Nedávno jsme se na tohle téma bavili hodně vážně. Dnes bych se chtěla podívat na, řekněme odklon od reálu, z trochu jiného úhlu. Anebo spíš hned z několika úhlů. Myslím totiž, že není nad to, pohlédnout na vlastní, (ale ano na vlastní, protože kdo je dnes normální?) neštěstí trochu s humorem. No a následně vám hodlám vnuknout myšlenku, že ještě můžeme být rádi…

Máte dnes ráno pocit, že se snad zblázníte?

Měli jste ten pocit včera?

Ještě se to nepodařilo?

Nebojte, ono to přijde.

Pokud nezešílíme hromadně z toho, co na nás chystá Země, jestli nám nehrábne při pohledu na výpis z účtu a následně po návštěvě pošťačky s dvoukolákem složenek, či případně nás do stavu šílenství neuvedou reformy reforem z pera již dávno šílených politiků, jistě nám přeskočí z našich vztahů.

Doba je prakticky nastavena tak, že ať už se vrtneme vlevo či vpravo na konci je vždy usměvavý zřízenec se slušivou módní kazajkou.

Dnešní psychiatrické léčebny, nebo roztomileji „bambulárny“, jsou nakonec ale vítanou oázou klidu a odpočinku.

Člověk má čas se naučit vyšívat, leptat sklo, má pravidelnou stravu a dík léčbě střídavým proudem i pravidelnou stolici, a je daleko od všeho, následkem čehož se na toto místo odebral…

Terapie ruční prací, koupele a dlouhé procházky alejí nádherných vzrostlých lip, jsou balzámem na, světem před plotem, odstřelenou nervovou soustavu.

Kdo by nechtěl?

Personál je přívětivý, chápavý a za obraz Libuše věštící slávu Prahy, vyvedený z plivance na skle ve společenské místnosti nás velkoryse nás pochválí a daruje lentilku.

Ovšem nebylo tomu tak vždy.

K humánnímu zacházení s duševně odchýlenými jedinci jsme teprve museli dospět.

Zatímco zvencnout se dnes, je vlastně vysvobozením, v takovém třináctém stolení bych se rozhodně pomátnout nechtěla!

Posuďte sami…

Léta páně 1200

Personál složený z kněží, zastával tehdy názor, že psychickou chorobu lze z postiženého s úspěchem například vymlátit. Místo chutných lentilek probíhalo pití krve a pojídání ovčího hnoje.

Věřili, že potlačením důstojnosti vyženou z lidského těla zlé duchy.

Kdepak diák – pěkné ho.no a je po chorobě! 

1790-1813

Americký lékař Benjamin Rich se snažil zbavit své pacienty depresí tím, že je celý den vysokou rychlostí otáčel na rotujícím křesle, a pak je potápěl do vody.

To by se z toho blázen zbláznil.

1870-1900

John Harvey Kellogg předepisuje pacientům v michiganském sanatoriu každodenní jogurtové klystýry.

Zajímavé, že?

Teda, jestli si mohu vybrat, tak snad od Müllera a pokud možno ne s ořechy.

1920

Lékaři John Talbott a Kenneth Tillotson své pacienty spoutávali a balili do ledových prostěradel, až jejich tělesná teplota klesla o 10 až 20 stupňů pod normál.

Napadá mě, že dnešní otužilci …

1940

Američan Walter Freeman zasul v rámci léčby pacientovi oční jamkou do hlavy sekáček na led a během krátké operace oškrábal jeho přední mozkové laloky. Šílenec byl pak poslušný jak štěňátko.

Jasně, brokolice!

1950

Freudův žák Wilhelm Reich byl přesvědčen, že schizofrenie a deprese jsou vyvolávány nedostatkem orgasmu. (Naprosto souhlasím). Vymyslel proto takzvanou orgonovou krabici, určenou ke sbírání sexuální energie.

Zcela mimoděk vynalezl Peep show.

1916-1924

Henry Cotton z psychiatrické kliniky v New Jersey vytrhával svým pacientům zuby a další „závadné“ části těla, protože se domníval, že choroboplodné zárodky z těchto zkažených záležitostí způsobují šílenství .

Aha, takže za sebe – beru ten anální model s jogurtem!! 

Jinými slovy, jestli míníte v příštích dnech pozbýt rozumu, gratuluji, že tak činíte v 21.století a v době, kdy nebýt magor, znamená vědomě se vystavit trápení v šílené realitě. 

Milý čtvrtek všem !

Michaela

[sexy_author_bio]