V Řecku, na krásném ostrově Korfu jsem byla po třetí, po 17ti a po 10ti letech. Procestovala jsem ostrov už dříve, letošní návštěva Korfu byla plánovaná hlavně pro mou čtyřletou dcerku, aby si užila bábovičky, rybky, oblázky a dobré jídlo.

V kufru jsem krom ošacení také měla super vybavenou lékárnu, protikomáří bazmek do zásuvky, krémy před i po slunění, skládací stan na pláž, zásobu cigaret a české kávy a tři knihy, dvě pro holčičku a jednu pro mne.

Polovinu ošacení jsem klidně mohla nechat doma, jako vždy, chodily jsme většinou v plavkách a v paeru.  Nebyla jsem si jistá, zda by dceři chutnala řecká strava, tak pro jistotu i několik instantních jídel, co kdyby náhodou…

Nejedly jsme je však ani jednou

Hned na první výpravě jsme šly koupit kyblík a bábovičky, našly jsme krásnou restauraci Panorama na břehu moře, kde pan řecký majitel měl českou manželku a mluvil legračně česky, velká porce gyrosu pita stála 2,20 Eur, talíř s horou špaget 3,50, pizza střední, která nám bohatě stačila dohromady, stála 4Eura.

Takže ohledně jídla jsme byly maximálně spokojené, dcerce tam chutnalo všechno, mně samozřejmě taky.

Bydlely jsme v krásném zálivu Agios Georgios, kde je velikánská oblázková pláž, lemovaná v těsné blízkosti hotýlky, soukromými domky, obchody se suvenýry a samoobsluhami… najdete tam suvenýry od dvaceti centů… ceny jídla v restauracích byly velice příznivé, včetně lahve vody (1,5l) a coly jsem nikdy neplatila víc než 10Eur.

V obchodě jsem si denně kupovala půlku krvavě rudého přesladkého melounu za 60 Centů… teplé pečivo, ovčí sýry…

Jediné, co jsem marně hledala, byly koblihy s dírou…a ty jsou důležité!!! Prostě je nikde neměli 

Dcerka je od mala dobrý spáč a tak jsem si každé krásné ráno v klidu dala sama kafíčko a cigárko na terase našeho bytu, nacpala jsem se melounem a pečivem s máslem…olivy velké jak naše švestky…klid, ticho, knížka…moře opravdu co by kamenem dohodil… přímo před sebou, spící spokojené dítě v ložnici…

Jen kdyby byly ty koblihy s dírou…

Úžasné válendo grando, kdy spokojená mamka čeká, až se vzbudí její andílek, na snídani kakao a něco dobrého, než se nají, pobalím stan, tašku s plážovými potřebami, nasadit protisluncové brýle, klobrc a jde se k vodě.

Vzhledem k tomu, že už jsem na konkrétním místě byla a vzhledem k tomu, že jsem si šla kdysi vícekrát do fronty, kde rozdávali poprsí…jsem neomylně zamířila s dcerou až na konec pláže, kde nebyly oblázky, ale čistý písek… daleko od lidí a od očí…, hop dva tři postavit rychlostan, vybalit deku, donést dceři vodu v kyblíku…a sundat podprdu…))

Plavkový horní díl je nepotřebný, akorát to tahá za krkem tu váhu a když mne nikdo nevidí, tak ukážu řeckým rybkám české kozenky…

S dcerou jsme si stavěly hrad, z oblázků tvořily obrázky, klacíkem kreslily do písku, ráchaly jsme se ve vlnách, dcerka umí plavat, takže jsme si i plavaly mezi rybkami, kterým říkala Puťky 

Obvykle jsem na pláž nenosila peněženku, ale jen do kapsy u tašky jsem si brala 5-6 Eur v drobných, kdyby nám eventuelně došlo u moře pití, že si cestou domů koupíme jiné v baru…

Sem tam někdo kolem nás proplul na loďce v dáli…občas proplavali zdatní plavci dál ještě za nás…jinak nikde nikdo, nejbližší další plážoví povaleči byli tak 150-200m od nás blíž k centru.

Po nějaké době jsem přestala hlídat, zda k nám někdo jde nebo ne, skrz tu sundanou podprsenku… seděla jsem zrovna s dcerkou na bobku u jejího stanu a najednou vedle mne – kde se vzal, tu se vzal- stojí cizí chlap!

Byl to Řek, který měl v rukách dva velké koše, v jednom měl hromadu banánů a řezů melounů a v druhém – KOBLIHY S DÍROU!!

Hezky pozdravil, já též, ale seděla jsem v prvotním úleku stále na bobku a tiskla kolena na ňadra. Mám kolena o dost menší než ňadra.

Stavros mi na ně čučel a čučel, já se dílem styděla, že nemám nic po ruce, abych se zakryla a dílem jsem přemýšlela, jak ho zrubu lopatičkou, kdyby něco…

Malá Kentánová uviděla koblihy s dírou…a já, velká Kentánová, šťastná, že jí  tuto dobrotu můžu konečně koupit, jsem si v duchu říkala, ještě, že mám těch šest Eur… jedno dvě za tu koblihu klidně věnuju.

Tak se ptám: How much?
Stavros: Ten.
Dcera : Ano, mami…ten ten!
A já : Cožeee? Deset Euro za koblihu???? S dírou?? Nikdy!!!
Stavros ubral: Five.
A já? Fajn, but with two banan and two melon.
Stavros: OK.

Překřížila jsem speciálním pohybem kolena, aby mi nevypadly koziska až na zem a šmátla jsem pro tři jediné dvoueurové mince, co jsem měla v kapse tašky.

Stavros dal dceři koblihu, podal mi v ubrousku dva menší řezy melounu a dva banány.

Přijal šest Eur. Strčil s mincemi ruku do ledvinky, chvilinku cinkal, pak vytáhl dlaň a měl v ní 4,20.

Řekl: Not much. Málo…

Vjel do mne vztek. Česky jsem ještě pořád na bobku odpověděla: Ty frajere, já už jsem skořápkáře viděla v Praze na Florenci!!!

Stavros zase: Give mi more!

Tak to už jsem se postavila, 157cm na výšku a prsa 85DD….

A opět česky: A mazej — já ti dám přidat!! Zadara mi čumíš na kozy už deset minut, abych nezkasírovala já tebe!!

Stavros: Sorry, madam….a zdrhal pryč a huboval.

Do toho se ozval řehot z moře—plula tam rodinka sousedů, Čechů, příjemný pár manželů s dvěma holčičkami.

Paní na mne mávala, její manžel se smál a holčičky taky.

Nakonec jsem se od nich dozvěděla, že i je takhle Stavros napálil, chtěl po nich za čtyři koblihy s dírou dvacet Eur…Vrátili mu je nakousané do košíku 

Naše dovolená proběhla báječně, vracely jsme se zdravé, opálené, spokojené. Ač si mnoho lidí v mém okolí ťukalo na čelo, že se vydávám lodí sama tak daleko s malým dítětem, jela bych klidně znova.

Stálo to za to!

Podotýkám, že naše dcerka je docela hodné dítě a je velice poslušná, tak jsem se nebála toho, že bude běhat a skákat někam, kam bych pak za ní já musela skákat se záchranným kruhem, dovolím si s ní podnikat jen to, na co vím, že mám.

Také jsem trošku polyglot, tak proto se celkem všude ve světě domluvím a asi hned tak neztratím.

Rozhodně jsme prožily cestu trochu jinak…a měly moc krásné řecké prázdniny.

Kenťa

[sexy_author_bio]

Kentánová, příště jedu s Tebou, nebo Ty se mnou, protože já bych mu tutově dala za koblihu i víc. Jsem hrozná, neumím smlouvat, a to ani česky a prsa mám dvojky, takže.

Jinak, článek super, moc jsem se bavila. My všichni! 

Mimochodem, u fotografií malé Kantánové, mi žalem tekla slza, že je musím zmenšovat. 

Michaela