Úpadek tradiční domácí kuchyně si většinou spojujeme s několika posledními desetiletími a s masivním nástupem polotovarů do obchodů a pochopitelně na talíře. Jsem poslední, kdo bude obhajovat šlichty vzniklé průmyslovými laboratořemi před zemědělskými výpěstky.  

Zároveň nejsem příznivcem černobílých pohádek, ve kterých se co pět let mění záporní a kladní hrdinové jak fusekle.

Nejčastěji zmiňované produkty totiž nejsou vůbec výmyslem moderní doby.

Například bujón v kostce je vynálezem z poloviny devatenáctého století. Jmenoval se sice Liebigův masný extrakt, ale to nic nemění na faktu, že je s námi více jak 150 let.

Jen o třináct let mladší je ztužený tuk.

Ano, margarín se „narodil“ roku 1869.

Francouzský chemik Hippo­lyte Mége-Mouriés připravil na základě zadání císaře Na­poleona 111 první margarín.

V té době sužoval zemi nedostatek másla.

Císařovým úmyslem nebylo zrovna nakrmit masy hladovějících občanů jako spíš hladové vojsko.

Mége-Mouriés rozdělil hovězí lůj krystalizací na dvě frak­ce.

Kapalnější, která je velmi podobná mléčnému tuku, intenzívně promíchal s mlékem při tělesné teplotě krávy a výsledný produkt podobný smetaně zchladil ledovou vo­dou.

K výrobě byly použity i extrakty z vepřových žaludků a kravského vemene.

Snad proto se podařilo vyvinout výrobek, který svou chutí, vůní i konzistencí nejvíce připomínal máslo. I když pořád ještě na hony vzdáleně.

Kapénky tuku připomínali perlu, v řečtině margarités, a byl na světě i název. 

I přes silné přesvědčení o unikátnosti vynálezu se tehdy Mége Muriésovi nepodařilo na margarínu zbohatnout.

Svůj podnik odprodal obchodníkům s máslem. Margarín si dál razil cestu Evropou, ale oceán se mu překročit nepodařilo.

Přeci jen máslo je máslo a lobby jsou lobby.

Když chemici objevili proces takzvané hydrogenace a začali ztužovat rostlinné tuky v laboratořích bez vemínek a žaludků, nastoupil margarín svou další voňavější a úspěšnější etapu a nakonec prorazil i ve spojených státech.

Přesto všechno byly náklady na jeho výrobu relativně vysoké, a proto nemohlo být ani řeči o nějaké margarínové revoluci či spáse hladovějících mas.

I tak ale pomalu postupoval pokrok v jeho výrobě a stával se chutnějším, voňavějším a stravitelnějším.

Zasáhla první světová válka.

Hladové armády i obyvatelstvo trpící vleklou hospodářskou krizí byly znamením doby. Německo mělo v té době rozvinutý a vyspělý chemický průmysl. Margarín se stal běžnou součástí studené kuchyně, lidé si zvykli.

Roku 1930 se mezi margarínové velmoci připojil i Sovětský svaz, kde byl hlad sice tajným leč velmi naléhavým tématem.  Vznikl Moskevský margarínový závod. Ten byl v devadesátých letech odprodán společnosti Unilever stejně jako některé další podniky po celém světě.

Tato společnost je výrobce margarínu od roku 1878!

A byla mezi prvními.

Na předních příčkách stojí dodnes.

Další válka, následná  krize…svět hladověl.

Nejen zbrojní průmysl, ale i potravinářsko-chemický zažíval boom.

K našemu užitku, či snad škodě?

Těžko říct.

V té době byly na výrobu a vývoj stále dokonalejšího margarínu  vydávány státní i soukromé prostředky v dosud nevídaném objemu.

Ne, nebudu soudcem mnohaletého sporu.

V průběhu let se škodlivé chemické reakce odbourávaly, technologie se vylepšovala, margarín se začal obohacovat vitamíny, byl objeven význam škodlivých transmastných kyselin a jejich izomerů a moudré hlavy snížily jejich obsah v margarínu.

Chuť a vůně se ještě víc přiblížila máslu a oproti němu se margarín především dobře roztírá ihned po vyjmutí z chladničky.

Přemnožené lidstvo pomalu vyjídá planetu a každý třetí člověk trpí hlady.

Zemědělství se plácá někde mezi dotacemi a přebujelým importem.

Na druhou stranu, máslo je máslo.

S obsahem přirozených prospěšných látek je produktem chovatelství a mlékárenského průmyslu.  Voní jako samo nebe a dokáže povýšit krajíc chleba na božskou manu.

A taky se po něm kyne a bez tuku ho prostě neuděláte.

Dva nesmiřitelné tábory včele s dietology dodnes marně hledají odpověď, zda je lepší to či ono, jak je to s cholesterolem i s těmi kyselinami. Stejně rychle jako móda na přehlídkových molech se mění názory a kladné role v tomhle příběhu.

Příběh margarínu vypráví 150 let historie lidstva.

Vychvalovaný i zatracovaný. Byly do něj vkládány naděje i peněžní prostředky. Margarín se stal symbolem nejen moderního potravinářství a jeho hlavních otázek. Stal se především symbolem civilizace a jejího směřování.

Hladu ve stínu pokroku.

Politickým kolbištěm na krajíci chleba.

Však máme i Mezinárodní a evropskou margarínovou asociaci s jejich českou pododnoží. No řekněte, která jiná potravina to má.

Sama za sebe mám radši máslo.

Kalorické, mastné, voňavé a chutné. Margarín však pro mne nejsou jen hloupé slogany z reklam. Je to zrcadlo novodobé historie.

U snídaně si tak mohu jen přát, aby lepší a lepší margarín vznikal skutečně jen z touhy výrobce po zisku nikoliv z politického tlaku poválečné hospodářské krize nakrmit opět hladovějící masy ať už kdekoliv na světě.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]