„Viděl jsem zjevení Panny Marie. Změnila mi život.“  Za tohle své tvrzení, byl pan Matúš Lašut pronásledován, vězněn i bit komunistickým režimem. Přesto „neodvolal“. Z maličké slovenské obce Turzovka jsou dnes druhé Lurdy. Věříte na zázraky? Já ano. A i kdyby se mu to jen zdálo… čí zásluhou se uzdravil? Kdo ho chránil a nechal dožít pomalu stovky?

V severozápadním cípu Slovenska, nedaleko moravských hranic, leží Turzovka.

Dnes poutní místo, kde podle svědků dochází k zázračným uzdravením i podivným jevům.

Před 57 lety se z čista jasně obyčejnému lesnímu dělníkovi zjevila Panna Marie.

„Nemluvila, jen ukazovala, pak mě uhodil blesk“, vzpomínal mnohokrát za život tento nenápadný, skromný pán.

Bylo 1. června 1958.

Pan Lašut měl obyčejnou službu na hoře Okrúhlá u Turzovky, a jak bylo jeho zvykem, stavil se na Živčáku u svatého obrázku Marie v lese, aby se krátce pomodlil.

„Ještě než jsem modlitbu ukončil, vidím krátký záblesk a místo obrázku sochu Panny Marie oblečenou do bílé košile, přepásané modrou stuhou. Kolem hlavy měla závoj. Stála na nějaké zahrádce z bílých květin ohraničené nízkým laťkovým plotem. Teprve později mi došlo, že to není socha, ale živá bytost stojící na obláčku z lehké mlhy,“ opakoval snad po sté svůj příběh.

„Celá ta veliká postava začala pak ožívat a krásnět, až její oděv zářil jako sníh na slunci a závoj se lesknul jako posetý diamanty. Nepromluvila, dělala jen gesta, ale já její pokyny pochopil. Měl jsem přibít tři odtrhnuté laťky z plotu.

Pak jsem viděl sedm obrazů nějakých map se třemi barvami:

Modrá barva na mapě označovala vodu, zelená barva hory a jejím symbolickým významem bylo dobro, žlutá barva značila roviny a symbolickým významem bylo zlo.

Z těch obrazů bylo zřejmé, že když se rozšíří zlo, přijdou také jeho důsledky, pohromy a katastrofy.

Potom jsem spatřil Krista v bílém rouchu a červeném plášti s křížem v rukou. Z hrudi mu šlehaly paprsky a jeden mě zasáhl.“

Pan Lašut pak ztratil vědomí.

Ležel v lese tři hodiny.

Později se o svůj zážitek podělil s mnoha lidmi a velmi urputně na svém tvrzení trval.

Bylo to pro něho důležitější než cokoli jiného.

Lidé mu věřili.

Zdali mu věřili i Komunisté se neví, ale asi moc ne, když byl následně za propagaci této vize zatčen a tvrdě nucen k přiznání, že si celý příběh vymyslel.

Na několik let byl pak uvězněn, byl perzekuován, bit, internován v různých psychiatrických léčebnách, a nakonec byl prohlášen za duševně chorého!

Přes všechny tyto neskutečné útrapy přežil nezlomený.

Později pan Lašut již mluvit mohl. To když naopak ztratila slovo KSČ a celé tohle slavné „Bratrstvo kočičí pracky“.

Turzovka je dnes poutním místem, kde se podle svědků lidé uzdravují a mají vidění.

Ještě v témže roce, tedy v roce 1958 se soused pana Lašuta, pan Juraj Kavalek, vydal na místo a našel tady vodu, ačkoli celé místo je na vodu chudé.

Jak říká, udělal to kvůli snu, který se mu zdál.

Přes výslovný zákaz místních stranických orgánů (celkem trefné označení) lidé začali na místo zjevení putovat.

Přicházelo i mnoho poutníků z Rakouska, Německa, Švýcarska a Maďarska.

Popisovali podivuhodné ticho, a někteří dokonce prý spatřili různé úkazy tvořené světelnými paprsky, či viděli na obloze siluety Panny Marie i Ježíše Krista.

Příchozí zde stavěli rozličné oltáříky a věšeli obrazy. Ty však byly vzápětí aktivními straníky ničeny a zapalovány.

Stejný osud měl potkat i původní mariánský obrázek, u kterého se stavil pan Lašut.

Bojovní straníci prostě Marii zapálili, aby už nezlobila. Taky co s ní, když neměla rudou knížku.

Panna Maria s děťátkem byla ale dál neposlušná a just ohořela jen dokola.

O to silnější význam místo pro tamní obyvatele pak mělo.

Zázrak? Možná… ostatně, proč ne?

Vždyť zázraky se dějí…sama jsem jeden zažila (někdy příště, teď pan Lašut)

Existují stovky svědeckých výpovědí o mimořádných uzdraveních turzovskou vodou.

Některé z nich najdeme i v soukromé turzovské kronice, která je uložena ve Vídni.

Byly popsány případy spontánního uzdravení různých druhů rakoviny, srdečních vad, krvácení do mozku, zánětů nervů či zrakových chorob.

Teprve roku 1993, tedy 35 let po popisované události, byla na hoře Živčáku vysvěcena kaple Panny Marie Královny pokoje.

Základní kámen jí tehdy posvětil Jan Pavel II. při své první návštěvě Slovenska roku 1990.

Dnes je v ní umístěna socha Panny Marie i původní obrázek Panny Marie s Ježíškem, jež záhadně neshořel, a byl pro jistotu léta ukrytý v zahraničí.

Ke svému příběhu pan Lašut řekl „Zjevení je strašně těžká křížová cesta, je to celoživotní úděl. Nemohl jsem zapřít, co jsem zažil. Promiňte, ale jak bych Jí to mohl udělat?“

Je asi jedno co, nebo koho tam tehdy pan Lašut spatřil.

Zázrak není tak nemyslitelný a lidská statečnost i nezlomnost v zachování pravdy je reálnou schopností člověka.

Pan Matúš Lašut zemřel 10.srpna 2010 ve věku 94 roků. 

Věřte, nevěřte… já věřím. A taky proč ne. Když vidím toho pána, přijde mi, že by snad ani lhát neuměl.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]