Slíbila jsem vám mezi svátky, že se vrátím obšírněji k domácímu chlebíku. Pokud vám to tedy nevadí, budeme dneska ve vydání, a jak poznáte hned sedm ráno také v ranní kávě, poskakovat kolem plotny. Doufám, že vás tím potěším. Nechtěla jsem totiž uvádět recepis, dokud ho nevyzkouším a s kváskem, který je pravý a nefalšovaný to samé. A máme to tu!

Jak jsem zmínila, nabrala jsem tady v Kersku směr soběstačné polokolchoznice s jasným cílem dokázat si většinu obživy opatřit sama.

Tedy sama určitě ne, protože Tomáš tento nápad ochotně sdílí.

Už dávno říkával, ještě v Praze, že jednou se budou znalosti a schopnost postarat se o sebe hodit, a že nastane doba, kdy město, bude velký problém.

Tvářil se u toho tehdy apokalypticky a já mu někde v duchu dávala zapravdu, protože je jasné, že například takový velký blackout, trvající třeba více, než týden, by byl přímo fatální problém pro velké aglomerace, závislé na složité technické a třeba logistické a dodávkové infrastruktuře.

Souhlasila jsem tehdy s tím, že je dost času se pak odstěhovat někam do lesů a prozatím jsem studovala techniku kladení ok, výroby oštěpu a štvaní zvěře po rovině teoretické.

Nyní, vrženi oba mezi lesy a pole, zabořeni do zeminy, každý den hlídáme nové klíčky poživatin a také si jich čím dál víc připravujeme sami.

Tedy já se vrhla na přípravu těch poživatin a na Tomovi jsem nakonec nechala techniku lovu, pazourky, nástroje a jiná břemena.

Je již poměrně zocelen.

Pokud by se vám chtělo, a nikdy nevíte, kdy se to začne hodit, vyzkoušela jsem pro vás a již bravurně praktikuji přípravu domácího chleba, čímž jsem eliminovala, a to úplně, závislost na pekárnách, zatím alespoň tedy v případě této potraviny.

Ten chleba je luxusní a už mám první vychytávky, vlastní, které vám strašně ráda předám a budu ráda, když mi dáte vědět, jak jste pochodily.

První zpětnou vazbu už mám od své dcery Míši, které jsem první směs tady namíchala a jen dovezla s instrukcemi, co má dělat.

Byla nadšená a svůj první chleba nacpala od FB, přes MMS rozeslané kamarádkám na mobily, až snad po televizní noviny.

Foto: malá Míša

Myslím, že i Hruška o tom ví.

A protože je věc vyzkoušená, tady je recept a postup:

Předesílám, že je to co do náročnosti pomalu stejné, jako chleba koupit, ale co do kvality a radosti nesrovnatelné ani náhodou.

TAKŽE:

Předpokládám, že svůj první chleba upečete asi z droždí, protože ještě nebudete mít vlastní pravý žitný kvásek, po kterém ovšem začnete jistojistě prahnout hned záhy. (Ten bude v ranní kávě).

Potřebujete:

Větší mísu.

Do ní:

2 Hrnky hladké mouky (velikost hrnků se rovná velikosti chleba a já doporučuji větší hrneček)

1 hrnek polohrubé mouky

1 hrnek žitné mouky (prosím kupte si BIO žitnou mouku, protože je tisíckrát lepší a pro kvásek pak bude ideální)

Můžete dát žitné mouky víc podle toho, co máte rádi a můžete klidně použít i jiný druh mouky, pokud chcete chleba všelijak obměňovat, ale je třeba dodržet celkové množství, tedy dohromady 4 hrnky mouky.

Mouky si hezky promíchejte.

Přidejte 2 nebo tři (já už teď dávám tři) lžičky kmínu.

Pak 2 lžičky soli.

Jeden pytlík sušeného droždí (později budete dávat jedno až jedno a půl deka kvásku, pak už to ani vážit nebudete, to odhadnete).

Nakonec přidejte 2 hrnky vlažné vody (kdo má chlorovanou, tak raději převařit, kdo má studnu, nemusí)

Promíchat a nechat 12 hodin hezky spinkat v pokojové teplotě.

Nejlépe v obýváku, aby nebyl chudinek někde sám.

Po 12 ti hodinách tím krásným naběhlým a voňavým bochánkem zamíchejte, on se zase scvrkne.

Nechte pak ho ještě šest hodin spinkat, ale může být i déle.

Pak už si jen přichystejte buďto hrnec, nebo ideálně půlkulatou formu, kterou důkladně vymažte a vysypejte a převalte ten zázrak do ní.

V troubě chlebík hlídejte, pečte asi tak na 175 a pak asi tak za půl hodinky trochu přidejte.

Celkem bude hotový tak do hodiny.

Koukejte ale na něho, protože každá trouba peče jinak.

Do trouby vedle chlebíku dejte kastrůlek s vodou.

Občas chlebík potřete slanou vodou.

Chladnout nechte chlebík na něčem, co je dírkované. Já používám takový starý pařák na knedlíky, co je roztahovací a vypadá jako sluníčko.

Dělala jsem už dva a po obou se zaprášilo, takže už mi tady hajá další.

Hodinu po tom, co vyjde tenhle článek, s ním promíchám, protože to bude 12 hodin a pak půjdu s klidem spát.

Mám vyzkoušeno, že když ho začnu péct v devět ráno, tak se vůbec nic nestane, čili není nutné vstávat v sedm.

Jinak Míša už v Praze experimentuje a zakoupila si slunečnicová semínka, že je tam zkusí dát a rdousí mě, abych jí přivezla ten žitný kvásek.

To udělám ráda, protože už ho mám pěkně živý a inteligentní a ona si jen odebere a zbytek už jí bude žít sám.

Kvásek bude v ranní kávě a budete koukat, jak je to prosté.

A ještě jedna věc…

Kromě toho, že je to chleba opravdu moc dobrý, že vydrží čerstvý, neplesniví (nestihne), tak mohu říci ze své zkušenosti jedno důležité – totiž, k takovému chlebu máte úplně jiný vztah.

Je to mazlíček – poznáte samy. 

Přeji vám krásný den, báječný zbytek týdne a dobrou chuť.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]