Je to tady. Všemi běsnícími hormonkami hystericky očekávaná filmová podoba knižní katastrofy. Jestli jsem si někdy představovala fucking hell v reálné podobě je to tento plytký, nudou zabíjející, rádoby trhák ženských rodidel.

Omluvte mě, budu lehce lidová…

V první řadě přiznám, že jsem ve čtení příběhu, u něhož umírají mozkové buňky tak rychle, jako bakterie na toaletní míse po reklamě, po které bych raději chodila na „mušli“, nepřeklenula třicátou stranu.

Nepokládám totiž úplně za nutné rozšiřovat svou slovní zásobu X milióny synonmů slova vlhká a vzrušená.

Bohatě si vystačím jen s těmito dvěma a to nejen proto, že znám jejich pravý význam v reálném životě, reálné podobě a nikoli jen jako výplod mé „díku Bohu – ům“ (jména oněch Bohů z prominutím vynechám) fantazie.

Potom co mě každá strana počastovala neustále se opakujícími větami, pojala jsem pocit, že jde o jakousi knižní podoba zaseklého gramofonu.

I nevzdala jsem se.

Když už chci kritizovat, a já chci dokonce rovnou smést ze stolu a omluvit se stromům za to, že v katastrofálním množství padly jako zdrcující oběti za tento brak. Započala jsem čtení o několik kapitol dál a.. ejhle… Opět nic nového…

Upřímně si neumím úplně přestavit, o čem přesně pojednávají další tři díly, jež by co do počtu stran mohly z fleku konkurovat Ottovu slovníku naučnému. Jestli se pak něčeho přímo děsím, pak je to, na to přijít…

Obávám se totiž, že by mi pravděpodobně krutopřísně onemocněly oči a následně bych jimi vykrvácela. Poté bych v hysterickém oblouku a za hlasitého žadonění o konec, zemřela a následně se reinkarnovala v plankton ze strachu, že bych snad v dalším životě zase uměla číst…

Kdybych tedy měla tento zázrak rádoby sexuální fantazie shrnout, řekla bych…

„Mladá ošklivá panna má svůj první a poslední sex v životě s nejkrásnějším dominantem na planetě, kterej má samo sebou multimilionový konto, párkrát jí přiváže k posteli, holka zažije svůj první orgasmus, podělí se o to v kolonce svého oblíbeného časopisu Bravo v sekci Láska, sex a trápení, hned pod kámoškou, která se ptá, jestli je možné, aby měla klitoris na zádech a…

Konec“

No, rozložit tento děj do tří pětikilových bichlí a těšit se za tento počin popularitě srovnatelné s Harry Potterem, je vlastně docela umění…Smutné umění…

Jsem si jistá, že mě sežerete, ale…

Já půjdu raději do trojky s kaktusem a plechovkou hřebíků, než zabíjet svůj mozek touhle břečkou…

Protože z mého pohledu je velmi smutné, že se tolik žen ondí nad tak prostoduchou knihou, a pak namísto snahy o vylepšení sexuální života se svým partnerem, zabíjejí čas sněním o muži stejných „kvalit“ Mr. Greye…

Apropos, která z vás zná film Sekretářka, patrně pojala podezření, že celá kniha je jeho zcela evidentní vykrádačkou.

Dokonce bez obtěžování se změny jména hlavního hrdiny… Blééé…

Ono je v podstatě strašně jednoduché, udělat tento  rychlokvasný příběh bestsellerem, především proto, že každá z nás je někde uvnitř trochu „subinka“.

Každá toužíme po silném, velkém muži, který si nás vezme jako bychom mu patřily… O to víc, když si vedle něj obzvláště pak v posteli, připadáme malé, zranitelné…

To všechno, ale můžeme zažít každý den, když budeme chtít, když budeme mluvit, když se budeme snažit…

Sex je hra a jak známo, kdo si hraje, nezlobí.

Tak prosím nezlobte, odložte ten toaletní papír v tvrdých deskách a běžte brutálně zprznit svou drahou polovičku…

Možná, že na to, zatím co vy pracujete na zvlčení sedadla v kině, netrpělivě čeká…

PS: Jakožto výkonná spisovatelka hodlám přinést v rámci obohacení svého konta, humorný cover s názvem „50 odstínů šedi mýho dědy“.

Pravděpodobně bude totiž mnohem barevnější…

PPS. – Na film nejdu, už mám lístky na ” My z Kačerova”.

Howgh…

Pavlína Sýkorová

[sexy_author_bio]