Views: 21
Já se přiznám, že jsem se ani nemusela v případě dnešního ranního tématu, nijak zvlášť snažit. Nikdy jsem pořádně sbírat neuměla.
Pravda, proběhla u mě éra Céček, ale protože jsem bordelář, povětšinou jsem jich měla ze všech nejméně.
Držely mě pak ještě chvilku obrázky ze žvýkaček Donald, ale po tom, co jsem shlédla asi tisícikusovou sbírku spolužáka Horáka, vyhodnotila jsem dvě věci:
1.Pokud je všechny sežvýkal, zalepí se mu zadek navždy.
2.Nikdy nebudu dobrým sběračem, ale moje řiť zůstane beze změny.
Nějak jsem se naučila žít s vědomím, že prostě nebudu tím, kdo bude mít uhamouněno tisíce pohledů, špulek, šicích strojů, transformátorů a Modrého Mauricia mi bude připomínat jen jedna z kapitol v Rychlých šípech.
Mimochodem, tehdy se mnou víc, než příběh oné známky zacloumal obrázek kostry pohozené na stole. (kdo četl rychlé šípy, ví).
Je to asi dva dny zpátky, co jsem se dívala na nějaký pořad právě o sběračích.
Zaujali mě vlastně všichni, protože mám dojem, že jde o nějakou lehkou úchylku, která ovšem nikomu nevadí, pokud sběrač v honbě za kusem do „sérky“ někomu neostříhá na ulici knoflíky z kabátu.
Zvláště mě ale dostal mladý muž, vlastnící velice rozsáhlou a početnou skupinu panenek Barbie.
Vyprávěl, kterak jako jinoch, neměl pražádný zájem, než panenky, a kterak z toho byl jeho otec značně zkroušen, až nakonec rezignoval a dnes svému synkovi také fandí, jako nadšená maminka.
Pak se mi moc líbil pán, který sbírá žárovky.
Ono to vypadá banálně, prostě žárovek je všude dost, ale tenhle chlapík třeba vlastní žárovku podepsanou samotným Edisonem a to už je zajímavé i ekonomicky.
Bojím se ale, že tento muž i kdyby mu bída ohlodávala zátylek, raději zhyne, než by Edisonku prodal.
Myslím, že tahle záliba, nebo dispozice k jejímu úspěšnému vykonávání se dědí.
Myslím, že u nás není geneticky zakódována.
Moje maminka nic nesbírá.
Můj otec také ne.
Moje dcery sice měly v dětství záchvaty sběračství, ovšem, šlo spíše o jakýsi druh přechodného hamounství, než o pravý koníček.
A tak je logické, že když jsem dostala v pubertě album se známkami po nějakém předkovi, vyměnila jsem většinu z nich za plakáty Dalibora Jandy.
Vida, i já jsem sbírala!
Měla jsem jich osm.
Ne, už ho nesbírám.
Dospěla jsem k závěru, že jsem zřejmě spíš lovec, než sběrač.
Veselý den a prima víkend!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
