Míšin tarotový kalendář mne konečně nakopl, abych i já zrevidovala své významné dny. Sice jsem přikládala značný význam událostem, které mi výročí připomínají, nikdy jsem však na ně nekoukala numerologicky. Tak například manželství. Ono je hezké, že si někoho vezmete za příznivé konstelace hvězd. Když zodiak i ledabyle vyklopený lógr z šálku mluví ve prospěch šťastné budoucnosti a lásky až za hrob.

Kdo má svatbu za sebou, ví, že bývají dny, kdy by do toho hrobu druhému nejraději dopomohl. Venuše s Jupiterem, druidové a celá velká arkána s malou za zadkem jsou zkrátka nic proti tomu, když máte den blbec. Ten totiž brání vidět vzdálené cíle před námi.

Podobné úvahy a samozřejmě soužití s mou levnější polovičkou tak oddalovalo nutnost nahlédnout na všechna naše výročí jaksi duchovně. A zrevidovat, jak jsem takové dny prožila a prožívám. Zda ten život žiju nebo jen prožívám.

Významné dny v životě lidském jsou dvojího druhu. Ty ovlivnitelné a neovlivnitelné.

K těm prvním patří například právě datum sňatku.

To vymýšlíte, zařizujete, kalkulujete, počasí přemlouváte a ejhle…

Když jsme se brali my dva, přišlo nám datum posledního června zkrátka dokonalé. Začátek léta, počasí jak z katalogu, ale žádný hic. Navíc posledního….to si zapamatuji i s půlkou mozku.

A pak přišly děti.

Než jsme se z prdíků a zoubků vymotali, byla tu škola. Když deset měsíců bilancujete své neúspěchy nad potomkovou žákovskou, z rodičáku jdete kanálem a učitelka vám přestane odpovídat na pozdravy, upadnete posledního června do slastného kómatu, že je ten papír konečně doma a vy se můžete zase dva měsíce cítit jako člověk.

Drobotinu vytáhnete na zmrzlinový pohár, zavoláte babičkám, které blahosklonně kondolují k výsledkům, a opijete se předsevzetím, že od září na to půjdete úplně jinak.

Aniž by to bylo napřesrok jiné.

No tak mi řekněte, kdo by se v takový den otlapkával za svitu svíce na romantické večeři a sladkobolně vzpomínal, jaká to byla krása, když jsme se vodili za tlapky na Petříně. Pravidelně ze samé radosti, že to nedopadlo hůře, oba svorně na výročí zapomeneme.

Což není taková tragédie, jako kdyby zapomněl jen jeden z nás. 

I kdybychom náhodou chtěli nějak ten náš manželský projekt oslavit, pořád ještě tu jsou děti, které nám právě v tento den nejvíce připomínají, že jsme si asi měli pořídit štěňátko a nechtít polidštit a vzdělat někoho stejné rasy.

Za hrátky osudu považuji data, která si zkrátka nevyberete, protože se dějí bez naší vůle.

Třeba narození našich dětí.

Pravidelně se mne na ně někdo ptá. Na úřadech, ve škole, zvědavá telefonistka s nabídkou neprodejných leporel. V průběhu pracovního dne potřebuji několik nádechů i na to, abych vypotila letopočet natož ještě měsíc a den.

Jeden rok jsem si pořídila diář.

Zapsala jsem do něj všechno. I datum, kdy umřel kamarádce pes. Když jsem došla k narozeninám svých dětí, hluboce jsem se zastyděla, že bych si něco takového měla psát.

„No, to jsi matka? Vlastní děti?“

Alespoň vím, jaké to je tvrdit, že jdu pro mléko zatímco na poslední chvíli na tajňačku sháním dárek.

„Styď se, matko.“

Už jsem si je do diáře zapsala.

Myslela jsem, že to je Alzheimer. Spíš to vypadá na celoživotní boj s čísly. Je totiž ještě jedna množina čísel, kterou nelze ovlivnit, otravuje vám život a naučíte se jednoduše tyhle cifry vytěsnit.

Je to váha a věk.

Až na to, že moje plánované zapomínání není vůbec selektivní. Vytěsňují kolikrát víc čísel, než by bylo fajn.

Ale abych nebyla za úplného neznaboha, přihodím jednu historku. Kupodivu mi tenkrát došlo, že tohle datum mi nosí smůlu.

Když už jsem začala s tím manželstvím, tak s ním také zakončím.

S mým nynějším mužem jsme se kdysi rozvedli. Nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsme se potkali u soudu. Byl studený jak žulový náhrobek. Celkově.

Ke všemu tomu, co jsme právě prožívali a pohřbívali, se přidalo i počasí.

Inverze proměnila ten listopadový den na sychravou předzvěst blížící se zimy. Navíc praskl parovod a část města spolu se soudní budovou byla již třetí den absolutně bez tepla.

Když jsem odjížděla pryč z města po rozvodovém stání, zůstala jsem viset v koloně. Nedalo se z ní nikam vyjet. Vpředu zkomplikovala dopravu smrtelná nehoda. Cestu zpět druhá. V autě mi vypověděla spojka.

Osud, blbost nebo náhoda si s námi zahrávali i po několik dalších měsíců.

Přesně ve stejný den, rok na to jsem seděla se svým starým novým mužem v autě a vraceli jsme se, jak manžel říká, zkratkou.

Ty jeho zkratky jsou vůbec občas na pováženou.

Zajímavé je, že ještě nepoučil. Na jedné takové zkratce jsme zahučeli i s autem na rozbahněné polní cestě do jakési bažiny. Kdybych chtěla hysterčit, tak řeknu, že to bahno nemělo snad dno. Mělo, stejně jako náš optimismus. Když jsme dosáhli úplně na spod bahnité jámy i entuziasmu, zavolal muž pro pomoc.

Přijel tatínek jeho expřítelkyně s traktorem.

Já prostě nevím, co mají všichni s pátkem třináctého, když by se všichni měli bát devátého listopadu.

Kdybych chtěla zrekapitulovat všechna významná data, musela bych hodně přemýšlet.

A není to jen proto, že mám děravou paměť.

Ale i proto, že od výše zmíněného dne, jsem už nikdy neprožila takový, který by mi rozdrolil celý život na strouhanku. Nemusela jsem za sebou pálit mosty a jako bájný pták Fénix vstávat z vlastního popela. A po prožitém štěstí se tak dlouho nehojíme, abychom si okamžiky štěstí museli vypálit do šedé kůry mozkové jako cejch.

Třeba je husí kůže z toho dne prostě jenom mementem. 

Připomínkou, že to co máme, je křehké a dělat blbosti se nemusí vždycky vyplatit. A že se štěstí může jednoho dne unavit nebo odejít a už se nevrátit.

Možná mi ta data v diáři s každým dalším rokem připomenou, že bez ohledu na jejich numerickou konstelaci, jsem prostě šťastná, když patlám na poslední chvíli narozeninový dort ve tvaru housenky, protože ho mám pro koho patlat.

A i když na některá výročí občas zapomenu, mám někoho, kdo mi je připomene, nebo zapomene se mnou, což se promíjí právě proto, že je ještě pořád vedle mě.

Určitě si sednu a všechna významná data zrekapituluji.

Nevím, jestli je úplně dobře rozklíčuji podle tarotového kalendáře.

S určitostí ale vím, že až uvidím, co je za mnou, rozhodně se neleknu věcí přede mnou.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]