Views: 11
Milým Popelkám
V rámci služební cesty jsem v tomto týdnu pobyla několik dní v zahraničí, odkud zasílám pro potěchu oka několik fotografií a určitě doporučuji vidět toto místo na vlastní vraní oko všem…
Všechny obrázky, které pro vás Kentánka pořídila, jsou zvětšovací
Na cestu jsme se vydali s dobrou náladou a neměli jsme tušení, co vše uvidíme a kam se podíváme. Ale pak ta nádhera! Stačilo několik hodin a několik set km po krásné suché dálnici bez děr, bez billboardů, bez ksichtů z parlamentu, s čistými vyvoněnými toaletkami a už jsme se blížili k hranicím do Švýcarska.
Bezva.
Jsme tady.
Hned na hranicích, švihácký vyšmikaný namakaný soldat celníček. Přestože jsem se FAKT mile usmívala a můj doprovod je velice krásný člověk, nějak jsme se mu nelíbili a: ZU DER SEITE, BITTE …
Taky bezva.
Prošmejdil pasy, mojí chladicí tašku se svačinkou „co kdyby“ a pitím „co kdyby“ … a šup do kufru . Prohlížel, pracoval , otvíral a pak píchl prstem do velikého červeného koše s černými puntíky …
Co to je?
Koš je veliký, látkový, na zip a byl doslova narvaný pivem, Becherovkami, karlovarskými oplatkami, pralinkami… apod.
No ale hlavně … na vrchu trůnily zavařovačky od zelí a ty byly taky narvané- romadůry a olomouckými tvarůžky. Ty jsem vezla na výslovné přání svého pana šéfa.
Říká jim „olomoušky“ .
Celník na to koukal divně, poněvadž nechápal, proč je každý ten sýr extra zamotaný do folie a nacpaný do sklenice – no proto, aby nás to cestou ve vyhřátém autě nezabilo a hlavně, aby si nemyslel, že tam vezeme nový druh Semtexu .
Chtěl, abych to otevřela.
Vyvalila jsem oko, pootevřela půl papuly a řekla jsem NE. Pro Vaše bezpečí, to jsou opravdu moc aromatické sýry, raději ne … Vyvalené oko jsem přeměnila na prosebné a rty jsem významně zaškubala.
Prošlo to.
Mohli jsme odjet.
Ale oběma nám vzápětí došlo, co by se stalo, kdyby to otevřel a přivoněl si Asi by také vyvalil oko a ještě by mu z něj vystříkla slza
Přijeli jsme bohužel asi 20minut po tom, co končila směna slečny recepční, ale karty pro nás byly připravené, tak jen stačilo se ubytovat.
Naše pokoje byly v 5. podlaží překrásného hotelu, který byl v centru městečka. Hotel býval cechovní budova a je ze 14. století.
Mnohé je zde dochováno v původním stavu a poněvadž velice miluji staré domy, hrady, zámky … masivní dřevo v interiéru, tak jsem opravdu nevěděla, kam dřív s očima a nemohla jsem dočkat, až si to vyfotím.
Celý hotel je neuvěřitelně citlivě modernizovaný včetně skleněného výtahu uvnitř budovy, má původní dřevěné trámoví přiznané, dřevěné schodiště a několik menších a větších sálů pro konference a také hudební sál.
Nic se s ničím neruší, vše se dobře doplňuje.
Ale to bych nebyla já, abych zase něco neměla zvláštnějšího, než ostatní.
Kartu od pokoje.
Dostala, odemkla, strčila kufr, obstarala jsem si důležitosti a pak pěkně s kabelkou na večerní špacír a do restaurace na večeři.
Restaurace byla moc pěkná a s velmi neobvyklými obrazy na stěnách …
Na co se díváme, nám došlo až za chvíli. Když vedle toho sedíte, nevnímáte to, dokud se nepodíváte na protější zdi.
Až pak si uvědomíte, co vidíte …
Po večeři s grappou na závěr zpět do hotelu.
Zamčeného.
Mám kartu ne?
Karta nic.
Popáté karta do kartoškvíry a nic.
Tak otevřel můj přítel (frajer hned napoprvé) svou kartou a bylo to. Ve výtahu jsem dumala jen asi dvě vteřiny, proč mi to nešlo.
U dveří pokoje – karta nereagovala opět.
Bylo po půl jedné ráno, recepční pryč, já už nohy jak konve, za dveřmi mého pokoje moje pyžámko, prádýlko, moje odličovátka a malovátka a můj chrupový kartáčeeek !!!
Karta nic.
NIC !
V zoufalství jsem volala svému panu šéfovi, co mám s kartou, zda neví, na koho se mohu takhle pozdě obrátit o pomoc s otevřením dveří.
Přijel do pár minut i s náhradní kartou.
Dovolal se na nějakou službu hotelu, která mu kartu dovezla. Osobně mi ji pak donesl. Pokoj byl otevřen a já zachráněná a se svým kartáčkem
Nebojte, ráno po snídani opět kartička v kabelce.
Ta nefuknční i ta náhradní.
Jeli jsme se do pokojů teple obléct a já zase nemohla otevřít pokoj.
Kristova noho !!!
Vždyť tu kartu nekoušu, nelámu, dělám jako všichni ostatní , proč mi to ZASE nejde …?
Sjela jsem do recepce, kde slečna vzala nějakou universální a jedeme nahoru. Najednou mi v kabelce zvoní telefon.
A slečna : „Jeee, Vy máte v kabelce mobil? „
Nejdřív jsem chtěla odpovědět: „Čumíš, co? To ve Švajcu nemáte “
Ale slušně jsem řekla , no ano… a v tom se ona plácla do čela a začla se smát …
Tak si říkám, výýýborně, co se mi řehtá – dvacátý osmý klíč pro pako z ČR, které nosí v kabelce doopravdický mobil, fakt vtipe vyskoč …
…a co, jako?
V tu chvíli jsem se ale od ní dověděla, že jejich karty dovede určitý druh telefonu prostě dekódovat a zablokovat.
Můj telefon to umí.
Takže pokaždé jsem zamkla pokoj a dala kartu do kabelky, kde mám pochopitelně také telefon. A bylo vymalováno.
Celý pobyt jsem si na to pak dávala pozor. Karty byly v kabelce, telefony u přítele.
Po mých služebních povinnostech nás čekalo mimo jiné také příjemné pozvání k největšímu říčnímu vodopádu Evropy.
Nachází se na řece Rýn a v době letního tání alpských ledovců se tu valí až milion litrů vody za sekundu. Běžně tudy protéká jen asi 700kubíků vody za sekundu, v létě tedy až tisíc.
Vodopád je „starý“ 14 000 až 17 000 let a vznikl v poslední době ledové.
Je impozantní, nádherný…
Široký 150m a vysoký 23m.
Všude kolem jsou stezky pro pěší i cyklisty, lavičky, restauranty, obchůdky s čokoládami Toblerone a suvenýry všeho druhu, kde je všude samozřejmě hrdý helvétský kříž, bernardýnek, berňáček, zvonky, kravičky …
Vzhledem k tomu, že je únor, zde nebyla v provozu loď, která vozí turisty až k vodopádům, ale tak jako tak jsme se cestou kolem nemohli dosyta vynadívat.
V Rýně byla bleděmodrá ledovcová průzračná voda a řev valící se vody byl prostě parádní. Nad vodopádem stojí zámek Laufen. Velice zajímavé je, že tento zámek zde stojí více než tisíc let.
Budován byl již v roce 858 jako hrad.
Z druhého břehu Rýna lze být na speciální lávce opravdu v bezprostřední blízkosti této fantastické podívané.
Pokud se vám poštěstí sem cestovat, určitě si v oblasti severního Švýcarska nenechte tuhle nádheru ujít.
Kenťa
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:

- Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
Tyhle taky napsala:
Společnost24.12.2024Přihlaste se na kurz umělé inteligence
Komerce02.12.2024Kojení doma i na veřejnosti: Jak si ulehčit život díky vhodnému oblečení
Komerce24.11.2024Porovnání menstruačních kalhotek: Co nabízí český výrobce Ecomodi?
Tělo09.09.2024Jak menstruační cyklus ovlivňuj váš výkon při tréninku?