Není voda jako voda…objevila jsem sluneční

PŘÍLOHA NA VÍKEND
Když se teď rozepíši o tom, že voda ze studny je mimořádně dobrá, a že je lepší než chlorovaná z kohoutku, patrně budu vypadat jako cvok, protože to ví přeci každý. Já jsem ale tady v Kersku, kde piju studniční kvalitní mok, který má i chuť, přišla na něco jiného, co zatím neumím vysvětlit. Nevím, jestli jsem to objevila, ale přišla jsem na vodu sluneční a to vám musím povědět…

Už dávno jsme si TADY povídali o tom, že mnoho z nás zcela bez zjevných příčin, zato celkem masově přešlo ze šťáv a minerálek, či ochucených vod, na vodu čistou, z kohoutku.

Tehdy jsme mluvili i o tom, že si to neumíme vysvětlit.

Jakoby nám prostě začala víc chutnat obyčejná voda.

Důvodu jsme se nedobrali, tak jsme to přijali jako fakt.

Sem, do Kerska se těším nejen pro nádhernou přírodu, výhled do rozlehlých polí, pro les, muflony, které jsem ještě neviděla, ale věřím, že tu jsou, protože pokud to nebyl opilý hajný, tak jsem je v noci slyšela, ale ráda sem jezdím i pít.

Mám srovnání a voda ze studny tady mi chutná.

Fakt má svou chuť a ta je dobrá.

Tudíž je tohle vlastně jediné místo, kde dodržuji jinak mizerný pitný režim, protože tady piju na chuť a ne na žízeň, kterou vlastně skoro nikdy nemám.

Včera jsem ale přišla čirou náhodou na něco zajímavého, co vám musím říct.

Vedle toho, že miluji pocit horka, prostě je mi dobře, když je třicet stupňů, nemám vůbec ráda nic studeného. I ze zmrzliny si dělám takovou patlu, kterou pak jím pomalu v pokojové teplotě.

(nemám ráda ale do pusy ani nic horkého)

A protože je voda ze studny tady hodně studená, dala jsem si ji, když jsem na zahradě pracovala, na sluníčko oteplit.

Tam jsem ji ovšem zapomněla, protože jsem se šla kochat do kukuřičného pole a do heřmánku, což vám povyprávím v Ranní kávě zítra.

Když jsem se vrátila, byla ta moje oteplená voda pomalu horká, takže jsem ji zase odnesla do stínu.

Pila jsem ji tedy asi tak za dvě hodiny po tom, co jsem ji natočila a po tom, co byla nějakou dobu na přímém slunci a pak zase chladla.

Když jsem se potom napila, bylo to jako bych pila energetický nápoj nebo nevím, čím se to stalo, ale byla nejen chuťově ještě lepší, ale bylo mi po ní i fyzicky strašně dobře.

Přišlo mi, že jsem najednou schopná lámat skály a ohýbat meče jako Eliška.

Zlepšilo mi to už tak dobrou náladu, dodalo spoustu energie a vážně to bylo citelně znát.

Teď přemýšlím, jak to.

Je možné, aby na slunci voda získala nějakou energetickou hodnotu?

Docela bych byla ráda, kdyby to mému ascendentu v Panně někdo fundovaně logicky vysvětlil, nejraději vědecky.

To by bylo prima.

Zatím vím jen tolik, že tomu říkám sluneční voda a dělám to už ne náhodou, ale cíleně.

Celé odpoledne, jsem si nosila vodu ve dvou sklenicích, vždycky jednu na slunce a tak po půl hodině do stínu.

Zatímco jedna chladla, druhá se slunila.

Efekt je ten, že je právě po jedné ráno, a já mám chuť si jít zaběhat.

Zkuste to prosím někdo, ať nevypadám jako blázen, ať mám svědka, že to funguje.

Když nad tím tak teď přemýšlím, tak to trochu logiku má, protože slunce je zdrojem energie a nemalé.

A možná umí nabít vodu.

„Sluneční voda“…hmmm…možná jednou vstoupí do dějin, do učebnic a do lékařských příruček. (Tedy, pokud už tam dávno není, a já nejsem poslední kdo o tom nevěděl)

Kdo ví…

Přeji vám všem krásnou a pohodovou neděli.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]