Zrovna tohle ovoce mne dlouho zajímalo. Vypadá totiž značně podezřele. Takové hnědé, oválné, tuhé….no, na jídlo hned nepomyslíte.

Tamarind jsou až dvacet centimetrů dlouhé a dva centimetry široké lusky hnědé barvy. Uvnitř se ukrývá něco mezi čtyřmi až dvanácti nepravidelnými tvrdými jádry obalenými červenohnědou, až temně hnědou kašovitou hmotou. 

Pořád to připomíná víc cokoliv jiného než ovoce, že…? 

Nezbývá než zavřít oči, posbírat odvahu a ochutnat.

Tamarindu indickému se přezdívá též kyselá nebo indická datle. Výrazná sladkokyselá chuť dost připomíná sušené švestky. Tedy trochu nedozrálé. Stejně jako u datlí má tamaryšek vysoký obsah cukru. Díky podílu kyselinek, až 20%.

A stejně jako naše švestky celkem slušně projímá.

Jde o všestranné ovoce.

Ve své domovině bývá hojně konzumováno čerstvé, ale i jako součást tradičních pokrmů, pikantních omáček, čatní a rýžových jídel, povidel, džemů nebo zpracované na prášek či pyré.

Na pultech v obchodech najdeme většinou sladký tamarind s nižším obsahem kyselin.

Tamaryšek, jak zní jeho další název, se k nám nejčastěji dováží z Indie, Malajsie či Thajska. Jeho pravým domovem jsou tropické kraje Afriky, ale postupem času se rozšířil do subtropických a tropických oblastí Asie.

Většinou se trhá jako nezralý, aby dlouhou cestu do Evropy vydržel.

To mu při nesprávném skladování může zlomit vaz i chuť. Pokud si ho již z obchodu donesete domů, měl by dozrát v chladu neklesajícím pod 8-10°C, bez průvanu a s relativně vysokou vzdušnou vlhkostí.

Takže je ideální šoupnout ho do nějaké polofunkční lednice po babičce. Ovšem, taková pěkná čistá chladná spižírna rozhodně neurazí.

Strom Tamaryšek indický prý předpovídá počasí.

Jde o rostlinu z čeledi bobovitých, která nám může připomínat akát. Listy jsou složeny z dvaceti až čtyřiceti lístků porostlých v mládí jemnými chloupky.

V noci se lístky přitisknou k sobě a brzy ráno se opět rozevírají. Obyvatelé Indie, kde tamarindy rostou, dokážou podle postavení listů předvídat počasí.

Když jsou listy ráno za svítání už rozevřené, bude jasno a slunečno.

Před deštěm je nechává dlouho zavřené.

Na konci větví se tvoří vzdušná hroznovitá květenství s deseti až patnácti květy.

Pokud chcete vyzkoušet toto ovoce v tradiční kuchyni, uvařte si třeba rýži s čočkou a tamarindem, nejoblíbenější nepálské jídlo.

Potřebujete:

 0,75 l vody, 200 g červené čočky,lžíci nastrouhaného čerstvého zázvoru,lžičku nakrájené čerstvé zelené papričky čili, půl lžičky semínek černé hořčice,půl lžičky směsi koření pěti vůní (skořice, koriandr, bobkový list, badyán a anýz), několik tamarindových lusků, sůl, cukr, olej, čerstvé lístky koriandru, 500 g rýže

Červenou čočku uvaříme do měkka stejně jako rýži.

Do vařené čočky přidáme nastrouhaný zázvor, čili papriky nakrájené na kolečka, sůl, cukr a dužinu tamarindu, promícháme a chvilku povaříme. Na malé pánvičce rozehřejeme olej, osmahneme hořčičná semínka a v okamžiku, kdy semínka začnou pukat, pánvičku odstavíme a osmahnutou hořčici přidáme do směsi s čočkou.

Okořeníme kořením pěti vůní, zakryjeme a necháme chvilku odstát, aby se chuť rozležela.

Podáváme s rýží zdobené nakrájenými lístky koriandru.

Já vím, kus flákoty to není, ale mlsný a zvídavý jazyk uražen rozhodně nebude.

Nejmladší syn mu i přes můj osvětový monolog stále říká „ovoce bobek“.

I přesto zmizela za dopoledne celá krabička.

Jestli mají moudré knihy s těmi projímavými účinky pravdu, hned se ukáže, kdo mi toho snědl nejvíc.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]