Slovenština tomu propůjčuje vtip, ale tady veškerá sranda končí. Pod vlivem nově vzniklé kauzy kolem viru ebola jsem se o něj začala zajímat víc. Přeci jen je kolem něj větší cirkus, než kolem Madonny, tak na tom asi něco bude. 

Moderní medicína objevila u většiny chorob příčinu, naučila se je léčit a co víc: léčbu zdokonalila.

Paradoxně nejsou mnohé choroby léčeny tak, jak by si zasloužily nikoliv pro nedostatečný pokrok vědy, ale pro pokročilou korupci a lobby farmaceutických firem.

Ale i přesto všechno nás děsí ebola, která doposud zabila méně lidí než hamburger z McDonalda. O negativním vlivu tučných jídel na kardiovaskulární systém máme informací spoustu.

O ebole totiž nevíme nic.

Tenhle nitkovitý virus má velmi krátký životopis. Z ničeho nic se zjevil v roce 1976 a kosil obyvatele vesnice Yambuku v severním Zairu s téměř 90% úspěšností. Virus se dostal do hledáčku světové zdravotnické organizace a získal jméno podle řeky nedaleko postižené vesnice jménem Ebola.

Byla to velká rána pro ješitnost civilizace.

První půlka dvacátého století byla ve znamení výhry nad mnoha chorobami, které decimovaly po staletí populaci. Vítězné tažení posílil objev a užití antibiotik, plošná vakcinace a revoluce ve veřejném zdravotnictví.

Co bylo dříve ortelem smrti, stávalo se nyní běžně léčitelnou patálií nebo dokonce minulostí. A najednou stojí lékaři tváří v tvář naprosto novým chorobám, které sebou nesou závan smrti a dob dávno minulých a temných.

Ebola je zvána též krvácivou tedy hemoragickou horečkou.

Postižený trpí urputnými bolestmi, průjmem, zvrací. Dojde k  dehydrataci a krvácení z přirozených tělních otvorů a sliznic. Prakticky umírá na vnitřní krvácení.

Dle konkrétního kmene viru se pohybuje mortalita mezi 50%-90%. Nákaza propuká náhle a díky preventivním opatřením opět mizí, aby se jinde opět vynořila.

Vědců se podařilo vysledovat původ epidemií k makakům a kočkodanům.

Onemocněli zpravidla vesničané, kteří s nimi přišli do styku nebo pracovníci místních zdravotnických zařízení, kteří s opicemi zacházeli při výrobě vakcín.

Skupiny opic jsou však virem koseny stejně neúprosně jako lidé. Je tak naprosto jasné, že pro tyto primáty je nemoc stejně nová a neznámá, jako pro lidi. Ačkoli se ve výjimečných případech stávají jejími bezpříznakovými hostiteli, jsou i nadále jejími pouhými oběťmi.

Relativně vysoké počty mrtvých však nemá na svědomí jen virus sám. Vzhledem k tomu, že v lokalitách výskytu jsou velmi špatné hygienické podmínky a to i na zdravotnických pracovištích, nezřídka docházelo k nakažení špatně sterilizovanými nástroji či jiným opakovaně použitým materiálem.

První mrtvé většinou rodina pohřbí v duchu tradičních rituálů.

Pohřební zvyky místních lidí, omývání těl, loučení se s nimi a přebývání v těsné blízkosti těla napomáhá šíření viru víc, než jsou ochotni tito lidé pochopit.

Teprve po rozšíření epidemie dojde k zahájení preventivních opatření.

Ale zpět k opicím.

Tedy měli bychom pokračovat od nich dál k prvotnímu hostiteli. Tahle ulice je slepá. Zatím. Vědcům se dodnes nepodařilo objevit prvotního hostitele, nositele rezervoáru viru. Onen inkubátor, který dovolí ebole vyrůst do smrtonosné dospělosti.

Až ho najdou, a já věřím, že ano, zbývá ještě dlouhá cesta k vývoji léku.

Prozatím jsou testovány čtyři a z toho dva uvolnily Spojené státy pro použití během současné epidemie. Většinou se však používá léčba cílená na příznaky a podporu vitálních funkcí.

Výsledky ukáže čas.

Když ve středověku umíraly statisíce lidí během morových ran a o život a zrak je připravovaly pravé neštovice, byly symbolem zkázy a zmaru. A také razantní regulace světové populace. Neptaly se na vyznání či národnost. Dělily lidstvo na přeživší a mrtvé.

Revoluce ve vědě a v medicíně tyhle plány trochu zhatila. A nám zvedla nos zas o něco výš, že máme vyhráno.

Nemáme.

Příroda je mocná čarodějka. I když někdy čaruje proti nám, nemůžeme jí upřít právo veta. Můžeme se jen snažit získat maličký náskok nezapomínaje na pokoru.

Virus ebola si získal pozornost jak popová hvězda.

Nějaký farmaceutický gigant si přihřeje polívčičku, zvedne se na chvíli vlna solidarity a zájmu než přijdou mediálně šťavnatější kauzy a ebola na chvíli zase tiše zmizí v pralese.

Jenže ebola není jediná z novodobých chorob, s kterými si nevíme rady.

Některé se úspěšně rozhostí v populaci, jako tomu bylo v případě HIV. Jiné občas vykvasí v pralese, zdecimují pár desítek lidí a bez většího zájmu opět zmizí.

Neznamená to, že neexistují.

Jen nás momentálně jejich přítomnost z nějakého důvodu netrápí. Na jejich výzkum se nevykládají tučné částky jako třeba na zjištění, zda spálíme víc kalorií sexem nebo luxováním.

Zřejmě nám je třeba menší větší pandemie, abychom přestali brát válku s mikroorganismy jako airsoftový dýchánek zatímco nepřítel střílí ostrými.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]