se vyspal, on odpoví, že docela dobře, řekne mi, co se mu zdálo a já mám mezi tím vybraný popel.
Následuje obligátní rituální otázka „Copak nám asi dneska budou dávat?“
Nato jdu vyčistit „obrazovku“.
Po poměrně dlouhém a sofistikovaném zkoumání, za použití systému pokus-omyl jsem došla k tomu, že nejlépe se sklo u krbových kamen čistí tekutým realem.
Je rozhodně lepší, než takový speciální stříkač za těžké peníze, a než jar a podobně.
Zkusila jsem i wc čistič.
Prostě nejlepší je tekutý písek, co i odmašťuje.
Když jsou čisté obrazovky, (jsou i po stranách) tak už naprosto vychytaným způsobem pomocí novin a třísek zažehnu.
Jako, kdyby se někde konaly závody v zatápění, tak se normálně přihlásím a přísahám, že přivezu zlatý poleno. 
„Chytám“ bez čmoudění a spolehlivě napoprvé!
Pak postavím tatkovi na kafe, vyndám buchty nebo chleba a sádlo a jdu do té koupelny.
Tam mi ranní procedura přesně vyjde, než se voda uvaří.
Pak koukáme s tatkou chvíli do kamen, řekneme si, že to dávali už včera, ale že to nevadí, že to byl super film a kouknem na to znova a táta jde snídat.
Průběžně přes den chodíme přikládat, koukáme na horkou “televizi” a děsně nás to baví.
Táta vyhodnotil, že pokud nemůže Tomáš, když je třeba v práci, že já přece nebudu chodit pro dřevo a doslova se se mnou serval o kyblík.
Ustoupila jsem Kozoroží umanutosti, neb na tu nemám, ani kdybych byla dvojitý Lev.
Takže táta chodí pro dřevo stylem kýbl hůl a krok sun krok.
On se na to dokonce těší.
Čekám, kdy bude v kuchyni větší komín dřeva, než v dřevníku.
Miluju ty kamna a miluji ten pohled do plamenů.
Nějak mi to masíruje mozek nebo co. Když tam koukám, napadají mě geniální myšlenky. Skoro je možné, že jsem v létě sice aktivnější, ale blbější.
Sedám tam často a zasekávám se na tom fascinujícím živlu.
Odcházím až ve chvíli, když v obličeji vypadám jako rajče před sklizní.
Mám za to ale, že zdaleka nejsem sama, koho oheň přitahuje, inspiruje, kdo tím pohledem relaxuje, koho nabíjí…
Je mi až líto, že tohle nemůže mít denně k dispozici každý.
Protože jednou jistě vyjde nějaká studie, která bude hovořit o blahodárnosti pohledu do plamenů na mozek a kdo ví, jestli to taky neléčí nějaké neduhy, nebo hromady neduhů a třeba se od toho i mládne.
Ostatně táta je tam s těmi kamny furt a mě přijde, že jestli nemládne, tak rozhodně nestárne a prospívá.
Dám vám vědět, jestli to funguje, až mi bude skoro sto jako jemu a budu poskakovat po zahradě s dvacetikilovým kýblem plným dřeva.
Krásný den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
