Ne, že bych byla teda zrozena jako akademický malíř či tak něco, ale kreslení patří k činnostem, jež mám ráda a občas je provozuji za účelem zklidnění ducha a odpravení prstů a karpálních tunelů. Někde na cestě životem jsem asi ztratila lehké držení tužky nebo jsem příliš přivykla klávesnici.

A kdesi v sobě jsem dlouhé roky nosila touhu nakreslit si tarotové karty. Nejprve jsem se nesměle rozhlížela, zda-li někdo z mých oblíbených ilustrátorů náhodou nemíní udělat tuto činnost za mě. Nikdo.

Iva Huttnerová namalovala hezký, pro oko jo, ale významově mi přišli příliš nepřejícné, definitivní a panovačné.

Tak to ne.

A tak jsem ke svým patnáct let starým tarotům, jež mimochodem stále vypadají jako nové – fakt nevím, jak to dělají – zašla do obchodu pořídit nové.

Překonala jsem pocit, že k těmhle kamarádkám přibírám druhou a kartám to hezky polehoučku vysvětlila. Souhlasily.

Prý se docela rády podívají na konkurenci a bude-li se jim líbit, tak s ní budou žít v souladu a souznění.
Fajn.

Puntičkářský zákazník (ne)vítán

V obchodech jsem strávila poměrně hodně času nejen sama, ale i schovaná za zájmem kamarádek o stejnou tématiku a s jejich názory za zády, společně jsme prošli xtero karet a JÁ si nevybrala. Ani jedny. Někde bylo moc andělů, jinde moc jednorožců, jinde příliš temno, jinde příliš světlo, někde moc písmenek a někde moc infantilních obrázků.

Mimochodem, na internetu se dá nad kartami strávit hromada  času a vybírat a takový gummi bear tarot nebo tarot s tématikou Simpsonových mě fakt pobavil. Prodavač měl svatou trpělivost a chápal, že ke kartám musí přirůst srdce. Po čase pochopil, že ze mě nic nevyroste… ale i přesto se usmíval.

Papír? Dilema jak hrom

A jala jsem se tedy přemýšlet, na jaký papír. Představa byla něžná a honosná, tvrdý křídový papír, něco lesklého, zkoumala jsem všechno, od papírů z bonboniér až po etikety od piva. Hm… nějak člověk začít musí, skončit může vždycky. A zakoupila jsem obyčejné čtvrtky. Hodně tvrdé.

A počkala, až se dostaví neukojitelná chuť odpravit si prsty a karpální tunely. Nečekala jsem dlouho. Byla silná.

Zapálené večery

Během několika málo večerů jsem je měla načrtnuty a vycházela jsem z Osho zen tarotu, jež mi byl dlouhodobě nejbližší. Častokrát jsem nepřemýšlela nad krásou, jen nad významem karty. Udělala si na kartu nestydaté poznámky, abych jí lépe pochopila. Krajinkářka ani detailistka nejsem, vlastně mé tvorbě je nejbližší ilustrace pro děti.  Podle toho také dílo vypadá!

Bylo hotovo.

Ke kartám jsem se ještě mnohokrát vracela a až mě zase chytne chuť, tak ještě vrátím, protože drobné detaily, nedostatky a málo vykreslené plochy čekají ještě na úpravy. Ale na to musí být nálada a to nejen ta kreslící, ale i ta tarotová.

A jestli fungují?

No jasně… proč taky ne? Vždyť jsou moje…

Renata

[sexy_author_bio]