Views: 11
Už jsem nad tím mockrát přemýšlela. Týká se to našeho podvědomého chování. Respektive polohy těla v souvislosti s emocemi. Bavila jsem se na to téma i s jinými lidmi a vlastními dětmi. Jde o jednu polohu těla, kterou máme všichni společnou. Malí i velcí…
Všimli jste si někdy, že v momentě, když se dostaneme do velikého stresu, když nám něco tak zatíží psychiku, že se nedokážeme se situací vyrovnat a ztrácíme schopnost odolávat zatížení racionálními a vědomými prostředky, že utečeme?
Kam?
Zpátky k mamince, do bříška, do bezpečí.
My si tohle prostředí tak dobře pamatujeme, že to vědce až překvapilo.
Člověk, ať už je mu libovolně let, se ve stavu beznaděje, strachu a silného vypětí schoulí a má tendenci se rytmicky kolíbat.
Dítě se uklidní, když s ním houpáme.
Dospělý člověk se ve stresu choulí do stejné pozice, ve které byl v bříšku.
Prostě se vracíme tam, kde si vzpomínáme, že nám nic nehrozilo, kde jsme se cítili v absolutním bezpečí. Kde jsme byli nadlehčováni, kde k nám zvuky doléhaly tlumeně, kde jsme slyšeli tlukot maminčina srdce a její hlas.
Příjemně to s námi kolíbalo ve stavu téměř bez tíže.
No, kdo by se tam nechtěl vrátit?
Po prožitém šoku nebo mimořádně zátěžové situaci se člověk kýve a zavírá oči.
Jeho podvědomí se ho snaží uklidnit tím, že navodí situaci a stav, o kterém je skálopevně přesvědčené, že zabere.
A zabírá.
Britský časopis Medical osvětlil i to, proč někteří z nás v určitém období při usínání volí polohu schoulenou na boku s nohama přitaženýma k tělu a rukama pokrčenýma.
Poloha plodu.
Někdo tak usíná celý život, protože se v této poloze prostě cítí nejlépe.
Někteří z nás se tak prý chovají při zvýšeném zatížení. Například v období rozvodu, ztráty zaměstnání a jiných, za bdění zátěžových situací.
Neděláme to vědomě.
Dělá to za nás naše podvědomí, které se nám snaží pomoci a odlehčit.
Podle studie zmíněného média je možné se uklidnit i hudbou, kterou milovala a často poslouchala naše maminka, když nás čekala. Nevíme to na vědomé úrovni. Poznáme to ale na sobě, protože nám tóny budou z nevysvětlitelných důvodů milé.
Schválně jsem se na tohle své maminky zeptala.
Zanotovala mi starou písničku.
Vzpomněla jsem si i na melodii!
Má to neuvěřitelnou sílu.
Zpívá se tam o trempovi, který potkal v lese holčičku, o které si myslel, že se ztratila, ale ona patřila k jinému trempovi. Maminka mi řekla, že mi ji u jejího bříška zpíval i můj tatínek. Škoda, že vám ji teď nemůžu zazpívat. A mohla bych, protože melodii si vybavuji. Je mi velmi příjemná.
Zkusila jsem to i na moje holky s písničkou „Pár havraních copánků“, kterou jsem jim zpívala, když jsem je nosila.
Tvářily se blaženě.
Když jsem se ptala na pocit, řekly „zvláštně příjemný“.
Vážně to funguje.
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
