Views: 33
Na jedné straně jsem docela rozmrzelá z předpovědi počasí na víkend, protože jsem si dělala naděje, že se klasicky zavrtám do země a nevylezu až do neděle, na straně druhé jsem ráda, že jsem stihla další výdobytek mé jarně euforické mozkovny. Jsem sice orvaná jako jetel, ale máme nové veledílo.
Totiž, já za to až tak nemůžu, jako za to může Tomáš.
Během týdne se zamiloval do zahradních přírodních jezer natolik, že mě zásobil asi stovkou odkazů a fotografií a uznávám, že to je kolikrát přepychové, co lidé umí na zahradě vytvořit.
To je prostě radost se podívat.
Když jsem včera vstala a na zahradě zjistila, že již ráno je teploučko a nádherně, došla jsem k rozhodnutí, že splním další plán na letošní sluneční sezonu a tím je přestěhování mé loni vytvořené skalky.
Stalo se totiž, že s koupí a postavením dřevníku, tato má paráda zůstala viset za onou boudou a nejen, že nebyla vidět, ale taky na ní vůbec nešlo sluníčko.
Vybrala jsem jí lepší místo.
Maje zde pouze Tomova kamaráda Davida, který se mě asi po dnešku bude už bát, zneužila jsem ho.
Kdybych totiž nový prostor ryla tím obrovským rýčem a zbavovala drnů sama, dělala bych to dva dny. Takoví dva chlapi, jsou prima model a ráda oběma uvařím.
Když totiž není po ruce jeden, protože je v práci, je po ruce druhý, velice ochotný a neopotřebovaný.
Zápasil s rýčem statečně, zatímco za jeho zády Bonie vyhloubila asi metrový kráter, aby se také zapojila.
Skalku jsem pak pěkně uhrabala, revitalizovala a opatrně přenesla květenu.
Líbilo se mi to.
Jak jsem tak na to koukala, vzpomněla jsem si na Toma, že bude jako koukat, až přijde a v tom mě to napadlo.
„Ty Davide, já mám náoad! To by bylo hezký, kdyby tak dole v té skalce bylo takové malé jezírko, co?“
„Jo, to by bylo pěkný, to by tam pasovalo“, souhlasil.
„Fajn, tak ho tam uděláme“
„Jasně, pomůžu ti … a kdy to chceš realizovat?“
„Hned“
„Toho jsem se trochu bál. Tak jo“
I našli jsme folii, vyhledali šutry, rozvorali znovu skalku a vyhloubili jámu.
„Bude to chtít nějaké vodní rostlinstvo. Jsem žena činu a vím, kde je potok“.
Naložili jsme do auta přepravky a vydali se k potoku.
Byly tam.
Nejrůznější vodní traviny, puškvorce, blatouchy…. paráda!
Ochotně se David plazil korytem potoka a opatrně vyjímal traviny. Asi o dvacet metrů dál jsem našla dokonce kosatce.
Nepokládal za efektivní vylézat a obouvat se a tak za mnou cestoval potokem. U toho výskal, neb voda neměla právě tělovou teplotu, ale byl veselý a bujarý.
Měla jsem z toho úlovku děsnou radost a David vypadal, že ho to chytlo natolik, že působil skoro zklamaně, když z toho bahna musel ven.
Mimochodem, zdravý kraj, vedle toho, že je krásný, je kraj kerský.
Koukejte, co jsme omylem dovezli!
Nemýlím-li se, je tohle zcela živá a velice pěkná i vypasená škeble říční. Možná škeble rybničná.
Hnedka zítra ji ale raději odvezu zpět do potoka, protože si nejsem jistá, jestli by jí ve stojaté vodě bylo dobře, navíc je zákonem chráněná.
Možná je v ní perlička, ale zkoumat to nehodlám. Jsem moc ráda, že si tu hezky žije.
Následně jsme se celý den bavili tím, že jsme vlastně byť v miniaturní podobě splnili Tomovi přání.
(Ještě nepřijel, ale fotky jsem mu už poslala).
No a tohle jsme vytvořili!!!
Ne, kačenky tam nebudu dávat, ale přemýšlím, že to uvedu v dokonalost nějakým hezkým, nekýčovitým solárním světýlkem, které tam píchnu a které bude v noci svítit na tu krásu.
Krásný den a večer u rádia! 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
