Někdy se stane, že i ty nejhorší věci…dopadnou … dobře. S Eliškou jsem se seznámila na pískovišti, když mi byly čtyři roky a jí šest. Přestěhovala se k nám na sídliště z Karlových Varů. Jako malé jsme se tam scházely na bábovkové dýchánky. O pár let později už jsme se přesunuly na lavičky a kouřily rodičům ukradené cigarety s partou stejných puberťáků. Když nám cigarety došly Eluna si jednoduše doma peníze „půjčila“. Možná proto se s námi kluci tolik bavili. Jednoduché to ale Ela neměla.
Rozvedená maminka seděla v hospodě a pravidelně se vracela s „novým“taťkou omámená alkoholem.
Ela potom poslouchala, jak matka křičí z ložnice.
Jednou jí statečně šla na pomoc a schytala za to pár facek.
Její povedená máma pak vykradla samoobsluhu a měla jít do vězení.
Tehdy se také Ely dočista zřekla. To jí bylo kolem šesti let. Na pravého tátu si Eliška trochu pamatovala. „Byl moc hodný“, říkala vždycky. A to asi byl, protože po incidentu se sámoškou nechtěl, aby Ela vyrůstala bez mámy, (zřejmě si myslel, že jí dává kdovíjakou mateřskou lásku), a vzal vykradení samoobsluhy na sebe.
Do vězení šel on.
Měl těžkou cukrovku a za nedlouho přišel o nohu. Potom ho dozorci našli oběšeného. Nikdo neví proč to udělal. Zbýval mu rok do propuštění.
Eliška měla tehdy štěstí, že nešla hned do děcáku.
Vzal si ji do pěstounské péče bratranec její matky, který žil se svými rodiči. Bydleli v bytě 3+1.
Ela vyrůstala s novými rodiči. Pokojíček měla v kuchyňském koutě, kde neměla ani rádio a já k ní směla chodit jen, když „rodiče“ v sobotu odjížděli k tetě za Prahu. Kapesné nedostávala, ani na dobu, kdy odjeli.
Tak Ela začala krást.
Nejdřív dvě stovky z peněženky nevlastního otce, potom pět set, a pak už to byla karta s pinem napsaným na druhé straně.
Když se jednou hrabala v otčímově kabele, vytáhla kondomy.
“Kdyby měl ženskou tak by to snad doma řekl“ povídá mi Ela venku. Dál už jsme to neřešily, ale za pár dní jsme ho viděly v objetí s chlapem, když spolu venčily psy.
„Je to jen kamarád“ ujišťovala jsem ji..
Obě jsme tomu ještě moc nerozuměly, a tak jsme to nechaly být. Když ale po pár dnech zase jednou odjeli rodiče za tetou, našly jsme u něj v pokoji gay pornokazety. Jednu jsme si i pustily. Bylo nám zle. Ela to nevydržela.
Druhý den u mě zvonili policajti.
Ela utekla z domova.
Měla jsem o ní strach, mobily jsme neměly a já nevěděla, kde může být. Po třech týdnech jsem dostala tlustý dopis z diagnostického ústavu z Krče. Psala mi, že jí je líto co udělala, že by vrátila čas. Přišlo se na peníze, na cigarety a když její táta sundával opasek….utekla.
Sedla si na první dálkový autobus a jela do Českých Budějovic, kde týden přespávala v průchodu paneláků. Potom ji chytli a odvezli do diagnosťáku.
„Brzy mě pustí domů“, ujišťovala mě.
Na pokoji byla s holkou, která byla kápo. Psala mi, že jsou docela kamarádky.
Později mě prosila, abych posílala známky na dopisy i pro ní, jinak jí prý ostříhá vlasy. Kámoška!
Moje kapesné jsem utrácela za známky snad pro celý ústav.
Jednoho dne Ela zazvonila u mě doma.
Měla na sobě oranžové tepláky, vytahané triko a pantofle. Utekla.
Máma mi dovolila, aby se Ela u nás umyla a najedla, ale pak, aby okamžitě zmizela. Neudala ji, protože jsem brečela, ať to nedělá. Půjčila jsem jí oblečení, asi půl hodiny jsme se objímaly, a pak jsem ji dlouhé tři roky neviděla.
Jenom korespondence z pasťáku.
Psala mi, že ty holky čůrají těm novým do skříně, strkají zubní kartáčky do zadku, hlavu do záchodu a lesbické úchylky jsou tam na denním pořádku. U každého dopisu jsem brečela.
Ely adoptivní rodiče, i když nevím jak to udělali, Elu nakonec nějak dostali do Klokánku.
To největší zlo skončilo.
Klokánek bylo něco jiného. Jsou tam jak miminka, tak děti do osmnácti let. Kluci a holky dohromady. Když slyšela osudy ostatních dětí, bylo jí prý hrozně při představě, že utekla z domova kvůli gay kazetám, a že neměla pokojíček jako ostatní holky..
V osmnácti letech se vrátila domů.
Kamarádkami jsme zůstaly dál.
Teď za ní jezdím k ní domů, kde bydlí s přítelem a vychovávají krásnou dcerku. Elišku.
A něco vám povím…
Z Ely je nejlepší máma na světě! Zase sedáme na pískovišti, ale teď máme na starosti první zoubky Elišky a přemýšlíme nad jménem pro druhou dceru, která je…
…u Eluny v bříšku.
Někdy se stane, že i ty nejhorší věci…dopadnou … dobře.
Eli, drž se!
Pavla
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:

- Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
Tyhle taky napsala:
Společnost2023.05.28Dagmar Valová: Proč věřit. Erotický román. 19. a 20. kapitola
Cestování2023.05.19Užijte si krásnou dovolenou v srdci malebné české přírody
Cestování2023.05.11Jak elektrokolo změní váš pohled na cyklistiku
Dům a Byt2023.05.11Jednočipový počítač – Arduino vs. Raspberry Pi – co si vybrat?