Zlatí úhoři

V čase léta a dovolených, kdy všichni vyráží na toulky a za odpočinkem, nezůstávám stranou. Pro letošek jsem zvolila místo, které je mi srdcem blízké. Romantické a smířlivé meandry Berounky ukusující z křivoklátských lesů. Do kraje pana Proška, který provozoval přívoz na řece a na letní byt bral rodinu pana Poppera s malým Otíkem, který se jako Ota Pavel k milované řece vrátil a věnoval jí nejkrásnější příběhy. 

OBRÁZKY SE PO KLIKNUTÍ ZVĚTŠÍ

Ve svých knihách a povídkách se vracel stále znovu a znovu k branovskému přívozu a kraji spjatém s Berounkou. 

Do příběhů vložil lásku k životu, ke každé minutě z něj, protože věřil v jeho krásu, neopakovatelnost i pomíjivost. A tak jsem sbalila děti a vyrazila do kraje Oty Pavla.

Pro Smrt krásných srnců a Zlaté úhoře.

Křivoklátsko je skutečně romantický kraj, který rozhodně potěší i oko jinak literárně zaměřené. Je to především oblast vodáků a trempů protkaná chatovými osadami a kempy.

Ubytovali jsme se v chatičce na břehu Berounky nedaleko již zmiňovaného přívozu.

Počasí bylo tak akorát na výlety. Sluníčko příjemně hřálo, voda v řece byla tak akorát na koupání a pěší výlety po okolí nekazilo nelidské vedro.

Při balení jsem tak nějak opomněla, že v kempu nemusí být varná konvice. To by nebyl takový problém, pokud nepotřebujete hned po ránu dvě kávy s mlékem, abyste se vůbec začali hýbat a přemýšlet o tom, jak strašně daleko je večer. Já mezi takové patřím a moje mamka, která jela s námi to má zrovna tak.

Asi nějaké rodové zatížení nebo co.

Jenomže sehnat kafe po ránu v místě, kde první hospoda otevírá v jedenáct, byl skutečně nadlidský výkon. Nicméně na to jedno kafe v hospůdce U Rozvědčíka jsme si mile rády počkaly.

Jaroslav Franěk-rozvědčík-během první světové války v legiích v Indočíně se po skončení války vrátil zpět dorodných Nezabudic a nedaleko odsud vystavěl zájezdní hostinec Rozvědčík.

V počátku zde nabízel pivo, kávu a rum.

Hostinec se stal oblíbeným turistickým cílem. V této době sem velmi často zavítal i Ota Pavel s tatínkem. Během druhé světové války se Jaroslav Franěk zapojil do protinacistického odboje a byl 1.7.1943 nacisty popraven.

Vdova Fraňková vedla hostinec i po jeho smrti a tradice hospody U Rozvědčíka přetrvala dodnes stejně jako jeho sláva. Dnes je hojně navštěvován vodáky, turisty i místními usedlíky z trempských osad.

I my jsme si zde vychutnali kávu.

Mamka stylově s rumem, já – suchar/řidič- se musela spokojit jen s tou kávou a děti se zmrzlinou. Ale chutnala a voněla.

V Nezabudicích byste našli i pamětní síň Jaroslava Fraňka, pokud byste se o něm chtěli dozvědět něco víc. Je jen pár kilometrů od hospůdky. Stejně jako přívoz pana Proška.

Dnes už na něm převozníka Proška ani jeho psa Holana nenajdete.

To je však jediné, co se změnilo. V Luhu u Branova na břehu Berounky stojí převoznický domeček stejně jako kdysi. A stejně tak najdete na druhém břehu kolejnici. Pokud na ní silně zazvoníte, vyjde z domečku převozník a na své pramici vás převeze na druhý břeh.

Upřímně….na kolejnici jsme zazvonili vlastně spíš ze zvědavosti a o to víc nás překvapilo, že opravdu funguje.

„A co jsme dlužní?“ ptám se převozníka, který uvazoval pramici, když jsme se přepravili na druhý břeh.

„Nic, nebo jen drobnou kovovou minci, pokud budete chtít, až pojedete zpátky.“

Domeček slouží z půlky jako příbytek převozníka, z druhé půlky coby pamětní síň Oty Pavla. Dozvíte se zde mnohé z jeho pohnutého osudu. Nebyl rozhodně jednoduchý.

Narodil se jako Otto Popper v židovské rodině.  

Kdo jste viděl film Smrt krásných srnců, tak věřte, že byl hodně dle skutečnosti a natáčel se dokonce přímo zde. I když třeba o pár chalup jinde nebo pár metrů dál. Válka rodinu rozdělila, aby se po válce zase mohli všichni shledat.

Ota Pavel se se svým bratrem vracel k Berounce do proškovy chalupy, až do své smrti. Bojoval dokonce se silnou depresí. V klidných chvílích dokázal život milovat přes všechno, co prožil a pro všechno, co prožil.

„Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.“

Stejně jako miloval řeku Berounku, protože byla jeho dětstvím. Jeho nejšťastnějšími okamžiky.

„Ráno je u vody všechno hezké, protože den ještě nevzešel a my jsme si ho ještě nestačili otrávit.“

Určitě si nenechte otrávit den ani tohle léto.

A pokud máte příběhy Oty Pavla rádi, objevte stejně jako já, kraj kolem Berounky s místy, která miloval a zamilujte si je také.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]

fotografie: autorka