Představte si, že vás nepřipravené osloví člověk, který se vám už dlouho moc líbí a jehož tvář je to, co si vkládáte pod víčka jako tapetu v momentně, když jdete spát. Co se stane? Museli byste BÝT veliký „geroj“, abyste v tu chvíli zachovali naprosto kamennou tvář a byli přirození.

Osobně se k takovýmto borcům neřadím.

Můj obličej náhle připomíná rajče před sklizní, uši by mi záviděl i Mach, když sjížděl zábradlí, nasadím debilní úsměv, který je méně přirozený, než umělé nehty a nevydolujete ze mě smysluplnou větu.

Záhy usoudím, že i kdybych se tomu člověku před tím líbila, teď je stoprocentně vyléčený.

Model „hlavně zachovat klid“ právě ve chvíli, kdy onen objekt čeká s vámi u výtahu, a vy víte, že za chvíli s ním strávíte několik vteřin v poměrně slušně intimní vzdálenosti, nefunguje, spíše uškodí.

Ve snaze zachovat klid totiž člověk působí asi tak klidně jako šumivý acylpyrin. „Příšerná situace v Bosně, že?“…

V horším případě se člověk snaží být tak dokonale klidný a nad věcí, že ten druhý dojde k přesvědčení, že vás naprosto nezajímá a že tedy ten pohled, který mu byl věnován včera na schodech, byl způsobený vaší oční vadou.

A neuděláte nic!

Zradí vás všechno a hlavně vegetativní nervstvo, které je odpovědné právě za tyhle samovolné věci, jakou je například ten vskutku rozkošný a vítaný ruměnec.

Stejným způsobem nás vegetativní nervstvo zradí, když lžeme, protože mozek ví, že to, co říkáme, není pravda, a že to není správné, tedy i ví, že z toho, může být pěkný průser, a tak se vlastně připravuje na obranu.

To je hezké, jenomže průvodní znaky, této přípravy by u některých z nás nepřehlédl ani Stevie Wonder.

Skoro to vypadá, že vegetativní nervovou soustavu nám Bůh nadělil proto, aby nám to znesnadnil a sám se dobře pobavil.

Ale to bychom ke svému složitému tělu a jeho schopnostem byli nespravedliví.

Ono totiž bez tohoto systému, zvaného též autonomní nervová soustava, by to s námi praštilo už jen ve chvíli, když se zvedneme ze židle.

Vegetativní nervová soustava, tedy ten viník našich ruměnců, jsou obecně vzato dva sympaťáci.

Sympatikus a parasympatikus.

Zdánlivě si vlastně odporují, ale v důsledku se doplňují.

Sympatikus má na starosti to, co musíme, aniž bychom to kontrolovali, udělat hned a okamžitě.

Parasympatikus pak obhospodařuje děje klidové.

Sympatikus říká, „uteč, braň se, běž, a já obstarám, aby to šlo“!

Parasympatikus „lehni si a klid, už je po všem“.

Ovšem ti dva skvěle spolupracují, ačkoli si vlastně protiřečí.

Tak třeba vstávání z pozice vsedě a vleže by nás v případě, že by ti dva spolu nemluvili, hnedka šouplo do bezvědomí. Kdyby totiž na to nezareagoval okamžitě sympatikus, vyletěl by nám krevní tlak někam do oblak.

Výsledkem jejich souhry je i synchronizace srdeční frekvence v případě nádechu a výdechu.

Celkově jsou tedy sympatikus a parasympatikus přímo odpovědní za regulaci životních funkcí a souhry jednotlivých orgánů v akci a klidu.

Asi málokdo z nás si umí představit, co všechno se v našem těle děje, aniž bychom to vůlí kontrolovali.

A hodně v tom dělají právě sympatikus a parasympatikus.

Je s podivem, co všechno zařídí bez pobízení sympatikus, jakmile se cítíme ohroženi v reakci na podnět, vyžadující pozornost nebo obranu …

…zrychlí srdeční puls adekvátně možnosti, že budeme utíkat.

…zajistí zásobování srdečního a všech svalů a plic větším množstvím krve (klidě až o 1200% naráz).

…maximalizuje výkon srdečních chlopní

…zostří nám zrak (hlavně na dálku)

…sníží průchod krve cévami na povrchu těla (počítá s tím, že bychom mohli být zraněni a krvácet, takže myslí úsporně)

Parasympatikus

…stará se o procesy po tom, co pominou podmínky pro práci sympatika.

…prokrví a revitalizuje cévní systém a zapne střeva.

…nastartuje proces trávení a tvorbu žaludečních šťáv, protože před tím na to nebyl čas, před tím jsme se zachraňovali.

… upraví zrak a dá očím odpočinout.

… dá příkaz k doplnění dávky slin

… upraví dýchání, prokrví kůži, uvolní svaly, cévy a srdíčko.

Jinými slovy…

Jeden udělá v návaznosti na naše smysly všechno proto, abychom přežili útok a nebezpečí a druhý, abychom se pak co nejrychleji dali do původního stavu.

Tak co, už jste těm dvěma odpustili ten ruměnec?

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]