Views: 11
Vidíte to, ještě do roku 2013 jsem věděla o Ostravě maximálně tolik, že existuje, o Karviné jsem si myslela, že to je stejně část Ostravy jako Počernice Prahy a teď jsem tam pomalu jako doma. A dlužno říci, že tam jezdím čím dál raději.
Když volali z „Dobrého rána s ČT“, myslela jsem, že pojedu na Kavčí hory.
A ono ne.
Ono se sice „Dobré ráno“ v Praze vysílá, ale světe div se, točí se v Ostravě, nebo Brně.
Na mě vyšla Ova a byla jsem ráda. Zopáknu si Pendolíno, tam už jsem holka ostřílená a tentokrát to bylo s hotelem, protože … a to bych ráda vyzdvihla, tamní produkce myslela na všechno, vše bylo brilantně připravené a já bych touto cestou ráda poděkovala za skutečně krásné a vřelé přijetí, ochotu, pozornost a skvělý servis.
A taky za ubytování, protože bylo bezkonkurenční.
Myslíte, že jsem starý řiťolez?
Nene!
Dokážu.
Jediné, co jsem si musela zařídit, byl odjezd z Prahy a to byl docela thriller, protože do jednoho vlaku jsem se prostě nevešla.
Ani já jediná, maličká osoba.
Naštěstí jsem volala den dopředu na místenky, takže jsem nepoletovala pak po Hlaváku, jako raněný motýl.
Prostě Pinďulíno bylo v 17:43 obsazené do posledního místa a na záchodě mě paní po telefonu nechtěla na ty tři hodky ubytovat.
(To je mimochodem pro mě neklamné znamení, že Ostraváci zřejmě stejně rádi cestují do naší matičky, jako já do jejich).
Ve vlaku v 15:43 jsem místo urvala.
Bohužel až pak jsem zjistila, že proti směru jízdy, a to bych se mohla rovnou utábořit na tom záchodě.
Slečna mi po telefonu místenku za poplatek přehodila.
Od té chvíle už jsem pranic nemusela.
Cesta byla klidná, a jak víte, vedla jmelím.
(Mimochodem, mytologicky je jmelí, vedle toho, že je zasvěceno bohu Balderovi, prý nosičem štěstí do domu a chrání ho před požárem. Už vím, proč jsem ho v lese o víkendu dostala od lesních bytostí darem a cestou na něj znova narazila. To proto, že táta sice prd vidí, ale děsně rád se hrabe v kamnech, což není právě dobrá kombinace).
Na nádraží v Ostravě jsem si mohla oči vykoukat, když jsem spatřila stát pod eskalátory chlapíka s cedulí.
Ne, nebyl to aktivista a ani nechtěl, abych mu přispěla na operaci očí.
Byl to řidič ČT a čekal tam s tím deklem, abych nebloudila.
Fakt hezké, ačkoli mu to nezávidím, protože když jsem v dobách těsně porevolučních jezdila drožku, byla jsem vždycky nepříčetná, když jsem takhle musela stát na letišti s cedulí Mr. Johnson, nebo něco takového.
Strašně mě to prudilo.
Tenhle byl ale se svou pozicí smířen, byl moc milý a ochotný. Chtěla jsem mu podat ruku, ale on mi ihned vzal tašky, takže už pak žádnou neměl.
Ubytování jsem měla od produkce zajištěno v hotelu Bonum, kousek od hnízda České televize.
Když jsem přišla na recepci, měla jsem chuť říct tomu řidiči, že to bude omyl, že Madona asi dorazí zítra.
To byla krása!
ZVĚTŠOVACÍ OBRÁZEK
Chvíli jsem tam koukala v úžasu na skleněné všechno a zrcadlové taky všechno.
Jen slečna v recepci byla živá a nadto moc milá. Vůbec jí nevadilo, že si objednávám u ní kafe do nočníku a k tomu deset mlíček a osm cukrů.
Naložila mi plnou misku.
Pokoj se jmenoval 212 (no jasně, jedenadvacítka ze všech stran) a byl … no jasně skvělý.
Byla jsem tam sama.
Po tom, co jsem shledala, že tam je i televize a v ní víc kanálů, než v Benátkách, chtěla jsem se tam přestěhovat.
Ihned jsem si instalovala pracovní stůl, a protože pokoj byl i příjemně vytopený, pochodovala jsem si tam negližé a bylo mi dobře.
Dopsala jsem vám Ranní kávu a rozhodla se, že s ohledem na to, že ten milý pán měl stát před hotelem už v 6:25, což je tak akorát na smrt, chtěla jsem jít spát.
No, chtěla jsem blaženě usnout u televize, jak jsem zvyklá.
Nešlo to.
Pochopitelně, protože to je tak vždycky, když člověk usnout nutně potřebuje.
V půl druhé mi slečna dělala dole další kafe.
„Máte to tady tak strašně hezký a pokoj je tak příjemný… můžu si to tu vyfotit?“
„Samozřejmě, chcete nechat zhasnuto, nebo mám rozsvítit?“
„Zhasnuto. Udělám vám reklamu a ráda…“
Na to se mile usmála.
Pak jsem jí chtěla na důkaz, že to myslím vážně, napsat na papírek, kde si může přečíst můj oslavný článek a ona mě v ten moment tak potěšila, ale holky, pro mě to bylo tak překvapující a milé… ona řekla…
„Já vím, já váš magazín čtu“.
Řeknete prkotina, ale to člověka po pěti letech úsilí vážně moc potěší.
No usnula jsem po dvou sprchách v půl třetí, a když zvonil budík v 5:20, myslela jsem, že si dělá legraci, protože jsem přece jenom mrkla.
Teď, když vám to píšu, je půl osmé a já jsem úplně gumová.
Cesta zpět byla trochu hektická, ale potvrzující zákon synchronicity.
Napřed jsem nevěděla, jestli jsem ve správném vagónu, což jsem nebyla, ale moc jsem se o místo s nějakou zamilovanou dvojicí nehandrkovala, (hlavně nemínili vstát), pak jsem tam nechala tašku, pak jsem si sedla v protisměru, a pak se mi udělalo blbě, takže jsem i zapřemýšlela, jestli nevystoupím.
Byla jsem statečná, nevystoupila jsem.
Po mě ale následovalo ještě několik zmatených lidí, kteří si taky pletli sedadla a vagóny, zapomínali někde části bagáží a zmotali, co mohli.
Divné, a při tom bylo všechno stejně značené, jako vždycky.
Když jsme dorazili do Prahy, nešly otevřít dveře.
Měla jsem zábavné spolucestující, protože to nesli s humorem. Zaslechla jsem hlášky, „tak se projedeme ještě jednou“ a podobně.
Přidala jsem se z dotazem, zdali jdou otevřít alespoň okénka, což situaci také nadlehčilo.
Nesmála se pouze nějaká paní, jejíž dítě, které jí za oknem zvenku vidělo (bylo tam s tatínkem) a příšerně řvalo.
Chtěla jsem jí navrhnout, že jí pustíme z okénka jako první v duchu humánního pravidla o ženách a dětech, ale dveře se otevřely.
Na parkovišti stál namíchnutý Tomáš, protože se pro mě plazil přes hodinu po Jižní spojce.
Každopádně bylo to skvělé, natáčení bylo moc příjemné a děkuji všem divákům za dotazy v chatu.
(Ano všem, protože některé věci nejsou můj problém, ale právě naopak. Holky, každý hlas je hlas lidu. O kom se nemluví, jakoby nebyl. A my, Popelky, my zjevně jsme!).
Takže Ostravo milá, zase někdy !! A snad brzy.
P.S. Jo a ještě něco … ačkoli jsem patriot, jednu věc nemohu Ostravě upřít. Ještě jsem se mi tam ani jednou nestalo, že bych šla někde, kdekoli na toaletu, a ta nebyla naprosto přepychová!!
Klobouk dolů.
Krásný den do všech koutů vlasti i mimo ni!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
