K ranní kávě: Bez Adély ani ránu. A to měla být původně botník

Návštěvy: 8

Já jsem po půlnoci článkem o pivoňce tak masívně nastolila kytkové téma, že u něj zůstanu i při ranní kávě. Jestli vám to tedy nevadí, že budeme dneska ve vydání plní flóry.

Máte doma kytku, ke které máte doslova osobní vztah?

Máte kytku, o které můžete říct, že si bez ní už neumíte svůj domov představit?

Máte zástupce květeny, který je s vámi stále, dlouho a v dobrém i zlém?

Věřím, že spousta z vás ano.

Já mám Adélu.

A nekecám, už dobrých 15 let!

Původně měla být botník.

Na tenhle příběh nemusím vzpomínat, ten je v naší rodině stejně aktuální, jako je Adéla vážená květina.

Jde o Monsteru, ale to jméno i fakt, že je trošku jedovatá, je nám po těch letech již zcela cizí.

Je to prostě Adéla!

A já jí hrozně miluju…

Snad k žádné květině, a že jich ještě v Praze mám hodně a všechny míním do Kerska převést, nemám tak úzký a osobní vztah, jako k téhle rostlině.

Jména dávám všem kytkám, je to takový můj zvyk, ale Adéla byla myslím první.

Totiž, to byly Johance ani ne dva roky, když jsme se se staršími dcerami usnesly, že potřebujeme botník.

Bydleli jsme tehdy ještě v Libni.

I rozjela jsem se s posledními šesti stovkami do Bauhausu a doufala, že tam za ty prachy pořídím cokoli, kam by se daly dávat boty.

Bloumám si to mezi regály a nic jsem moc nenacházela.

Tedy, nacházela, ale většinou to stálo mnohem víc, než jsem měla, nebo to byla jedna přihrádka, což rodině, jejíž obuv se rozrostla o jedny minibotičky, neb Johanka zrovna začla capkat, nestačilo.

Tak jsem to nějak obešla, ani nevím, jak jsem se tam ocitla, ale byla v oddělení květin.

Obdivně jsem pohlédla na banánovník a v tom moje oko spočinulo na ní.

Byla to láska na první pohled.

A byla oboustranná.

Vzpínala ke mně své lupeny a mluvila. Jo, já ji slyšela.

Jednoduše jsem se rozhodla na tom místě a asi tak během tří vteřin, že bez téhle kytky, co jí pomalu neunesu, neodejdu.

Když jsem vystupovala z auta, rodina málem vypadla z okna.

Kytka byla větší než já a zabrala půlku kuchyně.

„Co to je?“, optala se Pavlína, která byla nejstarší a nevím proč, se těšila na botník.
„To je kytka“

„A do ní si budem dávat boty jo?“

„Ne“

„A kam si budem dávat boty?“

„Nikam…tam, co dosud…asi…nevim…“

„Mami, ty si utratila ty peníze na botník za tuhle kytku?“

„Myslím, že větší část ano“

Otočila se a naštvaně odkráčela.

Mladší holčičky se mi povedlo uklidnit mnohem rychleji, protože se jim Adéla líbila, jak byla veliká.

Poučila jsem je, hlavně Johanku, že se ta kytička rozhodně nepapá a bylo to.

Pavlína každému, kdo k nám přišel, jízlivě ukazovala, jaký máme originální botník, co maminka koupila.

Ten botník jsme si už nekoupili nikdy.

Adéla se s námi stěhovala do Varnsdorfu, kde se jí docela dařilo.

Když jsme se po třech letech stěhovaly do Prahy, měla Adéla čestné místo v náklaďáku, ale zmrzla.

Všechny listy jí opadaly a zbyl jí jenom pahýl.

Plačky jsem všem zakázala, jenom promluvit o tom, že by se vyhodila.

Dala jsem pahýl do kýble a každý den prosila, ať neumírá.

Rozhodla se, že tak skutečně neučiní.

Neumíte si představit, co to pro mě a v tu chvíli už i pro holky bylo, když jí v kýblu, kde byla dva měsíce, začal rašit stonek.

Pak se s námi Adéla stěhovala, na Prosek, do Kobylis….nedělá jí to dobře, ale ona by mi to neudělala, aby se pokaždé nevzpamatovala.

Minulý týden, jsem po dlouhém vysvětlování holkám (Adéla je už jako sestra) odvezla Adélu do Kerska.

Dostala po tom, co jsem s ní probrala několik možných variant, místo na kamnech, co se v nich netopí.

Říkala, že tady pod tím oknem se jí to nejvíc líbí.

Netušíte, jak jsem ráda, že tu je.

Vedu s ní dlouhé rozhovory a ta rostlina rozumí, naslouchá a hrozně ráda si povídá.

Je to hrdinka, která má obrovskou vůli žít, a máme se hrozně rády.

Když se ráno vzbudím, koukám rovnou na Adélu.

Většinou je už vzhůru, ale nebudí mě.

Má tady zatím mimo mě a Toma jen jednu kamarádku.

Vánoční hvězdu, co se jmenuje Verča a co se rozhodla, že na rozdíl od jiných vánočních hvězd po Vánocích nezvadne.

Daří se jí dobře, je v pracovně, je ráda, že přijela Adéla a někdy na sebe pokřikují.

Předpokládám, že Adélu si jednou vezmu do domova důchodů.

Tedy v to doufám.

Fakt si neumím představit, že bych ji neměla.

Tak tedy hezký den vám, i květinám, kterým je věnováno vlastně celé dnešní vydání.

Míša K.

[sexy_author_bio]

Článek pro vás napsala:

Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“

Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.

Tyhle taky napsala:

Archiv autora

• Komerce18.04.2024Deprese není jenom o antidepresivech: Proč je důležité zabývat se podstatou problému
• Magie03.04.2024Horoskop pro všechna znamení – duben 2024
• Společnost01.04.2024Kde vzal Ježíš vejce a zajíce? Nikde, On je zdědil
• Magie29.03.2024A je to tu zas! Velký pátek. Poznáte Dryádu? Gnoma? Sonogu? Dnes je můžete potkat