Views: 38

Já se důchodu patrně nedožiji. Zemřu v pětaosmdesáti cestou do práce v šest ráno v narvaném autobuse. Nepřekročí mne nevšímavě jen proto, že spolucestující budou ještě starší a také na cestě na ranní šichtu. Mohu jen závidět mojí mamince, která se minulý týden šťastně a ve zdraví do svého důchodu dohrabala. Dostavila se dokonce delegace gratulantů z národního výboru.

 

Kytici i fernet obdržela za šera a v nedbalkách, což jí nezabránilo pozvat celou obecní sešlost na panáka.

 

I já se sestrou jsme se vypravily o víkendu oslavit maminčiny kulatiny.

 

Na papuče a naslouchátko je času dost. Navíc maminka si již více než rok přeje motorovou pilu. A tak jsme na to šly od lesa.

 

Zakoupily jsme notebook.

 

Na úvod musím říct, že mamka si doposud vystačila s ručně psaným, zato krasopisným, projevem a mobil považovala za škodolibé zvířátko, které žije, podobně jako plíseň, svým vlastním životem.

 

Samozřejmě slyšela z televize o facebooku, instagramu a úchylácích.

 

A říkali to na Nově, tak je vlastně úchyl každý, kdo má na facebooku profil a ona jde radši sekat dříví než zírat do monitoru.

 

Bodrá to žena.

 

Jenže stáří klepe na dveře jak neodbytný jehovista. I maminka věděla, že se díky počítači dá zpříjemnit život a ulehčit si. Jenže takhle by po něm dokázala švidrat očkem ještě patnáct let. Pamatuji si, když se jí po dvaceti letech rozbila pračka, kterou obdrželi s tatínkem coby svatební dar.

 

Ještě deset let jí resuscitovali.

 

Teprve když umřel opravář a oni nenašli dalšího takového dobrodruha, koupili automatku.

 

Otevřeli jsme láhev červeného…pak ještě  jednu …a pak notebook.

 

„Mami, nechci tě děsit. V životě jsi to sice neměla v ruce, ale zítra odjíždím, takže si dolijeme sklenice a ty se za večer pokusíš pochopit základy“.

 

Maminka si mocně lokla a začala štrachat v krabici.

 

„Co hledáš“? optala jsem se.

„Přeci návod k používání…doufám, že je tam i v češtině.“ 

 

Dopila jsem do dna.

 

„Tam není žádný návod. To se prostě zapne a používá.“

 

Předtím jsem jí nainstalovala vše potřebná a upravila uživatelsky veškeré nastavení, aby to tak skutečně bylo. V podstatě bylo naším cílem šéfovat email, a aby si na netu dokázala najít spoj, číslo na doktora nebo prohlídnout fotky vnoučat.

 

V druhé fázi najít televizní program, pročíst zprávy a přes eshop objednat knížky.

 

V rozletu nás zastavila myš.

 

„Najeď si na to myší….“

„A kde je, kam mám jet…jak poznám, že tam dojela….vždyť už to dál nejede…jak jí najdu….kam se schovala…..“

„Najeď na to a klikni … jednou.“

„Nefunguje to. Jsem tam a klikám.“

„Říkám najeď a klikni, ne cukni. Nesmíš s ní hýbat, musí být v klidu a klikni.“

 

Naštěstí si nějaká herečka nechala přifouknout kozy do explozivní velikosti, tak jsme chvíli projížděly článek a klikaly na všechny možné odkazy a fotky, aby si ujasnila pojmy a naučila se trochu spolupracovat s hlodavcem.

 

„Ještě koukneme na e-mail.“

 

Fikaně jsem jí před časem založila schránku, která byla solidně nadupaná spamy a blbostmi všeho typu, na kterých se dalo dobře trénovat.

 

„Říkalas, že mi ukážeš poštu,“ dotázala se opatrně maminka, když už jsem zase surfovaly na zpravodajských serverech a oťukávaly možné okruhy zájmu.

 

„Vždyť jsme na maily koukaly před chvílí.“

„Na jaký maily? Tys mluvila o poště.“

„To je přece e-mail“, nedala jsem se.

„Jak mám vědět, že ten tvůj íííímejl je ten emajl, když už zase nevím, kde ho najdu.“

 

Šla jsem pro další červené víno a přestala počítat prázdné lahve.

 

„No  a když říkají, že se dá na internetu všechno najít, jak to tam mám jako hledat? Nebo když říkají v televizi, že si někdo dělá z někoho na internetu srandu, tak jak mám zjistit, kde to je?“

 

„Hele, koukej,“ najela jsem na vyhledávací okno: “prostě se s tím nemaž a napiš tam, co chceš.“

 

Nacvakala jsem do googlu : Ovčáček, vtipy….srandovní kočky…..vtipná zvířátka…

 

A tak jsme se další dvě hodiny zvládly tlemit jak dvě puberťačky nad internetovými kolážemi. Internet pomalu přestal být je o úchylech, závisících a divných ajťácích.

 

Když jsem druhý den odjížděla, neměla jsem vůbec dobrý pocit z toho, že je tam takhle spolu nechávám.

 

Hned na zítří volala mamka o pomoc:

 

“Houstone, máme problém, počítač se odmítá zapnout.“

„Jak nejde zapnout? Třeba je vybitý, tak ho zkus dát chvíli do zdi ….“

 

To prý zkoušela, ale bylo mi jasné, že se přeci jen rozcházíme poněkud v pojmech, a tak jsem se snažila rekapitulovat situaci:

 

“Takže když otevřeš notebook a tlačítkem ho zapneš, tak nedělá vůbec nic, nebo alespoň něco málo, ale ne dost?“

„Jakým tlačítkem?“  

 

To mě vyděsilo.

 

„Tam nahoře úplně vlevo je tlačítko s piktogramem vypínače, tak to, když zmáčkneš…“ z povzdálí jsem zaslechla zvuk roztáčejícího se hard discu.

 

„No vidíš,“ konstatovala s ulehčením mamka: “já si hned myslela, že to bude nějaká blbost. Myslela jsem, že ho stačí jen otevřít.“

 

Houston volal základnu od té doby každý den.

 

Většina tragédií byla rychle eliminována. Naposledy jsem jí musela osvětlit funkci tlačítka Num Lock.

 

Je úžasné, zvlášť když chcete psát čísla.

 

„Jo a, mami, není to Rum Lock. Rum si zamykej ve špajzu, tímhle zamykáš čísla-numera.“

„Víš, že blbě vidím a anglicky neumím.“

 

Vlastně ji nezávidím.

 

Po šedesáti letech spokojeného života bez větších technologických vymožeností se má najednou naučit všechno to, co my považujeme za samozřejmost a to v mnohdy mladším věku.

 

Stejně jí musím obdivovat.

 

Poctivě usedá k přístroji každý den a kliká a snaží se a vymýšlí. Asi stokrát jsem jí musela ujistit, že ani po třetím blbě zadaném heslu jí to neschroupe myš ani nenafackuje.

 

19243ZmJ.jpg

 

Je zvídavá a to mě fascinuje a ji posouvá dál. 

 

Den za dnem se učí nové a nové věci.

 

A kupodivu: baví ji to.

 

Myslím, že nás babička ještě mile překvapí.

 

19244MGJ.jpg

 

ToraToraTora


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Avatar
Kristina Doubravová (ToraToraTora) 31.07.1981 „Lev“
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna přibývá Co to znamená?
a nachází se v BÝKU. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Jméno Dana se narodilo hebrejštině. Otcem se mu stalo slovo „dán“„ které znamená soudit“ nebo „rozsoudit“. Dana tedy znamená doslovně „soudkyně“, potažmo pak „ta spravedlivá“. Po ČR nám běhá takových spravedlivých Dan aktuálně 523010.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Světový den dětství.
Mezinárodní den hor.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Ponechali byste název pásky proti smrti pro reflexní prvky?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 408
  • 498
  • 13 724
  • 270 192
  • 2 570 236
  • 3 807
  • 28
  • 1 883
0 Shares
Share
Tweet