PŘÍLOHA NA VÍKEND

Ne, nenávidím vlastně články, ve kterých se všeobecně objasňuje, že ukradenou hodinu nejhůře snášejí důchodci a mimina. Už mě odstavili, občanku mám, takže už můžu být jen statečná nebo senior. Nevím, zda je horší, když ti kouzelníci jednu hodinu nechají prostě jen tak zmizet, nebo jednu přičarují. 

Zatímco jindy při probuzení otevřu oči a ihned bezpečně poznám podle šera, kolik je, najednou vím úplné kulové.

Namísto dvou káv, které mi normálně stačí k přežití jednoho obyčejného dne, změna času vyžaduje šálky tři, čtyři…postupně roste jejich objem i intenzita. Když na návštěvě někdo nabídne koflík ještě jeden, tvářím se, že je od rána má druhá, aby nikdo nepoznal, že krev v mých žilách již dávno nahradilo espresso.

Benjamin Franklin už v roce 1748 naznačil, jaký by to byl fajn nápad.

Jenže to myslel spíš obrazně. Jeho puritánské letoře by zkrátka vyhovovalo, kdyby líné obyvatelstvo chodilo dříve spát a tedy i dříve do práce.

Realitu přinesla až první světová válka.

Byl to důsledek úsporných opatření, k nimž musely sáhnout nejprve evropské vlády, ale později se k nim připojily i další země. První ho zavedli Švédové /14. 4. 1916-30. 9. 1916/, pak po něm sáhli i Němci a Rakušané. Češi ho měli možnost vyzkoušet v roce 1916, 1917 a 1918.

Velkou oblibu si skutečně nezískal.

Tehdy ještě drtivá většina obyvatel vstávala velmi brzy za těžkou prací. Neexistence veřejné dopravy, aut a k tomu ještě brzké vstávání k oblibě letnímu času zkrátka nepomohly. Stejně tak jiné země jako např. Rakousko, USA nebo Velká Británie po válce přestaly přesouvat ručičky.

Letní čas se do naší země vrátil až s okupanty a druhou světovou válkou.

V roce 1942 platil dokonce i v zimě. Potřeba šetřit je zkrátka za války větší než v míru. Soudruzi v následných letech ještě trochu experimentovali, ale roku 1979 se změna času usídlila natrvalo.

Z počátku nastávala vždy poslední sobotu v březnu a září. Od roku 1996 se na letní čas v ČR přechází každý rok poslední neděli v březnu, kdy po 01:59:59 SEČ (středoevropského času) následují 03:00:00 SELČ (středoevropského letního času).

Letní čas končí poslední neděli v říjnu, kdy se po 02:59:59 SELČ hodiny posunou zpět na 02:00:00, ale SEČ.

S výjimkou Islandu, části Grónska a norských ostrovů Jan Mayen a Svalbard se přechází na zimní či letní čas všude v Evropě a ve stejnou chvíli.

Zatímco my, změnou dezorientované národy, zaspávající, autobusy nestíhající nebo naopak předcházející se o hodinu jak vietnamské hodinky…toužíme po zrušení letního času, soudruzi v Sovětském svazu na to šli od lesa.

V roce 2011 zrušili čas zimní.

Prý navždy.

Co dělat?

Snad emigrovat do tropů, kde je den celoročně takřka stejně dlouhý jako noc nebo za polární kruh, kde vám je to půl roku šumák a půl roku tma.

A co na to vědci?

Americká studie z roku 1976 zjistila, že úspory získané přechodem na letní čas jsou tak malé, že se nedají ani vyčíslit. Škoda, že se k tomu nějak erudovaně a nahlas nevyjádřili ještě lékaři, aby vyčíslili škody na zdevastovaném organismu.

Co na jaře ušetříme, na podzim propálíme.

Možná si komplex, že neporučíme větru, dešti, někteří snaží vyrovnat alespoň poroučením ručičkám orlojů a budíků.

Uklidňuje mě jediná věc: je to jen dvakrát do roka, což poskytuje několikaměsíční rekonvalescenční období.

V noci na zítřek si tedy posuneme čas o hodinu zpět. 

Nekompromisně.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]