V květnu 1945 vzduch voněl šeříky a euforií. Tehdy všichni věřili, že nyní se jim mír podaří již navždy ubránit. Že jsme se poučili a se všemi vypořádali. Ne, nechci tady laborovat nad tím, nakolik jsme se vypořádali se všemi nacistickými zločinci a nakolik s těmi, kteří přišli po nich. A nebudu ani uvažovat nad tím, zda jsme se poučili, protože odpověď je jasná. Albert Einstein řekl: „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“ 

Ale to trochu předběhl dobu. Myslím, že dřív, než přijde hrozba ohrožení státní, evropské nebo světové bezpečnosti v podobě nějakého válečného konfliktu, budeme muset přemýšlet nad bezpečností osobní.

Ono už se to vlastně děje. Francie, Německo, Španělsko, Anglie….

Teroristický útok přijde jako blesk z čistého nebe. Je jedno, jestli jste turista, domácí, dítě nebo dospělý. Je to válka ideologie proti západním hodnotám. Vojsko má své chemické zbraně, těžkou artilerii, jadernou hrozbu, genocidu, propagandu.  Zkrátka své válečné zločiny a válečné zločince, jejichž následky neodčiní žádný soud ani následná reparace. Stejně zákeřné jsou i zbraně novodobých teroristů. Výbušniny z čistících prostředků, ukradené dodávky, kterými možná někdo před tím rozvážel květiny či kopírky, kuchyňské nože za akční cenu v Lidlu, kyselina, kterou snad měl soused v garáži, aby po zimě oživil baterii do auta….

Útok se neodehrává na bojišti, ve válečné zóně. Neexistují demarkační zóny. Jsou to náměstí, vánoční trhy, autobusy, obchodní domy…. Jde o to nejhorší, co může válka zasáhnout: civilní cíle.

Někdo se marně kolébá myšlenkou, že se nás to netýká. Je to daleko, my nic, my muzikant. Ale bez ohledu na to, co si o migrační krizi a potažmo ideologii islámského státu myslíme, teroristé se nemusí rekrutovat jen z řad vyznavačů Koránu. Nejen víra v Boha vede své bojovníky do vřavy svaté války.

Někdy je to víra ve vlastní bolest, vztek a svou pravdu.

Mnoho z těch, kteří si připustí, že něco takého jako teroristický útok je představitelný i v naší zeměpisné šířce, argumentují, že něčemu tak nečekanému se zkrátka nedá čelit. To je do jisté míry pravda. I když na to například náš přední bezpečnostní expert Andor Šándor ( kniha Jak přežít nejen teroristický útok) má názor trochu jiný. Knihy miluji. Dá se s nimi plout na vlnách příběhů, prožívat je.

Ale potkat Mobydicka není jako potkat teroristu.

Loni na podzim jsem tedy absolvovala seminář Jak přežít teroristický útok. A potkala jsem teroristu. S kyselinou, s nožem, se střelnou zbraní a dokonce se proti mně rozjel i autem.  

Protože číst a zažít….jsou dvě rozdílné věci.

Trochu jsem se bála, že „zažít“ bude znamenat nadosmrti zapomenout na to, že bych kdy tváří v tvář nějakému šílenci s nožem nebo za volantem rozjetého auta dokázala odolat. Tedy spíš udolat, aby to nevypadalo, že si domlouváme rande, na které do smrti nezapomenu.

Modří už tuší, že teroristou byl samozřejmě náš instruktor. A jeden z nejlepších. Bc. Rudolf Kotrč je se věnuje výuce sebeobranného systému Krav Maga mnoho let a k jeho velkým přednostem patří krom bojových dovedností i schopnost myšlenku nebo techniku srozumitelně a zajímavě předat svým studentům.

Co netuším je, jak dělá, že ze seminářů chodí studenti vždy tak odpočatí a relaxovaní.

To je samozřejmě dobře. Po vyzkoušení si několika takových modelových situací by člověk mohl snadno skončit v pokojíčku bez kliky s vlastní slinou na košili namísto odhodlání bránit se.

Ale to není jediný cíl semináře.

Tím je především mentální stránka celého problému. Naše nastavení se na řešení, vyhodnocení hrozby a samozřejmě druh reakce, pro kterou se rozhodneme. Protože naše hrdinství nespočívá v dovednostech, ale v charakteru.

Pokud budete této myšlence otevření, můžete se naučit bránit všem nejčastějším teroristickým hrozbám. Dovednosti, které si na semináři osvojíte, jsou přenositelné i na veškeré další statisticky významnější situace zahrnující davovou paniku, jakými může být například, požár nebo zřícení budovy.

Budou po vás šlapat, střílet, stříkat kyselinou, najíždět autem a možná přijde i …

a) kouzelník

b) terorista

c) předseda vlády 

Seminář mě vedl k zajímavým zjištěním. Pokud na začátku byla myšlenka, jak málo stačí k tomu, aby byl člověk obětí, na konci bylo přesvědčení, jak málo stačí k tomu, aby obětí nebyl. Někdo musí v sobě najít zkratku, jiný projde delší cestu. Řešení ale existuje. Můžete si to sami vyzkoušet. Například 12. května, kdy se koná další seminář Jak přežít teroristický útok.

Na přiloženém videu můžete vidět, že vás čeká spousta zábavy.

V duchu květnových oslav bych samozřejmě přála všem život v míru a v bezpečí. To už od doby, kdy jsme v rámci výtvarné výchovy na základce v těchto dnech malovali šeříky, Auroru, holuby a tanky a já netušila, co všechno slovo mír může znamenat. 

Nebo jak hodně by nám mohl chybět.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]