Říká se, že do hlavy člověku nikdo nevidí. A je to asi dobře, protože kdyby si kolikrát někdo přečetl, na co myslíme v určité chvíli, nebo co si představujeme … ne děkuji. Už mockrát jsem psala o mozku, o té zvláštní věci, která má neuvěřitelné schopnosti. Ať už jsou to sny, představy, fantazie (viz ranní káva), nebo třeba i nemoci, mnohdy bizarní, ale skutečné…

Další schopnost našeho mozku je ta, že nás mnohdy umí přesvědčit, že to, co vyprodukuje je pravda.

Někdy je to bohužel věc nevratná, někdy jde třeba o dočasnou anomálii.

Vím o pánovi, který se přetáhl coby pracant natolik, že vzhledem k tomu, že při práci zatěžoval pouze mozek, dopracoval se po nocích u počítače až k momentu, kdy se své ženy udiveně zeptal, co dělají ti trpaslíci na jeho stole a ať je dá pryč. (Ten příběh vám ráda převyprávím, třeba zítra).

Teď jinak…

K psychiatrovi se na sezení dostavila vcelku pohledná žena. Během rozhovoru, který s ní lékař vedl, jí levá ruka najednou vystřelila z opěradla, klesla a zůstala bezvládně viset vedle těla.

Žena úd zcela ignorovala.

Když se lékař optal, jestli nechce pomoci dát neposlušnou končetinu zpátky na opěradlo, odpověděla:

„Ne, to není moje ruka.“

O několik minut později se ruka vymstila, strhla pacientce z nosu brýle a hodila je na zem.  Žena brýle druhou rukou sebrala a v klidu si je zas nasadila na nos.

„Nevím, co s tím! Vůbec to není moje ruka. Nedokážu jí poručit!“

Diagnóza tady není snadná.

Lékaři, kteří se s touto odchylkou setkají poprvé, si většinou myslí, že jde o psychologickou záležitost.

Příčina je prý ale neurologická. Porucha je to poměrně vzácná.

Objevuje se většinou po mrtvici, může být ale způsobena jakýmkoli poškozením či úrazem části mozku ovládající funkce končetin.

Vypadá to pak podle lékařů vlastně asi nějak takhle: mozek dává ruce pokyny, například ‚Zvedni tužku‘.

Při této poruše je ale tento pokyn přeměněn třeba v ‚Bodni mě do oka‘.

Zlatý halucinace!!!

SYNDROM ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ

Problémy onoho muže začaly migrénami s bolestí za očima, která vystřelovala do celého mozku. Pak se stalo něco velmi podivného. Muž začal mít pocit, jako by pravá polovina jeho těla začala najednou růst.

Pravá část jeho hlavy byla obrovská, dvakrát větší než levá.

Přemýšlel, jak si asi nasadí čepici…

Pak se pravá strana těla začala zase zmenšovat. Zděšený pán zřetelně viděl, jak mu přímo před očima ubývají centimetry z ruky a nohy.

Pravá noha byla jako od nějakého trpaslíka. „Jak teď budu chodit“?, obával se muž.  Bál se pohnout.

Tento pán trpěl takzvaným syndromem Alenky v říši divů (AIWS).

Lidé trpící touto bizarní poruchou vidí sami sebe jako obry nebo zase naopak jako trpaslíky, což se navíc může neustále měnit.

Syndrom Alenky v říši divů vyvolávají chronické záchvaty epilepsie nebo návaly úporných bolestí hlavy, říká se v odborné literatuře. Jde o poruchu mozku.

V Evropě je šest milionů epileptiků a zhruba sto milionů lidí trpících migrénou.

Necelé jedno procento z obou těchto skupin onemocní syndromem AIWS.

CAPGRASŮV SYNDROM

„Vypadá sice jako moje žena, chová se stejně, dokonce si pořád stěžuje na stejné blbosti, ale žádné důkazy mě nepřesvědčí, že to je skutečně  moje žena. Ta pravá totiž zahynula při automobilové nehodě a někdo ji potají nahradil dvojnicí“, trvá na svém jiný muž.

A ať se teď snaží jakkoli, nedokáže v sobě k této dvojnici objevit žádnou lásku.

Už jen myšlenka na to, že by ji měl políbit, dotknout se jí, natož s ní spát, v něm vyvolává odpor.

Zdá se vám to neuvěřitelné?

Ale to je nemoc a není zas tak neobvyklá. Jedná se o syndrom dvojníka. Capgrasův syndrom.

Je způsoben chemickou reakci v mozku, kterou většinou vyvolává zranění hlavy nebo nějaký jiný traumatický zážitek.

Například autonehoda.

Šokem dojde k přerušení spojení mezi oblastí mozku, která je odpovědná za rozpoznávání blízkých osob, a oblastí vzniku emocí.

Pacient pak vnímá ty, k nimž by normálně cítil největší lásku – obvykle partnera, členy rodiny nebo přátele jako cizí osoby, respektive jako kýmsi nastrčené dvojníky.

A tak se k nim podle toho ve vší nevinnosti také chová.

Na tuto duševní poruchu sice neexistuje žádný speciální lék, přesto je ale léčba možná. Ovšem velice zdlouhavá…

Dokážete si představit, že by se vám náhle vymrštila ruka a někomu vyrazila zuby, zatímco vy jste měli v úmyslu jej láskyplně pohladit?

Strašné, že?

No jestli není lepší mít prachobyčejnou klaustrofobii, arachnofobii nebo se prostě přepracovat a jít si odpočinout do bambulárny, odkud nás za chvíli zcela v pohodě pustí i s vyšitým ubrusem a sadou v rámci terapie vlastnoručně malovaných hrníčků.

A proto jdu raději dneska brzy spát. 

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]