Views: 29
Nejsme věřící rodina, ale máme vřelý vztah k Andělům, což asi víte. Čile s nimi komunikujeme a je to krásné. Máme ale taky jednu výjimku, co se týče kostelů. Vlastně občas chodíme jen do jednoho. K Tadeáškovi.
To má bohatou historii.
Když jsem byla malá, bylo mi dvanáct, opařil se mi bráška a někdo mi tehdy řekl, že u Tadeáška se dá pověsit papírek s prosbou, s přáním pro Pánbíčka, nebo Andělíčky, a že se to splní.
Doptala jsem se a vyrazila na Náměstí Republiky. Tam je naproti Kotvě kostel u Tadeáška.
V ruce jsem žmoulala svůj papírek a na něm přání, aby byl bráška v pořádku.
Málem jsem se vyvrátila, co tam bylo papírků a přáníček!!!
Ale byly tam i desítky, snad stovky poděkování.
Koukala jsem na to jako blázen, jako na zázrak, (a on asi je) a říkala jsem si, jestli vůbec Pánbíček a Andělé budou mít čas pro tu záplavu jiných, jestli se na mě dostane…
No pověsila jsem tam lísteček.
Za měsíc jsem tam tachtila s tím děkovným.
Tehdy jsem se už i do kostela šla podívat, jako dovnitř.
Před tím jsem z toho byla tak vydřená, že jsem tam ve dvoře u sochy Tadeáška lípla lísteček a vycouvala.
Kostel, jako každý jiný, akorát mě tam bylo pěkně, na rozdíl od všech jiných kostelů, které na mě působily spíš tak nějak studeně a to i fyzicky, protože v kostelích prostě zima je. Kdyby nebylo vitrážových oken…
O mnoho let později, jsem tam byla znova.
To když se opařila moje vlastní dcera. Zvláštní, asi rodinná karma, nebo synchronicita.
I tehdy jsem o měsíc později nesla poděkování.
A v synchronicitě budu pokračovat.
Pochopitelně, že s tímhle moje dcery vyrůstaly. O Tadeáškovi jsme si povídaly, já příběh opakovala mnohokrát.
Nikdy jsem nezapomněla upozornit, když jsme tam tudy šly, nebo jely.
Před několika týdny, když byla Johanka u mě, měla jsem tak divný pocit, že jsem s ní poslala Anděly.
Nepamatuji si, že bych to takhle naléhavě a s obavami někdy udělala, když jsme se loučily. Vysloveně jsem prosila, ať se na mě vykašlou a jdou všichni s ní a dávají na ní pozor.
Dodnes jsem přesvědčená, že tu obrovskou náhodu, to štěstí v neštěstí, co pak přišlo, mají oni „na svědomí“.
Za tu dobu, co je Johanka v nemocnici, jsem poděkovala už mnohokrát.
K Tadeáškovi jsem se ale nedostala, snad že se to všechno stalo tak rychle.
Dostala se tam moje Pavlínka a to včera.
Její kamarádce se narodila holčička a Pavlínka jí koupila malého Andělíčka jako dáreček.
Rozhodla se, že ho omyje ve svěcené vodě, než ho té malé dá.
Kde jinde, než u Tadeáška.
Cestou našla v kapse Johančin řetízek.
Johanka ho oplakala, nechtěla ho v nemocnici sundat, strašně nechtěla, nikdy ho nesundávala, je to dárek, ale musela.
A tak si Pája řekla, že omyje i ten Johančin.
To udělala.
Odešla a jak odcházela … řeknu vám, jak mi to líčila včera večer:
„Víš, mě ti najednou přišlo, že to není ode mě hezký, že jsem jen přišla, omyla ty věcičky a ani se nikoho nezeptala … tak moc mě to, mamko trápilo, že jsem se otočila a vrátila se tam. Šla jsem rovnou tam někam dozadu a tam ti byl farář, maminko, Afroameričan!! Prostě, mami farář černoch… ale tak strašně hodnej, já mu to všecko řekla, i jsem se omluvila, že jsem se nezeptala, vyprávěla jsem mu to všecko o Johance a tak, a víš, co udělal?
Mami, on vzal ty řetízky oba a on mi je posvětil, on se modlil anglicky a pak ještě latinsky, on tomu věnoval tolik pozornosti, požehnal ty věci…. Já z toho tam brečela. To je tak moc hodný člověk, to bylo tak krásný…!!“
Upřímně jsem měla husí kůži, když mi to vyprávěla.
Je to zvláštní synchronicita, že?
Chtěla bych panu faráři poděkovat za to, že je fakt farář. Že je Člověk, že prostě mohu věřit, že v kostele lze občas opravdu nalézt útěchu a snad i Boha … protože Bůh je v nás.
A v panu faráři od Tadeáška zjevně je ten pravý Bůh, a on je mu blízko.
A mých dětech také je a je s nimi stále.
Zcela zjevně.
No a Tadeášek, ten nezklame, ten se umí ozvat tak hlasitě, že se člověk i otočí a vrátí se, aby dokončil, co má, aby se setkal s čímsi, co je nejen lidské, opravdové, ryzí, ale snad skutečně i tam shora poslané.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
