Pro někoho opak krásného a optimistického motýla. Podle křesťanského výkladu symbol démonické ženy, která je vtělením neřesti a hříchu, nebo také duše nepokřtěného dítěte. Pro jiného, například pro mě, fascinující krásný a tajemný živočich, symbol proměny a jakési zvláštní moudrosti. To je další host z říše fauny, kterého jsem, jak jsem slíbila, pozvala k rozhovoru. Paní Můra. Přesněji Dlouhozobka svízelová. Krásná. Ano, přesně. To ona je tím naším domnělým kolibříkem…

„Odborně se jmenuji Macroglossum stellatarum a jsem noční motýl. Lišaj“, pravila na uvítanou a nepohrdla květem petúnie.

Její způsob stolování mi zase nahrál dokonalou iluzi kolibříka. Třepetala se a stála ve vzduchu u květu jako helikoptéra. Dlouhým sosáčkem se krmila.

Vy opravdu vypadáte jako kolibřík. Víte, že si vás hodně laiků tady u nás na první pohled splete?

Ano vím to a je mi to vlastně jedno. Jsem ale poněkud menší. I když, kdo tady v Čechách viděl na vlastní oči kolibříka, že? Já jsem tak zhruba pět centimetrů veliká při rozpětí křídel, zatímco kolibřík je zhruba 8 až 12 cm veliký. Také mám jiný sosáček. Hlavně zatahovací na rozdíl od kolibříka. Tedy, když pominu, že jsem jiný živočišný druh.

Nevadí vám, že jsem pro rozhovor nezvolila noc, když jste můra? Neprobudili jsme vás?

Ne, vůbec ne. Na rozdíl od většiny ostatních nočních motýlů, lítám přes den za poledního slunce, ale i v noci.

Jak to ?

Dělám to proto, že potřebuji stihnout otevřené kalíšky některých květin, které mi moc chutnají.

U kterých vás můžeme nejčastěji vidět? A vyhovuje vám pohoštění, které jsme připravili?

Ano, petúnie mám moc ráda, a pak také třeba hadince, mydlice, hvozdíky a různé druhy chrp a jiné květinky. Třeba bodláky mám také ráda.

Aha, a máte děti? Jak to máte s rozmnožováním?

Nedávno jsem nakladla vajíčka. Moc ne, my jich zase tolik neklademe, na to, že jsme vlastně hmyz. Hlavně rády klademe vajíčka, když jíme. Totiž, člověk, tedy můra, se tak nevysílí, když energii hnedle doplní.  Naše vajíčka jsou takové nazelenalé malé kouličky.

Housenky se z nich vylíhnou zhruba po 4 až 6 dnech. Podle teploty. Tady jsem přinesla ukázat fotku jedné své dcery. Nedávno se zakuklila a má již vlastní děti.

Roztomilá, opravdu. A čímpak se živí vaše housenky?

Obě generace, my totiž máme ve zvyku rodit ve dvou generacích, jednou v říjnu, a pak ještě právě teď v srpnu, jedí svízel. Proto je mé příjmení svízelová.

Jak dlouho je pak housenka housenkou a co je potom?

Dlouho, tedy z vašeho pohledu, housenkou nezůstáváme. Zhruba 20 dnů. Pak změníme barvu na hnědou, a pak se zakuklíme. Kukla je světle okrová s tmavším žilkováním.

Zajímavé a najdeme vaše kukly i tady u nás?

Ne, většinou ne. My sem přilétáme z teplejších oblastí více na východě. Ale moc jsme si tuhle destinaci oblíbily. Jedna generace přilétá už na jaře a druhá pak kolem srpna. Zdržíme se až do pozdního podzimu. Pak už je tu zima.

Viděla jsem hodně krásných můr s překrásnými barvami. Podle čeho si vybíráte kostýmy?

Není to móda, jak byste mysleli. Je to nutnost. Jde o maskování. Máme poměrně dost nepřátel, před kterými je třeba se chránit maskováním. Většinou jde o barvy okolí, ale mám kamarádku, která vypadá úplně přesně jako ptačí hovínko. Nebo jednu a tu nepoznáte od suchého listu. Mimochodem, říkáte, že jste viděla krásné můry, ale moji známou, která se jmenuje Thysania agrippina, tu jste jistě neviděla.

Nevím, co je na ní zvláštního?

Předně měří v rozpětí 30 cm, což je pro vaši představu papír velkosti A4 na délku. Velice půvabná. Přinesla jsem ukázat její fotku.

Foto: Curiosity fear

Nádherná. Napadá mě, vidíte dobře, takhle za soumraku?

Nepotřebujeme moc vidět, máme jiné způsoby orientace. Některé z nás například vydávají zvuk, a systém máme stejný jako netopýři. Tedy odraz zvuku nám spolehlivě slouží k orientaci. Jiné z nás dokonce registrují zvuky samotných netopýrů, kteří nejsou našimi přáteli a jakmile ho vyhodnotí, okamžitě přimknou křídla k tělu a spadnou jako kámen k zemi. Netopýr je pak bez večeře.

Ráda bych se zeptala na něco, co mě moc zajímá. Proč se tak často upečete na žárovce, co vás vede k tomu, že vás tak přitahuje?

No, s těmi žárovkami jsme nám to pěkně zavařili. Doslova.Nejsme schopné je oddělit od Luny. My totiž vidíme v přírodě Měsíc a tím směrem kolmo vzhůru vylétáme, a pak se teprve orientujeme dál. No, v přírodě k němu nedoletíme, takže pohoda. S těmi žárovkami je vážně kříž. Každý den je toho plná naše černá kronika.

Aha. To mě strašně mrzí. Je něco, co byste chtěla nám lidem vzkázat?

No, snad jen, že nemáme v úmyslu nikomu ubližovat a ty bláboly o démonech nejsou spravedlivé.

Sice existují můry, které se chovají jako komáři, ale ty jsou v Africe.  My můry, které žijeme tady s vámi, jsme úplně neškodné. Žádné nepokřtěné děti, žádní démoni.

Mám pro vás něco lepšího.

Mnoho kultur, včetně vašich předkřesťanských předků naopak večerní návštěvu můry pokládali za návštěvu samotné bohyně noci a s ní přicházely dobré zprávy.

Také se říká, že můra, když přiletí k vám, nese vzkaz od někoho, kdo vás má rád. Znamená to, že na vás myslí. Můra pak to poselství jen ochotně doručí.

Takže, bylo by super, kdybyste na to mysleli, než nás řachnete rozečtenou knihou.

Určitě budeme. Děkuji za rozhovor.

Mějte se. Pa.

Michaela

[sexy_author_bio]

s laskavým souhlasem Dlouhozobky Svízelové