Jakmile se oteplí, cestuji. Miluji naše památky, historii, ale i tuhle zem, která připomíná, dle slov pana doktora z vesničky střediskové, zahrádku. Protože Alpy, ty vás ohromí, ale tohle vás dojme. Několik let jsme si s manželem slibovali Český Krumlov, který je skutečnou perlou mezi našimi městy. A letos jsme o jednom obzvlášť teplém a slunečném víkendu konečně vyrazili. 

Děti byly přes svůj značný protest umístěny u babičky a nic nám nebránilo strávit skutečně romantické dva dny. Kdo v Krumlově někdy byl, nebo má snad to štěstí, že v něm žije, mi jistě dá zapravdu.

Město zaklíněné do romantických meandrů Vltavy s historickým centrem a velkolepým zámkem je právem zapsáno v seznamu světového dědictví UNESCO. Pokud byste ještě nevěděli, který kout z naší země o prázdninách objevit, tak nad Krumlovem neváhejte.

Nemůže vás zklamat.

Hned první den jsme se večer vydali na procházku při západu slunce centrem kolem Vltavy. Manžel toho vlivem choroby zrovna moc nenaběhá. Ale už si zvykl, že já toho naběhám dost. Takže se vybavil invalidním vozíkem a dvěma francouzskými holemi, aby mi stačil.

Krumlovské rozeklané uličky byly skutečně zátěžovou zkouškou pro takové vybavení i pro člověka, který ujde běžně padesát metrů. Když ujde těch metrů sto, vypráví o tom ještě čtrnáct dnů stylem dobyvatelů pramene Amazonky.

Ten večer jsme se tak statečně probíjeli uličkami Krumlova naditými k prasknutí japonskými turisty vstříc kamenité dlažbě a terénním překážkám.

U dřevěného mostku přes Vltavu se manželův vozík zasekl o jakýsi vyčnívající kámen.

Ve snaze pomoci mu, jsem se chytla madel vozíku, snížila své těžiště, zapřela se, co mi sandálky dovolily, a zatlačila jsem. V ten samý okamžik i manžel uznal za vhodné pomoci, chopil se kol, čímž loktem vymrštil jednu z francouzských holí zapřenou za vozíkem vstříc mému zářnému úsměvu a zubům.

„Co to je….tys tu hůl válel někde v písku,“ zjišťovala jsem poté, co jsem s úlevou diagnostikovala, že i přes ukrutnou bolest mi z úst krev neteče a ret je kupodivu celý. Nicméně jsem prsty vylovila domnělý štěrk, abych si ho lépe prohlédla. Byl bílý.

Ve zlomku vteřiny mi to došlo a jazykem jsem přejela své přední zuby:

„Au.“

„Ty vole, ty jsi mi zlomil zub….dva zuby. Moje přední zuby!“

Náš romantický víkend teprve začínal.

Naštěstí zubař projevil hned po víkendu značné pochopení pro můj úsměv a okamžitě mi dal termín.

„Tak co, kam letos vyrážíte na dovolenou?“ udržoval dentista zdvořilou konverzaci, zatímco chystal potřebné nástroje.

„Na dovolenou !? S manželem asi nikam. Loni jsme spolu byli týden u moře a zachraňoval jste mi ulomenou stoličku. Tohle byl jen prodloužený víkend a přišla jsem o dva zuby.“

Na to si pamatoval, takže mi dal za pravdu a pochopil.

Cestování miluji stejně jako možnost kousat pevnou stravu. Za tu stoličku manžel zas tak nemohl. Nicméně se z toho začíná stávat nepěkná tradice. Snad nemusím ani zmiňovat, že pojišťovna hradí jen nutné opravy nikoliv návrat v čase. I přestože můj muž trpěl zcela neoprávněně pocitem viny, zvedla jsem mu náladu účtem od zubaře, který odvedl mistrovský kousek:

„Vidíš, je to jako bys mi daroval titanový šperk. Cena je stejná a navíc ho nikdy nesundám.“ Jo nikdy, protože drží pohromadě můj zub.

Každopádně Krumlov nás ohromil.

Prodloužený víkend a ubytování Český Krumlov v zámeckém apartmá byl můj vánoční dárek pro manžela. Letmo se zmínil, že teď je řada na něm a možná letos najdu pod stromečkem nějaký voucher.

Doufám, že pochopí, kdybych si vzala chránič na zuby.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]