Kapesník, kapesníček – vyšívaný … jejej…asi ne, co?

Vyšívané, krásné kapesníčky, do kterých byla doslova škoda se vysmrkat, mívala moje babička. Dědovi nikdy nechyběl čistý a vyžehlený, mě zásobovala dětskými s různými motivy a měla i krásné dámské. Byla jsem ráda, když jsem mohla pomáhat a nějaký občas vyžehlit, a při tom mě babička učila takovou nádobkou s ďourkami všechno pěkně kropit. Když se to žehlilo, tak to vonělo…

Je to trend, že dneska je už jen málo lidí, kteří používají hadrové kapesníky. A ti, kdo je používají, to mají pomalu jako rituál.

Ze mě se to nějak vytratilo s pubertou, protože jednak nemívám rýmu a jednak látkové šnuptychláčky nahradily papírové, hygienické a hlavně na jedno použití.

Naproti tomu třeba Tomáš, ten by bez kapesníku a to pěkně látkového, nejen nikam neodešel, ale ani by neusnul.

Na stolku u postele musí mít sklenici s vodou a pod polštářem kapesník.

Mnohdy i čtyři, jak je tam každý večer přidává.

Ovšem bez kontroly stavu kapesníků v loži by nejspíš nešel ani spát.

Je to zajímavé a v dnešní době, ne už tolik obvyklé, ale zase snad ne tak úplně ojedinělé.

Problém je, když chce člověk tak trochu neplánovaně kapesníky koupit.

Všimli jste si, jak pomalu mizí prodejny, kde lze koupit třeba zrovna látkové kapesníky, nebo špulky s nitěmi, jehly, neřku-li náprstek a podobně?

Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Zdali je to pokrok či není.

Jen jsem se tak zamyslela, kolik běžných věcí a obchodů pomalu mizí a nahrazuje je zcela něco jiného.

Inspirací k tomuto článku byl vlastně Tomův včerejší ustaraný telefonát, kdy vůbec netušil, jestli sežene někde v centru prodejnu, kde by koupil čisté a nové kapesníky, (osvětlím v ranní kávě) a nakonec je snad pořídil někde u Číňana, při čemž si postěžoval, že jsou podivně silonové, nebo co.

Napadlo mě, že to nejsou jenom kapesníky, co se pomalu vytrácí a člověk vytáhnuvší ve společnosti látkový kapesník, minimálně vzbudí zájem, pozornost a je tím snad trochu roztomile staromilecký.

Přiznávám, že když bych je potřebovala, asi taky koupím papírové, ale Tomáš mě tím zvykem připomíná moje dětství a tak to kvituji a podporuji.

Říkala jsem si, že bych mu na některé třeba vyšila monogram, nebo tak něco.

Pokud tedy vůbec někde seženu kvalitní kapesníky a hlavně bavlnky a bubínek.

Naposledy jsem se věnovala vyšívání, když jsem čekala svou první dceru Pavlínku. Během těhotenství jsem vyšila dvě zavinovačky i plymo do kočárku.

Bylo to fakt hezké a moc.

Když jsem nad tímto článkem přemýšlela, vzpomněla jsem si v souvislosti s kapesníčky a výšivkami na nich na spoustu dalších malebných věcí, které už nejsou ani pravda.

Kolik jenom románů se zamilovanou tématikou bylo o kapesníčku, který tutam vypadl a byl zdvižen, což nebylo jenom tak, protože to mělo svou symboliku.

Kolik kapesníčků s monogramy dostali muži od svých dam a kolikrát se od tohoto detailu odvinul i celý příběh a podobně.

No a ve finále, udělejte si uzel na papírovém kapesníku, abyste na něco nezapomněli…to je prostě na pytel.

On by tenhle článek měl být takovou vzpomínkou na doby dávno minulé, doby kdy padající kapesníček dámy vydal za dnešní SMS s pozváním na bowling a asi to bylo i romantičtější.

Představuji si, co by se asi tak stalo, kdybych (nemít Toma) před nějakým fešným pánem vláčně upustila kapesníček s významným povzdechnutím.

Nejspíš by zhodnotil, že mám angínu, nebo něco s hlavou.

No, a kdybych uronila slzičku, jestlipak by se ještě našel někdo, kdo by mi podal kapesníček, na kterém by byl monogram a …. ?

Ale také by tento článek měl být mým soukromým průzkumem, kolik vlastně ještě mužů a žen, minimálně na Popelkách používá látkové kapesníky.

Kdo vlastně ještě máte doma v šuplíčku prostor na komínek úhledně poskládaných kapesníků, které se tam vedle spoďárků, pěkně do kostičky placatí?

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]