Původně jsem neměla v plánu se k situaci zajatých dívek Hanky a Antonie vyjadřovat. Ovšem fakt, v podobě tupého moralizovaní a blitek v líbivém kabátku univerzálních pravd z per a úst vševědoucích, stereotypem a posraností opanovaných mravokárců, jež jsem si včera měla možnost přečíst, mě zkrátka nenechal chladnou. 

No, a když se do toho všeho nezapomene vyzvracet můj Béčkem, stejně jako arogancí osmradělý, oblíbenec Milda, který okupuje sídlo nejvyššího, má na*ranost nabila nutnosti bít do klávesnice…

Předně bych ráda poukázala na článek  p. Breziny, zde, který ač dva roky starý, naprosto dokonale prorokuje vyústění celé situace. Jde o neodiskutovatelné shrnutí faktů od člověka, který o této části světa ví víc, než to, že je pravděpodobně nebezpečné.

Když jsem dnes celou kauzu popsala svému Pákistánskému kolegovi Saadovi, byl upřímně překvapen.

Na mou otázku, zda-li je tato část země skutečně tak nebezpečná, odpověděl, cituji…

„ Řekl bych, že pro Pákistánce je Balúčistán velmi nebezpečné místo, ovšem pro turisty velmi příjemné a krásné… Nádherná poušť a velice vstřícní lidé. Například vzdělání je tu velmi vzácné. Kultura Tribal je velmi známá, protože její soudní systém je regulován kmenovými vůdci. S tímto místem je to například jako se Skotskem a Velkou Británií. Balúčistán nechce být součástí Pákistánu, proto mám-li říct, zda-li je toto místo nebezpečné, řekl bych, že je nebezpečné pro mě jako pro Pákistánce. Nikoli však pro běžného turistu, protože lidé jsou tu laskaví, ta příroda a vůbec je to velmi krásné místo. To co si myslíte o blízkém východu a Pákistánu, je z části pravda, ano. Nezapomeňme, ale, že velká část názorů o této části země je tvořena falešným a někdy přehnaným zpravodajstvím. Nejsme zvířata. Jsou tam špatní a dobří lidé jako všude. Držet se, ale předsudků by byla chyba…“

A tak když jsem se včera probírala všemi těmi zaručeně pravdivými názory a hlubokými myšlenkami k danému tématu, dovedlo mě to k zamyšlení.

Jsou čeští  lidé skutečně tak omezení a médii utlučení zoufalci, kteří než otevřít mozek a popřemýšlet nechají se bezosobně sfouknout negativismem a zaujatostí jen proto, že je to pohodlnější a v očích mnohých „větší“, než zkrátka a prostě říct: „Hele vim houby, jak to tam chodí, nikdy jsem tam nebyl. Hlavně, že jsou holky celý“?

Easy…

Bože, jak já nenávidím termín „Čecháčkovství“ jsem na něj alergická.

Ubližuje mému patriotismu, v němž jsem byla vychována, ale jestli mi něco ubližuje ještě víc a doslova mě to mučí, je to lidská omezenost a dezinformacemi reprodukovaná nepravda, oděná do jednoduchosti nemyslet…

Jasně. Znám pár lidí z Pákistánu, přečetla jsem si Brezinu a teď vim.

Né opravdu to není tak prosté.

Je to ještě prostší.

Stejně tak, jako jsou na světě lidé dobří, jsou na něm i ti na duchu chudší. Řekněme kulantně.

Ale paušalizovat, ukvapeně rozhodovat, mít jasno, přičemž je v palici pouhá tma, která čeká na rozsvícení je dle mého prostě špatně.

Na zprávy jsem přestala koukat, když mi bylo asi patnáct.

Nikdy jsem totiž nepojala dojem, že mi řekly něco, co jsem chtěla vědět. Jooo jasně jsem známá schýza, ale opravdu mě jako fundované zpravodajství neobohacuje něco, co mi za hodinu mého života sdělí, kdo kde koho zabil, okradl, znásilnil, unesl, podřezal…malá pauza, záběr na krev, malá pauza, hyenistické vyslýchání pozůstalých, malá pauza, v Pražské ZOO se narodila první opice v zajetí.

Huráááá a sláva, svět je zase v pořádku.

Posléze mi toto médium sdělí, jak to bylo „ve skutečnosti“ se dvěma hlupačkami, které se na vlastní pěst vrhly do spárů démonů, neznaje a netušíce, co vše je může potkat.

Pro Pepíka z hospody jasná pravda.

Byl už třikrát na Mácháči a letos se chystá do Brodu. Ku*va ten kluk ví, o čem mluví u devátý Plzně. Zejtra koupí Plesk přes mozek, a pozítří bude chytřejší i o kozy Mesárošové.

Prostě…

V osm kriminálka Miami, v devět vraždy v Midsomeru, v deset vražedná čísla a pak se možná konečně dostaví ten kýžený pocit bezpečí.

Ten systém, který mě jako ovci pěkně ukolíbá, sdělí mi, že za svou práci dostanu peníze jako školák známku do žákajdy a jsem cajk.

Pláču připínáčky…

Když jsem tedy pročítala ono: „Co tam lezly nádhery, co si myslely?“ … psáno z chalupy ve Vrchlabí, upřímně mi bylo teskno.

Nijak nepohrdám krásami své vlasti ba naopak. „To není země to je zahrádka“ řekla bych slovy klasika.

Nicméně mám potřebu vystoupit z řady, která připomíná bukkake, a kde nad dvěma „buchtami“ onanuje stádo dementů.

Ve skutečnosti svými omezených názory przní dvě ženy, které mají větší „koule“, než oni všichni dohromady.

Závěrem pevně doufám, že těm dvěma ženám, kterým neskrytě závidím, nevzala tato zkušenost elán pro poznávání, utváření názorů, otevírání myšlení a o nestranné posuzování, jde-li o lidi různých kultur a náboženství…

Jestli si něco opravdu přeji, tak cestovat.

Jestli těm holkám něco fakt nezávidím, tak tuhle zkušenost.

Ale jestli jim něco závidím, tak odvahu!

PS: No stress, Hanko a Antonie, že vám Ovar nepodal pravici. Jak známo je levej, jako kramle. Já bych vám tu svou, holky, podala s radostí a úctou. Cením vás a jsem ráda, že jste doma…

PPS: Thank you very  much Saad… You know…

Pavlína Sýkorová

[sexy_author_bio]