Views: 75
Počasí se konečně umoudřilo a tak nám léto, krom koupání se ve vlastním potu či přívalovém dešti nabízí i jiné možnosti zábavy. Jednou z nejoblíbenějších v našich končinách je cykloturistika. Ano, i já jsem byla lapena.
Manžel v souvislosti s mými nedávnými narozeninami uznal, že bude pro všechny zúčastněné i kolemjdoucí lepší, když mi vymění nebrzdící skládačku za kolo.
A tak jsem nedávno vyrazila na skutečný cyklovýlet na skutečném kole.
Rovnou na Kuks. Papaláši nám totiž vystavěli novou cyklostezičku. Na fotkách u novinových článků, kde v pozadí vlála vlajka EU, se tvářili, jako by nám ji vydláždili zlatem, tak jsem to prubla. Už vím, že jejich úsměv nesouvisel toliko se stezkou, ale s unijními penězi.
Holt zkušenost. Ta se cení.
Dovolte mi se s vámi podělit o několik dalších, které jinde nenajdete.
Tak například:
*Nepodceňujte vzdálenost. Když z plečkostroje přesednete na něco, co má na řidítkách samé páčky kolečka a všelijaká šlapkošidítka, podlehnete snadno dojmu, že na tomhle kole se prostě nedá unavit natož spálit nějaké to vyžrané kilečko. Zvlášť pokud všechny vaše najeté kilometry jsou jen součtem cest do nejbližší večerky pro mléko do kávy.
K mému úžasu to kolo prostě samo nejede.
*Cyklistické oblečky jsou směšné. Ano, jsou. Chlapa v elasťákách s přišitým gelovým polštářkem na zadeli nemůžete brát vážně, ani kdyby vypadal jak Mat Damon. Ale na rozdíl ode mne nemá pocit po několika kilometrech, že se mu sedlo nebezpečně zakrojilo k ledvinám.
Po třiceti kilometrech jsem se za podušku pod půlky modlila stejně jako za cestu bez výmolů.
*Prohlédněte si před cestou mapu. Zdivočelá flóra přebujelým listovím nepěkně laškuje s orientačními tabulkami označujícími trasu. Za volantem jsem většinou zvyklá na cedule dospělých rozměrů. Nevím proč, na cyklisty zbyly jen ceduličky titěrné velikosti, které snadno překryje větévka či klokočí. Zabloudila jsem jen dvakrát, což je na mě úspěch. Bohužel nikdy ne na rovině.
Některé kopce jsem začala celkem upřímně nenávidět.
*Projděte si seznam právě probíhajících festivalů. V posledním tažení jsem v Josefově narazila na probouzející se ležení návštěvníků Brutal Assault. Všichni byli v černém, chlapci měli delší vlasy než dívky, někteří měli delší vousy než vlasy, někteří odkládali v křoví obsah žaludku, jiní obsah močového měchýře. Ačkoliv jsem měla pocit, že víc energie už ve stehnech nevyždímám, podařilo se.
Ani nevím jak, ale zrychlila jsem.
*Platební karta je menším závažím než peněženka s drobnými, ale berte radši mince. Až se vám jazyk přilepí na patro, zjistíte, že cyklostezka sice vede malebnou krajinou, nabízí romantické scenerie okolo slepých ramen řeky či jejich meandrů. Ale ne platební terminály. Nikdy bych nevěřila, že sliny v ústech dokážou zhoustnout tak, že budu mít pocit, že se mi zaseklo v puse párátko. Jde to. Naštěstí znám trochu Jaroměř a tak jsem našla market, kde karty berou.
Já a ještě asi dvě stě metalistů z Brutal Assault.
*Nevím, jak ten hmyz vypadá, nikdy jsem si ho nestihla prohlédnout. V okamžiku čelního střetu oné mušky s vaším okem, pustí jakousi štiplavou tekutinu, což znemožní oku fungovat na několik pekelně dlouhých minut. A ještě několik navíc, kdy spiklenecky mžouráte na protijedoucí cyklisty.
Ne, nosit brýle frajersky na čele, je nepraktické.
*Mějte plnou lednici. Ne, že byste ji táhli pro případ hladu v karavanu za sebou. Když přijdete domů a zjistíte, že sedět nebo chodit bude chvíli prostě problém, rodina vás v tichosti tlít na gauči nenechá. To, že chcete jen v klidu zemřít a vaše poslední přání je: “Nebudit a překračovat,“ hladovému potěru prostě nevysvětlíte. Takže vám zcela reálně hrozí, že svá bolavá kolena nacpete pod volant a posléze protáhnete okružní jízdou s vozíkem po supermarketu.
Poučena z nezdarů mohu říct, že jsem na kolo nezanevřela.
Jenom nevím, kdy opět mi moje selektivní paměť poskytne dostatek odvahy k dalšímu výletu za památkami.
Jo a nenávidím rádio, co hraje hezky česky.
Když začal Walda pět: „V nohách mám už tisíc mil….“ vypnula jsem ho tak, že už asi dlouho nezapěje.
ToraToraTora
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
Tyhle taky napsala:
- Dům a Byt18.06.2019O šípkových růžích
- Tělo13.06.2019Nic vás tak neochladí jako to, co vás zahřeje
- Společnost08.06.2019Všechny vůně léta
- Rodina a Drobotina24.05.2019Záhady kolem nás