estli i vy rádi posíláte každoročně své děti na nejrůznější druhy táborů, možná vás při příštím výběru bude zajímat jeden, z mého pohledu neuvěřitelně zajímavý, a myslím že i rozhodně nejpřínosnější pobyt v přírodě, jaký jsem viděla. Dvoutýdenní učení zabalené v balíčku zábavy  pro malé i velké a velice netradiční pojetí, mě naprosto odzbrojilo. Čarotábor? Ráda povyprávím!

Pobyt, kde se místo bobříka za čistou chatku, chodí děti ráno zdravit zemi, malují  Mandaly a objímají stromy…?

Vítejte na  Čarodějném táboře vedeném zkušenými Mágy a čarodějkami…

Když mi poprvé můj báječný kamarád Honza Rudčenko nabídl, abych se jako praktikantka zúčastnila „Čarotábora“ koukala jsem jako „vejr“ .

Čarotábor?

Honza se magií a záležitostmi kolem ní zabývá velmi dlouho a tak ve mně tento výraz vyvolal poněkud přehnanou představu extatického skotačení okolo ohně za bouřlivého mydlení do tamtamů.

Přerušil mé fantazírovaní ve chvíli, kdy se mi oči začaly potit u představy vyvolávání ….čehokoli…

Když začal povídat v čem Čarotábor ve skutečnosti spočívá, nadchnul mě.

Pod vedením Honzy a Lídy, která celý tábor vymyslela, a pořádá ho ve své horské chatě na Bublavě, se totiž člověk stává člověkem ve správném slova smyslu.

Neumím to po té, co jsem tam v rámci tohoto článku byla, ani jinak říci.

Snad vás vyprávění zaujme, i když osobně by to bylo určitě působivější, tím jsem si jistá.

Tábor je rozdělen do dvou turnusů v létě a na jeden podzimní, který právě probíhá.

Cestou se mi vybavil tábor, na kterém jsem byla před lety já a vrátila jsem se jako uzlíček nervů.

Pro pracovní vytíženost se mi bohužel nepodařilo dostat se na tábor na celý turnus, ale pouze jako návštěva na jedno odpoledne. 

Můžu vám říci, že nebýt toho, že jsem za sebe v práci neměla zastoupení, ještě tam jsem.  

Hned po příjezdu se děti shromáždí ve společné místnosti, kde malují Mandaly.

Velice šikovná záležitost, díky níž vedoucí poznají, jak moc se děti za rok změnily a na čem budou po dobu tábora pracovat. Každá Mandala se probírá zvlášť a přede všemi.

Nevěřila bych, jak moc je tato část dne dojemná a pravdivá.

Každé dítě bez ohledu na věk napjatě poslouchá a na každý komentář reaguje.

Samozřejmě se děti také vyjadřují k tomu, co se o svých Mandalách dozvěděly.

Z jedné je jasná malá komunikace s rodiči, v další je přílišná bojácnost z okolí, někteří mají problém mluvit o trápeních a podobně.

Nechybí slzy, ale ani smích.

Honza se náhle nakloní k Lídě a mluví o téměř prázdné Mandale nováčka stydlivě se krčícího v koutě.

Oba se usmějí, a děti zahlásí téměř společně, že se nováček půjde „projít“.

To v praxi znamená, že půjdou na procházku jen Lída a dítě.

Na těchto procházkách ze sebe dítě přirozeně, bez obtíží a dobrovolně vysype všechno, co ho trápí. (Jak to Lída dělá? Podle úsudku samotných dětí, to prostě jen s nimi umí)

Na tomto táboře se děti do týmů, které soupeří mezi sebou, rozhodně nerozdělují.

„Bývala dříve dvě družstva, ale samy děti si prosadily změny“, vypráví Lída.

„Když děti napřesrok dorazily, samy si vyžádaly být jedním družstvem a být tak všichni pohromadě. Čímž jsme nakonec dosáhli toho, co jsme potažmo chtěli. Soudržnosti, přátelství a tolerance“.

Všichni jsou v podstatě jeden tým a pomáhají jeden druhému.

„Když už jsou týmy vytvořeny, skládají je vedoucí a to pomocí Mandal, protože jeden je takový a může ve druhém aktivovat to, co mu chybí a naopak. Všichni se doplňují. Dětské týmy jsou tvořeny bez ohledu na věk, to znamená, že v jednom týmu najdeme děti malé i velké a to z toho důvodu, aby se ve velkých sám probudil pocit, že musí chránit a pomáhat mladším“, říká Honza.

Děti se řídí programem, který se odvíjí od zvířátek, které Honza v den příjezdu vyloží pomocí vykládacích karet se symboly zvířat.

Když jsem byla na návštěvě já, vypadal program takhle:

ŽELVA – Pozdrav zemi ( Kreslení Mandaly )
ČERNÝ PANTER – Odvaha ke změnám, konec  trpělivosti, otočky o 180 stupňů
JEZEVEC – Ryzí agrese, ventilace vzteku (Děti na louce a pomocí bubnů a zvonků nabraly energii, potom skákaly a vydupávaly  do země vše, co je trápí )
DELFÍN – Všichni jsme si rovni, jsme jedna velká rodina ( Hry zaměřené na kolektivní spolupráci )
KROCAN -Sebeobětování se pro kmen, komunitu ( Děti si samy určovaly, co kdo pro kmen udělá  – někdo rozdal příbory, někdo přinesl jídlo, jiní zpívali atd. )
JEŠTĚRKA – umění snít (Děti kreslily své sny, které poté všichni rozebírali, pak kreslily ještěrku a vymýšlely příběh, potom šly do lesa k potoku  kde pouštěly po vodě svá trápení, negativní emoce atd.)
PÁSOVEC -tvoření štítů ( kreslily si kruh, do kterého napsaly vše, co mají rády – povahové vlastnosti, oblíbené lidi, jídlo, hudbu, zkrátka vše, co je baví a nabíjí – a zvenčí kruhu ty ošklivé věci, tvořily si vlastní zrcadlo a ochranný štít. Pak přišel na řadu oheň, kde se pálily strachy a obavy napsané na papírcích. Potom následovala očista šalvějí atd.)
SOKOL – nadhled, nestranné pohledy
ZAJÍC – zbavení se strachu ( Děti šly před kostel, vytvořily kruh, jeden  byl vždy uprostřed a ostatní dupali a zpívali a posílali mu energii na překonání strachů, v noci pak byla bojovka, kde se děti nestraší, byly po dvojicích ( ty menší ) a sami na okraji lesa u stromů, které mohly poprosit o ochranu a měly být potichu, v podstatě mohly zjistit, že noční les je “ hodný“ a není důvod se ho bát )
PUMA- síla vůle, ohnivá energie
MEDICÍNSKÉ KOLO – rozhodovat se za sebe ( samy si rozhodovaly, co ten den chtějí dělat a kde )
OREL – osobní síla
MOTÝL – změna povahy ( znovu si kreslily mandaly, aby vedoucí  viděli, co se u nich mění )
VELRYBA – neverbální komunikace ( hry na postřeh, reflexy, intuici, večer rozlučkový oheň )
VYDRA – hravost, kamarádství ( odjezd )

Denně chodí děti na výlety, kdy každý má vždy nějakou tématiku.

Například výlet do kamenného města za minerály, které následně hledají v potoce. Tady děti zdravily  duchy a skřítky skal a učily se pracovat s intuicí.

Tábor zahrnuje spousty dalšího učení a výletů, kde děti používají kyvadlo, karty a tak podobně. Berou to jako přirozené, to se mi moc líbilo. Asi nejvíc baví děti kameny.

Nechápala jsem, když děti mluvily o tom, co dostaly na vlastní přání k narozeninám atp. Většinou se jednalo o kyvadla, kameny, tarotové karty…

Neskutečné kouzlo má pětileté dítě, které mluví o svém novém Ametystu, o stromě na zahradě, který chodí objímat o vůni ranní rosy při cestě do školky… To prostě člověk chvílemi nechápe…

Děti, které absolvují tento tábor si váží přírody a dívají se jiným pohledem, vnímají krásu, cítí život, hovoří o slunci, o stromech, zvířatech, vodě s takovou úctou…

Více než jako děti jsem celou tuhle báječnou partu vnímala jako komunitu vyspělých osobností, od kterých se mnozí dospělí mají co učit.

Obzvlášť ve chvíli, kdy jsme se vydali pozdravit les, ve kterém děti budou trávit spoustu času. Na otázku kdo z vás pozdravil les, když do něj vstoupil, zvedla ruku většina z dětí!!!!

Pokud by mě kdokoli v této chvíli chtěl nařknout z propagace, pak rovnou odpovídám ANO!

Je to reklama.

Neplacená a dobrovolná reklama, něčemu, co mě natolik nadchlo, že to zcela zdarma a bez provize s  čistým svědomím doporučím každému.

A budu strašně ráda, když vzbudím co největší zájem.

Protože, to, co jsem viděla, byly děti, které jsou vedeny ke způsobu myšlení, kterým možná v budoucnu skutečně udělají cosi dobrého pro tenhle svět, pro Zemi, na které žijí, pro druhé. A možná bude motivace těchto budoucích dospělých, skutečně čistá a ryzí.

Víc takových táborů a víc takto báječných dětí!

Pavlína (Zevlína)

[sexy_author_bio]