Tak jsem tady, abych se s vámi po nějaké době opět podělil o cenné zkušenosti. Asi bych požádal, abyste teď k monitorům přizvali své psy a vy, lidé, laskavě nečetli, protože to nejsou právě informace pro vás. Vy máte svůj článek každý den. 

Zdravím, kamarádi. Pamatujete, když jsem vám vyprávěl, co je třeba udělat, abyste si to venku užili i bez vodítka, dokonce i bez pána, prostě takový parádní výlet alá Kajínek?

Kdyby ne, tak tady si osvěžte paměť…

Na mě nemáš, Kajínku!

Své umění jsem od tehdy vybrousil téměř k dokonalosti a pryč se skromností, začínám vyhrávat.

Momentálně, jestli dobře počítám, 8:0.

A to už stojí za článek.

Jistě, jedna díra nestačí, protože dvojnožec na ni přijde poměrně rychle a dá tam cihlu, kmen a podobně.

To by však neměl, moji psí kamarádi, být pražádný problém.

Musíte si uvědomit, že dvojnožec je strašně domýšlivý a má dojem, že jedna cihla řeší vše.

Kdepak.

Stačí se dobře rozhlédnout.

Ploty totiž nebývají na všech místech stejné, což lidé přehlédnou, ale vy byste neměli. Kupříkladu věnujte dobrou pozornost místům u takové zděné, jakoby boudy, co jsou v ní kabely, aby mohli lidi svítit.

Oni se vůbec po tmě neorientují, to je někdy fakt k popukání se na ně dívat.

Bez vypínače jsou jako štěňata.

No nic….,

V místech zděné boudy se naskýtá velice pravděpodobný prostor pro útěk a následný super výlet.

Pamatujte, že tohle uděláte jednou a oni na to přijdou.

Je proto dobré, očekovat zahradu, abyste se příště nezdržovali.

Úplně nejlepší, až vám zadělají prostor u zděné boudy, je prostor zvaný soudka.

Kdo neví, co je soudka, tak tady si dovolím metodickou příručku, velice vydařenou.

My jednu máme. Zpravidla každá zahrada, není-li na samotě, ji má.

Dvojnožci tomuto místu věnují minimální pozornost, což je výhoda. Vlastně jakoby tam nebyla, pokud ji právě někdo z nich nevyužívá jako bitevní pole, ale to vás ani nemusí zajímat.

My, psy, a také kočky, slepice a jiní o ní ale víme velice dobře.

Já jí využíval celý měsíc.

Svou utíkací, teď už musím říci hru, jsem s touto soudkou praktikoval i několikrát denně.

Potom se pokaždé někdo z nich přihasil s nějakým deklem, prknem, cihlami, lískami, plastovými bednami … no k popukání, jak to tam vršili a vršili.

A já?

Brnkačka!

Chvilku hrabete, pak si na něco stoupnete, hop a jste u sousedů.

Ti mají plot tak děravý, že by tam prošla i karavana velbloudů.

A tááámhle, tam je ten ráj!

Vezmu to pokaždé přes pole rovnou k lesu, tam si to zkontroluji kolem závory, protože je tam seník a tam je toho tolik ke čtení, že to je rovnou atlas zvířat. Pak to vezmu zase přes pole směrem na Brod, protože tam je statek a jedna moc příjemná slečna vlčkáková, a potom kolem kostela, dolů jako na Semice a tam čekají dvě slečny z předešlého článku.

Vážně musím říct, paráda.

Ale jasně, že jsem je slyšel, vždyť víte, že je pokaždé slyšíme.

Oba jsem slyšel, jak tam hulákají, pískají a dusají z místa na místo… no říkal jsem si, vydržte, vždyť já nikam nejdu, já se pak dostavím, jen co si zařídím své nutné věci.

A tady je rada.

Až vás lapnou, respektive, až si řeknete, že výlet se vydařil a je čas na návrat, musíte se umět vyhnout výprasku, který v ten moment hrozí.

Úplně nejlepší je, se jako šíleně bát a stydět a kát.

To se dělá tak, že cca 50 metrů před nimi, svěsíte zadek, lehce pokrčíte zadní nohy, ocasem šmrncáte ze strany na stranu, hlavu předklonit, očima fixovat oblohu a pomalu, velice pomalu vpřed.

Vypadáte v tu chvíli sice jako byste byli zpola ochrnutí, prostě jako pitomec, a navíc to studí do zadku, ale skvěle to funguje.

Nedostanete.

Anebo, se nechte porazit autem.

Ovšem, tady radím, napřed trénovat a musíte být už zkušení, abyste dosáhli kýženého efektu.

Já to udělal na Silvestra odpoledne a musím říct, že to funguje skvěle, líp, než ochrnutý zadek.

Využil jsem ten den prostor za soudkou, kde jsem prostě oddělal další prkno.

Hledali mě asi už hodinu, odhaduji, protože jsem stihl podráždit toho tlustýho psa, chvíli jsem se dvořil vlčáčici, a pak jsem to chtěl vzít k mým slečnám pod kostelem, abych popřál šťastnej a veselej.

Tehdy mi k dalšímu bezvýpraskovému receptu pomohla náhoda.

Trochu jsem si totiž spletl nějakého chlapa, co šel s holí, s Tomášem, takže jsem usoudil, že ochrnutí mi možná teď nepomůže a soustředil jsem se na to auto, co právě jelo.

Chtělo to přitvrdit.

Profesionálně jsem jen zlehka nastavil zadek, jenom maličko, aby mě to akorát vzneslo, a pak už jsem léééétěl na druhou stranu.

Dobrý, povedlo se.

Tehdy jsem si všimnul, že to nebyl Tomáš, ale to je fuk. Byl jsem rychleji na druhé straně.

Ta řidička to málem nerozjezdila, a jakási paní, co šla okolo, mě asi běžela zamést.

Já jsem v klidu dokončil návštěvu posledních slečen v seznamu.

Lidi sice neumí štěkat, ale rozhodně umí mluvit a hned si všechno řeknou.

Že mě porazilo auto, že jsem zmizel, a jak jsem letěl, věděli moji lidé téměř okamžitě.

Jestli jsem dostal??

Ani náhodou … takový vítací ceremoniál bych vám přál zažít.

Byli doslova blažení, že mě vidí, ona šišlala, on se tvářil, jako po operaci rohovky.

Pravda, soudku mi zadělali a trvalo mi dva dny, než jsem to odstranil.

Dneska jsem byl u závory … bylo to fajn.

Se soudkou si panička tentokrát vyhrála. Až mi jí bylo líto, když tam vztekle zápasila s kolečkem, tvárnicemi, taškami, prkny, deskami a kdo ví čím… musela být pěkně zmrzlá.

No, zítra se podívám, co by se s tím dalo podniknout.

Každopádně mám dobrého učitele a elán.

Do jara, než bude nový plot, což tedy bude výzva, se něco přiučím od medojeda, co je ještě lepší, než Kajínek, a pak se uvidí.

Zdar a sílu.

Ječmínek

[sexy_author_bio]