Views: 28
Protože je to Ranní káva, která má dnes i drobnou informační hodnotu, mohu si dovolit poněkud odlehčenější úvod. Myslím, že pouštění draků s podzimními větry už dnes není tak v kurzu, jako za dob mého dětství. Přesto občas chrabré taťky na pláních vídám, kterak skotačí s ratolestmi kolem papírové věci na šňůrce…
Když jsem byla malá, chodili taťkové v neděli pomalu houfně.
I ten můj, neboť moje maminka ho prostě zorganizovala a neměl úniku.
Povětšinou jsme vlekli moji sestru, později v kočárku i bratra. Maminka se oddala zaslouženému odpočinku.
Tomuto podzimnímu veselí předcházela výroba draka.
Nebudu tentokrát dávat návod a žádné instruktážní video jsme tentokrát nespáchali.
To proto, že jsem do tajů výroby nikdy nepronikla, ba přímo jsem to nikdy ani náznakem nepochopila.
Co je závažnější, je, že ani můj otec, ale pokaždé se o to pokusil.
Jednou tenkou papírovou blanku zpola sežvýkal můj batolecí bratr, jindy ji prošlápla v pravou chvíli sestra, pak se zase otec nalepil k malým tyčkám, což neunesl psychicky a draka ještě v plenkách znehodnotil sám.
Jen jednou ho fakt dokončil.
Leč nelétal.
Pouštět jsme ale chodili vždycky.
Protože ho nakonec koupil.
Běhala jsem po poli se šňůrkou vesele a moc mě to bavilo.
Poslední pouštění, které na Okrouhlíku proběhlo, a které si pamatuji, skončilo v režii mé sestry, která dorostla do lehce pouštěcí velikosti, leč ještě ne zkušenosti.
Běžela statečně.
Její krátké nožky kmitaly po poli až k místům, kde byl zaparkovaný bratr s kočárkem.
Vzala do přímo čelem do boku kočárku, který se na bok také převrátil.
Bratr vřískal.
Otec rovněž.
A sestra vřískala také, a pak ještě víc, když jí otec osvobozoval ze šňůry, kterou byla přimotaná ke kolům kočárku.
Drak skonal tiše.
Na další rok jsem vyměnila dračí radovánky za klácení ořechů s klukama, což mi přišlo zajímavější, i když jsem si pádem z větve vyrazila dech.
Na každý pád si myslím, že by se tato tradice neměla nechat zemřít. Chápu, že drony jsou lepší a dobře létají, ale drak je drak a dron nemá bábrlátka.
Navíc má drak i u nás, jako ostatně většina tradic spojených s ročními obdobími, svou historii.
Vynechám dračí historii v Číně, kde jde o veliký svátek starý více, než 3000 let a byl spojen předně s úrodou.
V Japonsku měli draci, původně hedvábní přinést zdraví dětem a nebyli to draci, byli to ryby.
Ale to jsme v daleké Asii a je to od nás hodně kulturně daleko.
Historii našeho dračího létání lze vysledovat k pohanskému svátku Mabon, při kterém se mimo jiné vyhazovaly do vzduchu lísky, nebo okvětní plátky a to jako rituál osvobození.
Ať už to bylo od nepotřebných vztahů, nemocí, co kdo potřeboval.
(Mabon můžete oslavit 23.září, (22.9. 22:02) a když mi to připomenete, ráda vám o rituálu tohoto hezkého pohanského svátku povím víc).
Draci jako takoví se u nás pouští hromadně přibližně od 19. století a už to byla hlavně zábava pro dítka.
Později se přidali oni taťkové.
No … myslím, že větrno máme, o víkendu má být pěkně, tak proč nevyzvat rodinku a nenaplánovat dračí odpoledne třeba právě na sobotu.
Bylo by to právě na Mabon.
Mějte krásný den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
