PŘÍLOHA NA VÍKEND

Vůbec se mi nechce neštěstí, které se stalo teď v Praze na Žižkově rozebírat a rozepisovat. Je to nepředstavitelná tragédie a člověk by plakal. A nejenom to. Vedle otřesu, který taková zpráva, taková událost v člověku vyvolá, je to taky zlost a bezmoc. Ne, nad chováním psa, ale ČLOVĚKA. Chtěla bych tímto článkem co nejdůrazněji apelovat na lidi…

NEPOLIDŠŤUTE PSY! Nikdy. Nebo si je, proboha nepořizujte!

A pokud má kdokoli tendenci přistupovat k šelmě, jako ke svému druhu, pokud nemá v sobě skutečnou úctu k přírodě takové, jaká je, pokud o ní nic neví, ať si tedy koupí bišonka, krysaříka, srnčího ratlíka, nebo jakékoli maličké plemeno a navléká ho do šatiček a bačkůrek a vůbec ať si dělá, co chce.

Ale velká plemena ať ponechá někomu, kdo to má v hlavě srovnané a k šelmám přistupuje jako k jinému druhu.

Byť milovanému.

Protože jinak dál budou umírat, nebo budou zmrzačené děti, staří lidé i dospělí!!!

Vyrostla jsem se psem, moje děti vyrůstaly se psem a máme psa.

V životě by mě přesto nenapadlo, důvěřovat slepě tvoru, kterého mám na jednu stranu nesmírně ráda, na stranu druhou si ale ani vteřinu nemyslím, že by přemýšlel jako já.

„On by nikdy….“ nesmí patřit ani do slovníku ani do hlavy jakéhokoli majitele psa!

Protože to je fatální chyba a doklad, že psa si pořídil někdo, kdo si měl pořídit křečka.

NIKDY se totiž nemůžeme plně spolehnout na to, co pes v následující vteřině udělá.

Jednoduše proto, že nepřemýšlí jako člověk.

JE TO ŠELMA! 

A kdybychom stokrát psy šlechtili, kdyby měli rodokmen dlouhý jako toaletní papír a byli majiteli bezpočtu medailí a prošli stovkou výcviků, vždycky se bude jednat o zvíře.

Měla jsem šestnáct let fenu německého ovčáka.

Naprosto bezproblémového, klidného a dobrosrdečného psa, který vychoval moje tři dcery.

Od miminka.

Přesto bych si nikdy nedovolila, při kontaktu s jiným dítětem na ulici, Ladynu nedržet, nehlídat, nepřitáhnout.

¨

Vždycky jsem u hlazení dětmi osobně byla, psa si podržela a dobře se na něj dívala. Sledovala, jestli jí něco nevadí, jestli je v pohodě.

Ne, proto, že by komukoli, jakémukoli dítěti měla kdy jen náznakem tendenci ublížit, ale jednoduše proto, že jsem byla majitelem velké psovité šelmy, která vidí svět kolem sebe naprosto odlišně, než já.

To, co se teď stalo je fatálním selháním člověka, ne zvířete.           

A nemuselo se to stát.

Nelze se ani spoléhat na to, jakou má to, které plemeno povahu, protože povahu má každý pes jinou.

Pouze předpoklad, rys je dobře brát úvahu.

A ať se na mě nezlobí majitelé bojových plemen, kříženec pitbulteriéra a roční dítě, je o velké zkušenosti majitele!!! O znalosti, opatrnosti a ne, do prčic, o náhodě.

Nemusíte se mnou souhlasit a můžete si myslet, co chcete.

Řeknu vám ale, jaké hlášky mě u lidí, kteří mají potřebu pořizovat si velké a navíc bojové psy nejvíc točí:

1. Záleží na výcviku (ano, výcvik je důležitý, ale nikdy není samospásný)

2. Ve skutečnosti je to mírumilovné plemeno, které miluje děti (hergot je to šelma a bojový pes. Číst myšlenky neumíte a kydy o tom, jak miluje děti, jsou reálu poplatné jen do chvíle, než nějaké zakousne. Je to zvíře!!)

3. Psa mám pod kontrolou, znám ho moc dobře (Nikdy v životě nemůžete dokonale znát šelmu. Prostě nikdy. Instinktivní chování zvířete, je o jeho původu, o přírodě o odlišném druhu. To má zakódované a nelze to eliminovat. Nikdy.)

4. Nějaký prťavý voříšek moje dítě neochrání (ano, ale taky nezabije)

5. Nikdy na nikoho nezaútočil (to může říct jenom pitomec, protože operovat tím, že zvíře se doposud nějak nezachovalo, má pak za následek velké překvapení, až se jednou zachová jinak.)

„Jsem pes.

Vlastně provitá šelma, jejíž předkové a také současníci z čeledi canis žijí ve smečce, kde je vždy nejsilnější jedinec vedoucím.

Rodinu, ve které žiji, vnímám jako smečku, kde se vždycky budu snažit o vedoucí postavení.

Pokud budu cítit silnějšího, budu mu podléhat. Psí láska není láskou lidskou. Prosím věřte, že ani nikdy nebude. Jde především o podřízenou pozici, která úzce souvisí také s poskytováním potravy.

Pudově jde o přežití.

Vy lovíte, já jím.

Jakmile mám možnost něco ulovit, rád to udělám, protože si tím posiluji vlastní postavení ve smečce.

Vaše mláďata vnímám vždy jako mláďata, tedy i kdybych se k nim stokrát choval příchylně, je to hlavně proto, že vím, že pro vás, jako pro vůdce smečky jsou důležitá. V zásadě jde ale kdesi hluboko ve mně o konkurenci, se kterou soupeřím. Alespoň pudově určitě.

Zvláště, jsem – li pohlavím On.

Pokud se mazlíte jeden s druhým, nebo se svými mláďaty, neříkám si o pozornost, protože by mi to, po vašem, bylo líto, ale proto, že se zcela instinktivně snažím stáhnout vaši pozornost, tedy pozornost vůdce na sebe.

Být výš, než konkurence.

Moje chování nemá nic společného s vaší žárlivostí.

Kdesi hluboko ve mně je to pud zachování sebe sama.

Svět kolem sebe nevnímám vašima očima a nikdy nebudu.

Jednak mnohem hůř vidím a jednak situace a momenty vyhodnocuji zcela jinak. Pudově. Podstatně důležitější je pro mě čich a sluch, než zrak.

V mém mozku se neustále pere vědomí součásti smečky a také pudy a podmíněné a nepodmíněné reflexy.

Reflexivně také reaguji.

To znamená, že mohu kdykoli zareagovat velice akčně na něco, co můj mozek na základě pudů a reflexů vyhodnotí jako ohrožení, protože mám a vždycky budu mít, svět postavený předně na  základu života šelmy, připravené na ohrožení, nebo obranu.

Tak třeba já jsem jenom voříšek, ale moje myšlení a základní reakce vychází ze stejného pramene, jako myšlení rotvajlera, pitbula, kolie, yorkshira nebo vlka.

V základu rozdíl není.

Jsem jiný živočišný druh.

Svou existenci si uvědomuji, ale neplánuji a nepřemýšlím do budoucna jako vy.

Tohle je u mě reflexivní chování založené na zkušenosti, na paměti.

Pokud zaútočím, což mohu kdykoli, nedělám to s úmyslem zabít, vzít život, ublížit v tom smyslu, jak to vidíte vy.

Je to reflex, nic víc.

A může přijít nečekaně a zcela ojediněle.

Nikdy nevíte, co právě svýma očima vidím, co jsem ucítil, slyšel a jak jsem to vyhodnotil.

Milujte mě, mazlete mě, hrajte si se mnou, ale nezapoeňte, že nejsem vy.

Jsem kamarád a přítel.

Dejte mi ale možnost a budu ochotně ve vteřině vaším vůdcem.

Mám to zakódované.

Ječmínek

a Michaela

[sexy_author_bio]