(C14H21NO11)n – hádejte, co to je!

Nepovídejte, že nevíte. Ale víte! Nebo to znáte a nemáte ponětí, co to vlastně je. Rozhodně ale víte, že je to všelék, univerzální bolehoj a téměř záruka nesmrtelnosti, která je tak univerzální, že živá voda od Boženy Němcové je proti tomu obyčejná dešťovka.
A ještě vás budu napínat…

Ještě chvilku.

Protože mě to co?

Protože mě to baví. 

Jo jasně, takže nevíte.

Dobře.

Třeba vám pomůže, když vám povím, že kdybyste tajemný produkt, který má ještě tajemnější vzoreček, ze kterého nevím prakticky vůbec nic, chtěli najít a pozřít v přírodní formě, abyste byli tak zdraví, že víc to asi už nejde, a abyste se dožili tak vysokého věku, že by vás ve finále museli odstřelit pro krásnější krajinu, museli byste skalpovat poměrně dost kohoutů.

Ano, kdybyste pojídali kohoutí hřebínky, případně se zachovali natolik barbarsky, že byste vyšťouchli a pojedli oči chudáka tuňáka, tak byste tuhle „věc“ to svého těla dopravili.

Naštěstí ji pro nás, zdá se přímo masově, vyrábějí laboratorně a kohouti nechodí po světě jako pitomci, bez hřebenů a tuňáci nefasují bílé hůlky.

Ještě stále napínám?

Tak dobře, poradím…

Tak co by to tedy mohlo být, co se skládá z pravidelně se střídajících jednotek kyseliny D-glukuronové a N-acetylglukosaminu? 

Je to: hyaluronan, sodium hyaluronate, hyaluronát…předpokládám, že už jste všichni doma.

Ano, KYSELINA HYALURONOVÁ!

Ha!

Ano, tak dlouho mi v reklamě prakticky na cokoli, počínaje vložkami, přes pytlíkové polévky, ke krémům na obličej, ruce, nohy, boty až po oční kapky, cpali do hlavy kyselinu hyaluronovou, až mě donutili si o ní něco vyhledat.

Upřímně jsem si myslela, že neexistuje, že je to reklamní tah, stejně, jako jsou molekuly stříbra v šamponu.

Ale zdá se, že existuje.

Jenom lehce pochybuji, že všem, v čem se v televizi tvrdí, že je, protože to by se pomalu všechny laboratoře nezabývaly ničím jiným, než jejím laboratorním vytvářením.

Ale napadlo mě, že by vás třeba zajímalo, co to tenhle zázrak, který za chvíli bude i součástí kuchyňských chňapek, vlastně je.

Wikipedie o ní říká tohle: Kyselina hyaluronová (KH) je přirozeně se vyskytující glykosaminoglykan, čili lineární polysacharid, o velké molekulové hmotnosti. Je složena z opakujících se disacharidových jednotek (kyselina D-glukuronová a N-acetylglukosamin).

Navzdory jednoduché primární struktuře vykazuje KH velmi rozdílné biologické účinky v závislosti na velikosti molekuly a jejím prostorovém uspořádání. Protože je známo, že se tato látka v organizmu nachází spíše jako sodná nebo jiná sůl, prosazuje se spíše označení hyaluronan či hyaluronát.

Ve velkém množství se nachází v očním sklivci, synoviální tekutině a kůži. Rovněž tvoří slizovité obaly vajíček některých organizmů.

Pro ne až tak zasvěcené, je to vlastně přirozená součástí lidského těla, která se dá nalézt v mezibuněčné hmotě. Tady zajišťuje třeba hydrataci pokožky a v oku ji máme taky.

Dále je součástí kloubního vaziva, kde vlastně pomáhá zajišťovat pohyb.

Pro zarputilé chemiky jde o nevětvený polysacharid.

Zdá se, že jsme s kyselinou hyaluronovou objevili ne Ameriku, ale přímo zázrak.

Dokladem budiž přes 2000 patentů a také 18520 vědeckých článků spojených s jejím využitím. (teď už 18521 )

A vědci mají za to, že to je teprve začátek, a že možnosti využití hyaluronanu ještě zdaleka nebyly vyčerpány a bádají jako vzteklí.

A je to vidět.

Alespoň, pokud bychom si měli udělat představu podle reklam.

Prakticky podřadným se stává všechno, kde není zmínka o tom, že výrobek či preparát, nebo lék, obsahuje také kyselinu hyaluronovou.

Naštěstí se společností zaměřené na její produkci dušují, že ji získávají z buněčných stěn bakterií druhu Streptococcus zooepidemicus, tedy nepíchají tuňáky do očí a nepižlají kohoutům hřebínky.

Doufejme, že je to i pravda.

A doufejme, že je pravda všechno o kyselině hyaluronové, coby elixíru nesmrtelnosti 21.století.

Přeji vám krásný víkend a báječný vstup do nového týdne!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]