Views: 18
Vyrůstala jsem jen maličký kousíček od Národního divadla, kavárny Slavie, Kampy, Čertovky…konkrétně v tom vchodu, kde je dnes Galerie Hollar. Bydleli jsme ve druhém patře a měli jsme pavlač, kterou jsem brázdila na své zánovní tříkolce.
Pomíjím fakt, že mě po nábřeží babička vodila na psím vodítku, abych nevběhla pod auto, což je sice možné dnes kvalifikovat jako týrání svěřené osoby, avšak nic mě nepřejelo a nemám stran tohoto pražádné trauma z dětství.
Ba možná naopak. Mám vřelý vztah ke psům.
Vedle toho, že tedy byla babička žena svérázná a vynalézavá, Ryba to byla, šlo o člověka vzdělaného, sečtělého, intuitivního a byla to babička, která mě, jako dítko mnohdy po svém obeznámila se vším, co je třeba do života pojmout za své.
Mimo starých bájí a pověstí, mimo brilantní znalosti dějin hlavního města, znala všechny sochy na Karlově mostě jménem, což jsem svého času ovládala také, předala mi povědomí o Janu Nepomuckém, zabrousila občas k Romulovi a Removi, abych věděla, že existuje také Řím a kdo za to může, byla jsem poučena, jak a proč dopadl Ikaros, prostě se starala o to, aby mě, pokud možno působivou formou nejen vzdělávala, ale i ponaučila ze zkušeností, kterých nabyl někdo jiný.
Pomíjím fakt, že jsme často chodily také na hřbitov, kde to babička měla ráda, a kde mě poučila i o chorobách, na které se umírá a já jsem si pak pravidelně diagnostikovala snad všechno mimo horečky omladnic a zbytnělé prostaty, z čehož jsem trpěla nočními děsy.
Ze všeho nejraději jsem chodila s babičkou do Národního divadla.
Ze všeho nejraději na operu.
Ze všeho nejraději „na vodníka“.
Šlo o operu Rusalka, ve které nejčastěji vystupoval Eduard Haken jako vodník.
Zbožňovala jsem vodníka i Hakena.
Babička mě učila, jak se pohybovat ve foyer, jak korzovat a „vyzařovat inteligenci“. (pozn. ČEČNA!!! 
).
Strašně mě to bavilo, protože babička jsa stará škola, rozhodně trvala na tom, že musím mít (i na odpolední představení) patřičnou róbu, která jaksi ctila velikost svatostánku české kultury a přehlídky dokonalosti české herecké školy.
Byla jsem uchvácena nejen z opony, o jejímž původu mě nezapomněla poučit, ale vlastně ze všeho, co mi kolem Národního divadla vyprávěla, z celé té nádhery a zlata a lustrů a světel a korzování v šatečkách po překrásných schodech…
Fascinovalo mě povídání o tom, kterak byl lid český mocně zasažen požárem v roce 1881 i jak se prostí lidé i měšťané skládali, jak dávali vlastní náušnice, aby bylo rychle na opravu a jaká sláva to byla, když v roce 1883 bylo divadlo znovu otevřeno.
Libuší.
Pokaždé, když jsme do divadla, ať už ve dvou, nebo s dědečkem (on jako Haken zpíval, přenádherně, zpíval mi vodníka před spaním, zbožňovala jsem to) a s maminkou šli, bylo plno.
Lidé do divadla chodili úplně pravidelně, hodně a početně.
Jako velká a jako maminka jsem se snažila svým dcerám všechno předat. Vyprávěla jsem co nejbarvitěji o požáru, o sbírce, o znovuotevření … prostě protože jsem měla dojem, že to potřebují znát, že je to důležité pro budování národní hrdosti, uvědomění a vzdělanosti.
Možná víc, než povědomí o tom, kolik se v Pákistánu urodí ročně kukuřice, nebo jaké je státní zřízení na Srí Lance.
A teď, proč vám tohle u ranní kávy vlastně povídám?
Je to asi tak několik týdnů zpátky, kdy jsem si uvědomila, že mnohé z toho všeho dlužím ještě Johance.
I zorganizovala jsem starší dcerky, které ochotně souhlasily a jala se, dnes už přes internet zakoupit lístky.
Na Rusalku pochopitelně.
Říkala jsem si … no uvidíme… kdo ví, jak to dneska v Národním bude, když lidé mají v compech stažené filmy, v televizi dvě stě programů, a když jsme stresovaná generace, která si práci bere domů a do postele padá orvaná jako borůvka…generace, která moc nečte, protože na to nemáme kdy a jsme rádi, když jednou za čas vytáhneme na výlet nebo do ZOO, kde nás to stojí půlku výplaty.
Sedla jsem a hledala Rusalku. Logicky už bez pana Hakena, ale rozhodně stále s vodníkem.
Našla jsem, super!
Ale ouha…
Říjen – VYPRODÁNO
Listopad – VYPRODÁNO
Prosinec – SKORO VYPRODÁNO
A víte co?
Já jsem neskutečně potěšená.
Je mi jedno, že se svými dcerami tak, abychom seděly spolu, půjdu do divadla patrně až v roce 2017.
Já jsem příjemně překvapená z toho, že v Národním tři měsíce dopředu téměř nelze sehnat lístky.
Jsem teď citlivá na jakákoli, i drobná pozitiva a tohle je jedno z nich.
Ne, nejsme na tom tak zle, jestliže v dnešní době, době počítačových triků, které jsou k nerozeznání od reálu, v době internetu, herních konzolí, 3D a 4D technologií v kině s popkornem a držáky na kolu, v době, kdy pomalu nikdo nečte poezii a máme obrazovky přes polovinu stěny, vyprodáme operu v divadle tři měsíce dopředu.
Je to velmi příjemné zjištění.
Míša K.
[sexy_author_bio]
P.S. Dodnes se občas zamyslím nad tím, jak tam nahoře to spřežení drží, že nespadne dolů. A dumám nad tím s velkou oblibou, hrdostí a s úctou.
Hlásím, že k horoskopům chybí už jen video a Popelení ještě tento týden vynechám, ale příští bude speciální speciál. (tedy doufám).
Krásný víkend!
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
