Slovník praví, že gentleman je muž vyššího sociálního postavení nebo vybraného chování, zdvořilého, čestného. Definice ze života praví, že gentleman je muž našich nesplněných snů nebo fata morgana. V horším případě je to obchodník, který své vybrané chování jako obchodní artikl smění v kšeftu s bílým masem, stylem něco za něco. On doručí deset deka gentlemana, vy mu zahřejete nohy a připravíte snídani. Kulantně řečeno. 

Ale teď vážně.

Potkaly jste někdy skutečného gentlemana? Omlouvám se, že nepoužívám počeštěný a polidštěný výraz džentlmen. Nějak mi vázne na patře. Zato gentleman voní starou Anglií a kvalitním doutníkem.

To je ale můj problém.

Jednou jsem si vykračovala po chodníku s kočárkem a upadlo mi kolo.

Však už tak vozil mého třetího vykrmenečka. Než jsem se stihla rozkoukat, přiskočil ke mně nějaký člověk. Prohlédl kolečko z jedné strany, z druhé a zaběhl do nejbližšího vchodu.

Za několik okamžiků byl zpět a v ruce držel kancelářskou svorku.

Během několika vteřin s ní vyspravil kolečko. Ujistil se, že jsme oba v pořádku, popřál hezký den a pokračoval v chůzi původně zamýšleným směrem.

Ta svorka dovozila juniora k prvním krůčkům.

To nebyl gentleman, to byl McGyver.

Dobře, tak jiný příklad.

Občas, když není zbytí, chodím přebírat firemní zásilky. Normálně nemají řidiči problém sledovat s cigaretkou u úst, jak skládám dvanáct či patnáct balíků a ještě zvládnou dvojsmyslné fórky.

Smysl pro humor projevil i jeden dodavatel, který 140 kilo zboží nacpal do čtyř krabic.

Přivezl to takový neduživý chlapec.

Vedle sebe jsme vypadali jak Věstonická Venuše a říční oblázek.

Nehleděl na hodinky ani udávanou tonáž a bez mrknutí oka mi balíčky vyrovnal do skladu. Poděkoval, že jsem mu podržela dokumentaci a dveře, nasedl a odfrčel.

Čert vem, že balíky vyrovnal do komínku, takže jsem druhý den chodila do skladu zásadně s helmou a píšťalkou, protože hrozil zával.

Myslím, že gentlemani nevymřeli.

Dokonce i mezi mladou generací. To mne těší. Říká se, že je třeba tří generací, než vyroste jeden gentleman. Hmm, zní to jako běh na dlouhou trať.

Ale jiný citát zase praví, že dámou je žena, v jejíž přítomnosti se muž chová snadno jako gentleman.

A o těch dámách to zřejmě je.

Když nebudeme vzpomínat, kde jsme naposledy narazily na gentlemana, ale zavzpomínáme, kdy jsme se chovaly jako něžné pohlaví…

Vím, že dnes musí být žena supermankou, protože jsme emancipované, upracované a matky do roztrhání těla. Ale kdy jste v sobě naposledy vzkřísily ženu s velkým Ž ?

Nemám na mysli erotické chvilky v ložnici.

Ale tu voňavou všednodenní ženskost, s kterou přijímáme komplimenty, necháváme si podržet dveře, pomoci do kabátu nebo jenom vstupujeme do dveří první.

Není to o vysokých podpatcích a nadupaném výstřihu. Je to vědomí našeho nejkrásnějšího já, hrdost na naši roli a její prožitek.

Myslím, že gentlemana nelze hledat, jelikož hrozí, že nenalezneme.

Daleko efektivnější je z mužů gentlemanství křísit a nechávat ho růst.

Být Supermanem je fajn, ale když jste na ten film koukaly, určitě jste podvědomě toužily být spíš tou hezkou novinářkou, ne?

Takže až příště zase ponesete plnou náruč krabic nebo tašek a někdo vám nabídne:

“Mladá paní, já vám s tím pomohu do auta,“ ne, že ho odpálkujete:“ to je v pohodě, neobtěžujte se.“

Koukejte dobrodince zaměstnat:

“Díky, budu ráda.“

A odměňte ho třeba úsměvem.

Je to chemie, ale funguje to. 

ToraToraTora

[sexy_author_bio]