Jelení most v Písku – léčivý a milý výlet

Nevím proč, ale když jsem byla v Písku naposledy, připadala jsem si u Kamenného mostu jako v Praze u toho Karlova. A včera znovu. A nejen to. Možná jsem v minulém životě byla ten jelen, který po mostě první přešel a dal dnes Kamennému mostu, mostu nejstaršímu v Evropě toto malebné jméno. Třeba proto ten osobní vztah.

Tehdy se totiž rozhodlo, že most dostane jméno podle prvního, kdo ho po dokončení přejde.

Patrně si měšťané mysleli, že to bude nějaký významný člověk.

No byl to významný jelen z místních lesů a měšťané byli féroví.

Moc krásná legenda!

Já mám ale z nějakého nepochopitelného důvodu ráda celý Písek. I když okolí mostu asi nejraději. 

Je tam tolik krásných zákoutí chaty chalupy a energeticky pozitivních míst, kde se člověk cítí dobře, příjemně.

Našli jsme například, po tom, jsme v cukrárně u mostu pojedli fantastický pohár, a po tom, co jsme most přešli, kupříkladu takovéhle místečko, kde, jak jsme zjistili asi ústí nejen kanalizace, která ale nevede do řeky, ale do kanálku, co je kolmo, ale podle mého to tu slouží také při velké vodě.

7046ZmI

Hned jsem se dívala, jak je tohle zařízení staré, jestli je původní.

Vůbec nikde jsem nic o tom nenašla a to mě moc mrzí.

Ale kdyby ano, pocházel by tento systém odvodnění, stejně, jako Jelení most ze 13.století, tedy z doby vlády krále zvaného železný a zlatý, takže z doby Přemysla Otakara II.

Původně měl most, už tak velice působivý ještě na každé straně mostní věž, ale nedochovala se ani jedna.

Přežil povodně a ne jedny, i když byl původně staven na suchu a Otava byla přivedena až potom.

I tu v roce 2002, kdy Písečtí viděli s obavou v očích pouze sochy a chvíli jen kříž.

Musel to být hrozný pohled.

Kdesi jsem tehdy četla, že lidé v Písku říkali, že dokud vidí hlavy soch a kříž, znamená to, že most stojí.

A stojí…

A já moc doufám, že bude hodně dlouho, protože rozhodně se do tohoto malebného města, plného dobrých, přívětivých, kontaktních lidí ještě mnohokrát vrátím.

Při courání a focení kolem Jeleního mostu, kdy jsem svého chrabrého průvodce, chudáka vláčela skrz akáty k oné tajemné ďouře a po tom, co jsme dali báječnou večeři, jsme narazili na takový zajímavý předmět.

Já ho identifikovala jako „móc podivný kýbl“. On věděl hned, ale já jsem si řekla, že vám ho dám do ranní kávy jako hádanku.

Srdečně zdravím do Písku všechno tamní milé obyvatelstvo a samozřejmě i místní jeleny.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]

Foto: autorka