Ve svém nabitém diáři si konečně našel prostor k rozhovoru pan Netopýr. Moc zdržovat jsem ho ale nemohla, protože spěchal pro jídlo. Přesto jsou ale informace od něho velice zajímavé…Řeknu vám, pane Netopýr, je toho hodně, co bych ráda, jestli byste vysvětlil, ale možná začneme tím jídlem, protože pro vás pochopitelně máme pohoštění, tak jestli jsme neudělali chybu v menu. 

Mám tu dvě můry, tři komáry, jednoho tesaříka. Je to správně?

Ano, vlastně ano, ale záleží na druhu. Pro mě dobré, děkuji.

Je pravda, že se někteří vaši kolegové živí i krví?

Tak ano, to jsou upírci, ale mohu vás uklidnit, lidská krev v porovnání s krví třeba dobytka, je nechutná.

Dobře, vrátím se k lovu vašeho menu. Můžete mi to technicky přiblížit? To jako letíte a když vidíte mouchu, lapnete ji do pusy?

Ále kdepak. Máme to mnohem lépe vychytané, vážená … ehm … lidská bytosti, samice…

Míša, my máme jména, takže klidně Míšo.

Dobře, Míšo. Tak hele, tadyhle mám křídlo, přesněji blánu. No, a když letím a spatřím kořist, tedy něco na co mám chuť, naberu to do téhle ocasní létací blány, nebo to prostě podeberu křídlem, a to umím naklopit tak, aby kořist sklouzla po létací bláně co nejblíže k tělu. Pak ji teprve vyndám a sním.

Jako to zmáknete za letu?

Jasně, za letu. Je to rychlé. Netrpí.

To jsem nevěděla.

Ještě toho hodně nevíte. Klidně se ptejte, já si tady zatím zobnu můru.

Tak jo. Zajímalo by mě pochopitelně to s tou echolokací, ale zeptám se vás napřed na ten zajímavý systém létání. Totiž pokaždé, když vás třeba chci venku vidět, jenom vás zahlédnu a víc nic. Neřku-li vás vyfotit. Jak to děláte, že jste tak rychlí, že nejste ani vidět?

Hehe – Tajemství je v tom křídle, které je vlastně blána a má trochu jiné vlastnosti, než křídlo jak ho znáte od ptáků.

Zatímco ptačí křídlo je pevné a ptáci ho umí ohnout jen v rameni a lokti, maximálně ho možná tak natočí, my s ním umíme to co oni, ale k tomu si pomáháme ještě prsty.

Dokážeme změnit plochu křídla, ale taky ho různě tvarovat, naklánět i zalamovat… prostě co chceme, jak chceme a hlavně rychle a každé jinak. Díky tomu jsme schopni takových manévrů, že mezi létajícími tvory v přírodě jsme číslo jedna. S takovými figurami, které my umíme, si nikdo neporadí. Dokážeme v letu zastavit, couvat nebo kolmo vzlétnout vzhůru a ještě další věci.

A při tom večeříte…

Jo..

Neuvěřitelné… a teď tedy ten váš super sonar. Vidíte vůbec, nebo si vystačíte s echolokací?

Vidíme asi tak zhruba jako váš pes, takže nic moc. Proto jsme se zaměřili právě na zdokonalení techniky echolokace. To tedy nejsme jediní, například delfíni to umí také dobře, ale na jiné frekvenci.

Rozumím, na delfíních vlnách prostě netopýry nenaladím.

No, tak nějak. Čili my pravidelně vykřikujeme, zhruba na frekvenci mezi 30 až 45 kHz, takže pro vás a vaše fakt nepoužitelné uši neslyšitelně, a pak pomocí speciální techniky v uchu, která se jmenuje trág onen signál vyhodnotíme.

A jak poznáte, že to je ten váš, to musí být strašný kravál.

Tak jednak jsme na to zvyklí a jednak každý druh netopýra má naprosto specifický signál, takže si je nepleteme.

Přiblížíte mi to?

Princip je v umění vyhodnotit dobu, která uplyne mezi vyslaným a přijatým signálem. Tím dokážeme určit vzdálenost, tvar i velikost překážek.

A co když se překážka pohybuje?

Umíme určit i rychlost a směr pohybu všeho, tedy i případné kořisti.

Jak?

Ach jo, prostě stejně, jako to dělají vaši policajti, akorát oni používají mikrovlny a my ultrazvuk. (A hlavně my opravdu mnohem déle. O nějakých pár set tisíc let). Nebo si vzpomeňte, když jste byla těhotná.

Jasně, ultrazvuk!

Nooo, přesně. A třeba signál, odražený od přibližujícího se hmyzu, má vyšší frekvenci a u vzdalujícího se, zase nižší. 

A dosah?

Stovky metrů, pohoda. 

Zajímavé, vážně. A teď bych se zeptala na vaše zvláštní spaní. Není to nepohodlné, se pořád jenom držet a k tomu hlavou dolů?

Já to čekal, když to přijde. No, asi byste měla vědět, a vaše čtenářky také, že netopýr nespí jenom tak, že visí, ale klidně spí i v leže na břiše, ale ve visu je to nejpohodlnější.

To právě nemůžu pochopit, protože mi tam nehraje gravitace.

Ta vám nehraje proto, že nevíte nic o vymakané technické stránce netopýří nohy. Totiž, naše zadní nohy jsou v kotníku otočeny o 180°, tedy chodidlem dopředu a hlavně naše šlachy, jsou udělané tak, že vahou těla stahují prsty k sobě.

Čili my potřebujeme dát sílu naopak do toho, abychom se pustili. To je taky důvod, proč když netopýr náhodou ve spaní umře, prostě zůstane viset. Klidně i roky.

Ahááá. No a .. jak dlouho vlastně spíte?

To je různé, ale musí nám vystačit zásoby tuku, co si vytvoříme z jídla. Na tom závisí, jestli přežijeme zimu, když není co bychom lovili. Tohle se jmenuje hibernace a to asi víte.

Probíhá to tak, že napřed rychle a pak pozvolna úplně ztuhneme. Sníží se nám teplota organismu na okolní teplotu a pak se zpomaluje i dech a tep.

Jak moc?

1–2 tepy za minutu. Takhle vydrží netopýr přibližně tři měsíce, a pak se musí na chvíli probrat a proletět. Když je pořád zima, zase pokračuje ve spaní.

A když ho někdo probudí?

No tak nic, ale okamžitě tím spotřebuje zásobu živin, co měl tak zhruba na tři týdny, takže když ho během zimy někdo moc často budí, tak pak už umře hlady.

Rozumím. No a co vaše ženy? Nebo jak to vůbec máte se sexem a dětmi?

Naše ženy jsou velmi týmové maminky. V létě si udělají takové mateřské partičky, kde jich je klidně i 2 000 a společně i rodí.

Před tím se na podzim setkají na smluveném místě s námi pány a tam se společně milujeme, což je většinou úspěšné, protože my nemáme s erekcí problém a naše ženy jsou schopné plánovaného rodičovství.

Jak to?

My páni máme v penisu kost, takže viagry nám netřeba a každá paní Netopýrová si umí po páření uchovat životaschopné spermie v děloze. K oplodnění vajíčka se rozhodne klidně až na jaře, když jsou vhodné podmínky.

A dětičky?

Většinou máme jedno, maximálně dvě děti, které se narodí úplně holé, ale rychle rostou. Miminka se zprvu drží mamce na břiše a ta s nimi létá a loví, jednoduše se od sebe nehnou. Za měsíc a půl je mamky odstavují, a mají zhruba tři měsíce na to, aby je naučily nalovit dostatek hmyzu a vytvořit si zásoby na první zimu.

Bohužel i tak jich většina nepřežije.

To je smutné.

To je přirozený výběr. Díky tomu nedegenerujeme, víš, Míšo.

Jo, jasně, já vím. A kolik se dožije netopýr let?

Vím o jednom, co mu bylo, když umřel 37 let, ale průměrně 5 – 8 let.

Je něco, co byste závěrem chtěl lidem vzkázat?

No, za prvé nebuďte netopýry, je to, jakobyste jim vyjedli rázem půlku špajzu!

Za druhé, zamotávání netopýrů do vlasů je absolutní nesmysl a tohle fakt mohl vymyslet akorát člověk. Při schopnosti netopýra na stovky metrů lokalizovat překážku, její velikost, směr pohybu i hustotu, by to musel být netopýr pitomec, kdyby se mu něco takového stalo.

No a za třetí. Netopýr nenosí ani neštěstí, ani smrt, ani to není převlečený Drakula. Je to savec. Jediný létací. A je užitečný. Ne nebezpečný.

To jste akorát tak vy a úplně všemu i sobě, ale my jsme si  už zvykli a vy si to musíte vyřešit svým vývojem, směřovaným pokud možno tím správným směrem.

Tak já letim a děkuji za večeři. Přispěli jste mi na zimu.

Moc rádo se stalo a také děkujeme.

S poděkováním panu Netopýrovi za jeho čas a moudrá slova

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]