Views: 71
Abych si dokázala, že si brzy nepůjdu zakoupit slušivé slipy, a po té se šťastně neožením, čehož by si v dnešní době asi ani nikdo nevšiml, zabývám se vedle zdění, kutání děr a renovace dveří … (ale to mě tedy fakt baví, protože ono je to nádherné vrátit původní lesk něčemu, co je staré pomalu století).
Tyhle mám rozdělané 
…také občas ryze ženskými akcemi, jako třeba šitím.
Po tom, co jsem brilantně vymalovala minikuchyň barvou, kterou jsem asi tři hodiny míchala, a která měla být okrová, ale je růžová, zachránila jsem to vskutku kufanditně vybranou látkou na záclonky, která k té výsledné starorůžové sedne, jako … no jasně prostě sedne. 
Vymyslela jsem dvě šály po straně a klasický Vorhang shora.
Moje zábava těsně před tím, než padnu do postele „vorvaná jak jetel“.
Je to nesmírně uklidňující, koukám u toho na detektivky, jde o činnost ženskou a mám jí na déle, neb to dělám růčo.
A bylo by to ještě příjemnější, kdyby můj prostředník nevypadal po třech dnech jako budova Českého rozhlasu za povstání.
Zrovna včera, když jsem si konec jehly zapíchla už asi po padesáté do stejného místa, což je mimořádně sadomasochistická praktika, vybavil se mi úplně jasně obrázek mého raného dětství, babiččiných tajuplných krabiček a její obsáhlé sbírky náprstků.
Jak já si s nimi vyhrála!
Měla malé, větší a dokonce i takový, který mi skoro byl.
Nikdy jsem to s ním neuměla, i když mě to učila. Pořád jsem ho cpala na ukazováček, až jsem ho odmítla úplně.
Babička pronesla cosi o tom, že se ale musím přece naučit s náprstkem šít, s doplňujícím a dramatickým: „proboha děvenko“.
Jako by to byl předpoklad stát se jednou právoplatnou ženou.
Přikládala tomu stejný megavýznam, jako výuce látání ponožek, na což měla takový dřevěný hříbeček … fakt to vypadalo jako houba a mělo to i nohu, která se dala vyndat, jako žehlení a skládání kapesníků a později jako „ježdění“ na šlapacím šicím stroji.
Dala jsem postupně všechno, mimo toho látání.
Naposledy jsem pokus učinila krátce na to, když jsem se vdala.
Svému novomanželovi jsem snaživě zalátala ponožky tak dokonale, že tam nebyla vůbec, ale vůbec žádná díra.
Ani ta na strkání nohy dovnitř.
Zhodnotil, že to dá Rolfovi (boxer) na hraní a já se zařekla, že už nikdy nebudu nic látat. (Ideálně ani vztahy 
).
Bohužel nemám šicí stroj, ale kdybych si ho pořizovala, rozhodně bych sháněla tu starou Ladovku, do které se strká člunek a dovedení nitě k jehle se rovná vysokému učení arachno-akademie.
Jo, umím to.
Leč stroj nemám a tak zpět k náprstku.
Hned zítra půjdu tady za paní do galanterie (ano, tady skutečně ještě je, galanterie!!! A funguje! 
) a zkusím se paní zeptat, jestli se tahle věcička ještě vůbec vyrábí.
V každém případě pokud ne, vyrobím si ho z kuřecí kosti.
Protože právě náprstky z kostí a rohoviny byly ty první.
Pak byly vykopány kolem Pompejí, náprstky z bronzu, které tedy pamatují nějaké první století po Kristu, pak se dělaly z porcelánu i ze dřeva, a potom byly ty babiččiny kovové …
…tak dlouhou praxi má lidstvo ve výrobě tohoto důmyslného čepečku.
Pevně věřím, že lidstvo nezapomnělo.
Ale jak říkám, nebude – li v prodeji, tak kost si opatřím vždycky.
Ideálně dřív, než se tou jehlou prokopu na tu vlastní.
Mějte moc fajn den, který jsem dnes věnovala „OBYČEJNÉMU“ náprstku a jeho kamarádům, dřevěným knoflíkům, člunkům, látacím houbičkám, vyšívacím bubínkům, chemlonu, kanavě, panavě, pinetkám … pamatujete? :victory:
Míša K.
Úuuž!! :gamer4:
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
