Views: 51
Nade všemi prosím pěkně dominují její představy v dobách nejhoršího mateřství.
A neříkejte mi, milé dámy, že jste tohle žádná neprožila. Já teda JO! Ale až Karen Horneffer-Ginter to syrově popsala…
„Slyšela jsem, že rodič v průběhu prvního roku dítěte přijde v průměru o tisíc hodin spánku. Když jsem tohle číslo vynásobila dvěma dětmi, pochopila jsem, že mě můj vstup do mateřství nepřipravil o plnou nádrž na jeden zátah, ale že jsem si své vyčerpání „vysloužila“ hodinu po hodině. Své únavy jsem si všimla až ve chvíli, kdy už byla z obou dětí batolata a moje bdělé sny o výletu do lázní se začaly podobat spíše pobytu v nemocnici.
Áá, to by byla paráda, kdybych mohla zazvonit zvonkem na obsluhu (na sestru?), která by mě všude vozila (na invalidním vozíku?), abych nemusela nikam chodit, a navíc bych nemusela vařit ani jíst (že by nitrožilní výživa?) – hluboký povzdech…
Přála bych si říct, že to byl jediný projev mé únavy. To, jaké výchovy se v oněch prvních letech dostávalo mému druhému dítěti, mě však přesvědčuje o pravém opaku. Musím přiznat, že večerní ukládání naší dcery se od ukládání jejího staršího bratra lišilo tak zásadním způsobem, až se to skoro stydím přiznat… Jako by náš syn létal večer co večer první třídou (první třídou dob dávno minulých) a naše dcera byla napasovaná v turistické třídě hned vedle záchodů.“
Do puntíku!
A kdybych se v černém mateřském svědomí pohrabala až po lokty, tak bych vyhrábla možná až úchylné představy polámaných údů, páteře a zhmožděných mozků a totální připoutanosti k lůžku, ve které neexistuje možnost, jak se nechat dohnat k byť jedinému vstanutí k nočnímu kojení.
Ale autorka není jen takhle vláčná!
Je i přísná. Pokud čekáte nějaké snadné návody na znovunalezení síly, rovnováhy a odvahy do života, tak budete zklamáni. Na mnoha místech knihy je opakováno, že úspěch tkví v dispciplíně. Prostě musíte chtít. Musíte tomu věnovat čas, přiznat si naplno své chyby – a v tom právě hodně pomůže vědomí, že v těch chybách rozhodně nejste sama! Autorka skvěle vysvětlí, jaký je vůbec rytmus našeho fungování, kde přirozeně cítíme hranice, za kterými se už pohybovat není úplně zdraví a dříve či později se to projeví na našem těle či duši. Jak se vyznat sami v sobě, jak přijít na to, co opravdu chci, opět jak se naučit prožívat přítomný okamžik a opět si vychutnávat v životě to hezké a naučit se i díky tomu všemu v závěrečné kapitole vyrovnávat se s problémy a stresy všedního dne.
Množství tipů je jako mraveniště
Kniha přímo přetipovaná, drobnostmi od třeba relaxace formou připravení si horkého nápoje, koupele nebo prostého uhájení si chvíle na jídlo v klidu, tedy bez přítomnosti práce nebo rušivých elementů. Protože je autorka psycholožka, prokládá knihu i příběhy svých klientů… a pak jsou příběhy, které vás osloví víc, než které jiné…
„Svobodná matka Kara díky obdobné reflexi přišla na to, že je na čase ukončit nezávazný vztah, který momentálně měla. „Když se zamyslím nad tím, co mi můj život říká, vidím, že jsem se až příliš snažila, aby můj současný vztah fungoval. Úplně jsem se vyčerpala tím, jak jsem se svého partnera snažila předělat v něco, co není, v naději, že bude stát o dlouhodobý závazek a stane se trvalou součástí života mého syna. Když jsem se před pár dny procházela mezi poli a pozorovala, jak na nich roste obilí, najednou jsem si uvědomila, že všechny věci se v průběhu času čím dál víc stávají tím, čím ve své podstatě jsou. Nemůžete předělat sóju na kukuřici, a ani já ho nemohu předělat na něco, čím ve své podstatě není.“
Shrnuto – tato kniha velmi čtivě a zábavně NAUČÍ NASLOUCHAT SVÉMU ŽIVOTU.
Laskavý humor, jemné popostrčení směrem od toho věčného zmožení životem se nakonec stane velmi osvěžujícím čtením, ze kterého se při troše té lopotné práce sama na sobě může vyklubat i příjemné osvěžení a zlehčení svého vlastního pozemského bytí.
A ještě jeden citát na závěr z knihy:
Neptejte se sami sebe, co svět potřebuje.
Zeptejte se sami sebe, co vám vlévá život do žil, a pak to dělejte.
Protože svět potřebuje především lidi plné života.
(Howard Thurman)
O autorce:
Karen Horneffer-Ginter, Ph.D. už více než 16 let vede psychologickou praxi a vyučuje jógu a meditační techniky.
Přednášela studentům postgraduálních oborů a zdravotníkům, vedla univerzitní studium holistické zdravotní péče a spoluzaložila Centrum pro psychoterapii a osobní rozvoj v Kalmazoo ve státě Michigan v USA.
Cílem Kareniny práce je ukázat lidem cestu zpět k moudrosti jejich vnitřního života návratem k emocím a činnostem, jež se v dnešním rušném každodenním životě ztrácejí: vnitřnímu pokoji, péči o sebe, kreativitě, radosti, humoru, vděčnosti a soucitu.
Jejím cílem je podporovat lidi v hledání a nalezení pocitu rovnováhy a posvátnosti, provázející jejich životy.
Více: www.karenhg.com
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com, 2016
Renata Petříčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
