Views: 7
Před pár lety jsme se s babičkou probíraly starými listinami našeho rodu, které střežila jako oko v hlavě. Měla jsem v té době hodně malé prcky a tak mne naprosto odzbrojil fakt, že babiččini sourozenci, dvojčata, zemřeli záhy po porodu. První na špatně ošetřený pupíček a druhé na zánět středouší. Tak banální choroby a přesto se rozšířily řady dětských hrobů.
Přitom to není žádný středověk. Vlastně jde o první dekádu dvacátého století. Zázrak jménem antibiotika, který zachránil miliony životů, se přitom nehřál na slunci ani sto let a už je zatracován.
Antibiotika jsou látky, které dokáží zabránit růstu a množení jiných mikroorganismů.
Tedy i choroboplodných zárodků bakteriálního původu.
Za jejich objevitele je považován Alexander Flemming, který si roku 1929 všiml plísně na agaru, která hubila kulturu pěstovaných bakterií.
Bohužel pozdě, pro první světovou válku.
Druhotná infekce v ranách vojáků léčená pouze lidovými recepty si vybírala stejně krutou daň jako první bojová linie.
I přesto nebyly všechny tyto postupy zcela mimo mísu.
Již 2500 let př. n. l. používali v Číně k léčbě infekcí obklady z plesnivého sojového mléka. Stopy antibiotik byly nalezeny také v kosterních pozůstatcích starověkých Egypťanů. Ale daleko od objevu nebyl ani Louis Pasteur, který zjistil v druhé polovině století devatenáctého, že myši infikované antraxem spolu s kulturou saprofytických bakterií antraxem neonemocněly.
I přesto daroval lidstvu penicilin až Flemming.
Krom investic do zbrojního průmyslu nezapomněli vůdci světových armád podpořit výzkum antibiotik. Ta na oplátku tomu zachraňovala životy raněných druhé světové války.
A to na všech kontinentech.
Nešlo jen o střelné a tržné rány z boje, ale i exotické choroby, které sužovaly armády v Africe nebo v Asii.
Antibiotika zvítězila na plné čáře.
Po skončení světového konfliktu již nic nebránilo jejich masovému rozšířen do celého vyspělého světa.
Jejich ohromnou výhodou je a bylo, že svým založením postihují výhradně podstatu mikroorganismu, ale nijak neovlivňují organismus člověka. Epidemie stejně jako banální onemocnění, na která se dříve umíralo, najednou nepředstavovala žádnou hrozbu.
Stačilo prostě jen vzít správný lék.
Někdy ani nebyl potřeba, ale bylo to tak snadné. Antibiotika tak byla podávána léčivě stejně jako preventivně. A to dokonce i zvířatům. Taková kráva nebo slepice Vám moc nepoví, co ji bolí, ale padesát procent chorob lze přeléčit antibiotiky a jede se dál.
Takové hospodářsky užitečné zvíře je ještě užitečnější, pokud mu v tom nebrání občas nějaký ten bacil a tak se antibiotika sypala i do krmení.
Co kdyby náhodou ve vzduchu zrovna nějaký ten bacil kroužil, že.
Tenkrát nebyli pracovníci v JZD tak cimprlich a moc věcí neřešili.
Hlavně že se vykazovaly přírůstky, dojivost a snůška.
Jenže když se nedařilo z mléka vypěstovat jogurt, protože živé kultury pochcípaly v antibiotiky nasyceném mléku, objevil se problém.
Ten narostl po zjištění, že antibiotika přetrvávají nejen v mléce, ale i v mase.
Třešničkou na dortu bylo, že rezistence vůči antibiotikům vrací lidstvo o sto let zpátky a běžné choroby a epidemie se opět stávají problémem jako kdysi.
Naposledy došli vědci ke zjištění, že tato odolnost je zakódována v genetické informaci bakterie a ty jsou schopny a ochotny si ji mezi sebou předat jako lidé podzimní chřipku. Bakterie plodí další bakterie a vychovávají skutečné hrdiny v boji s antibiotiky.
Novou supergeneraci, na které si vyláme zuby většina nám známých léků.
Ačkoliv jsme rozlouskli genetickou mapu, léčíme protony a tváříme se, že jsme zavřeli Smrťáka do sudu, nejsme daleko od doby, kdy nás zkosí nějaká novodobá morová rána.
Jen proto, že jsme papkali tolik báječných zdravých jogurtů a na kýchnutí a píchnutí ochotně zobali bílé pilule.
Proti zvyku to vidím celkem černě.
Ačkoliv je in proti antibiotikům brojit a lidé konečně přemýšlejí, jak často a kolik jich užívají, není vyhráno. Bakterie už vytáhly do boje a možná zbytečně ohrnujeme nos nad jedním z největších zázraků moderní medicíny.
Zkrátka všeho s rozumem.
Nejhorší katastrofy na nás samých vždy pácháme z blbosti a lenosti.
ToraToraTora
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
Tyhle taky napsala:
Dům a Byt18.06.2019O šípkových růžích
Tělo13.06.2019Nic vás tak neochladí jako to, co vás zahřeje
Společnost08.06.2019Všechny vůně léta
Rodina a Drobotina24.05.2019Záhady kolem nás