Plavková sezóna, jak se zdá, stále ještě nekončí. Léto si nechce dát pohov a pořád ještě to je venku na koupání. Po téhle stránce se letošní léto skutečně vydařilo. A bylo to skutečně pestré. Za dva měsíce prázdnin jsme se vykoupali ve všech možných nádržích, koupalištích a rybnících, co jich jen příroda a lidé vymysleli. Bylo to skutečně pestré koupací léto.

Plavání si rozhodně i v babím létě užijete u nás na koupališti.

A to až do dědkova podzimu. Tady totiž ti šílenci přihřívají vodu. V květnu je to fajn a rozhodně jim to nadežene na pláž první nesmělé plavce, kteří normálně před zmrzlými nevylízají.  Ale když bylo venku 35°C ve stínu, cítila jsem se spíš jako ve vaně a ne v bazénu. Chyběla jen pěna a žlutá kačenka. Předvařená z bazénu jsem se doplazila dopéct na deku. Očima jsem hledala krtčí díru nebo jiný nouzový východ ze sluneční výhně.

Oproti tomu koupaliště, kam jsem jezdila o dovolené je pravý opak.

Voda je tu, jak to říct slušně…osvěžující. Omylem jsem vyslechla rozhovor plavčíka, který se prozradil, že na tabuli u vchodu napsali o dva stupně víc, aby jim vůbec přišli lidi. Když jsem v duchu odečetla ty dva stupínky od uváděné hodnoty, uviděla jsem světlo na konci tunelu. Stejně jako když jsem do toho bazénu skočila.

Na chladnou vodu bych mohla být v tomto létě zvyklá.

Hned z kraje prázdnin jsme strávili několik dní v kempu na západě Čech. V areálu byl dokonce krytý bazén. I přes několik litrů chemie se nedařilo správci kempu odzelenit vodu.  Ale snažil se a filtrace jela na plné koule celý den. Díky tomu neměly nesmělé sluneční paprsky šanci jakkoliv ovlivnit teplotu vody. No ale co, když máte bazén přímo před chatkou.

Toho by nevyužil jen blázen.

Den před odjezdem, když už bylo vše zabalené, nás napadlo užít si poslední noční koupání. Škoda máčet plavky. Přemlouvaly jsme s mamkou a dcerou i desetiletého syna, který se jindy velmi rád koupe bez ohledu na teplotu vody.  Ale očividně mu naše bílé zadky nešly pod nos. Pravděpodobně byl v minulém životě inkvizitorem Bobligem nebo zahynul jako misionář v Africe. Nic jiného mě nenapadá po konfrontaci s jeho reakcí.

Bezstarostně jsme si plavaly v ledové vodě a syn šel trucovat do chaty.

Zanedlouho se zjevil na břehu u bazénu a v ruce držel moje suché plavky. Myslela jsem, že mi přišel dát poslední šanci se obléct, než se definitivně nafoukne a přestane se mnou mluvit. Namísto toho mi je hodil do bazénu se slovy: „Jste blbý a úchylný.“

No, jsme, ale nejsme samy.

O den dřív jsme se koupali v nedalekém rybníce. Já tedy už ležela na pláži na slunku jak vyvržený vorvaň a chytala bronz. Když na mě synek volá: „Hele, mami, ryba.“

„Hmmmmm, hezký,“ pokývala jsem hlavou směrem k dětem ve vodě. Jo to víš, že jo. Já se rozpařená půjdu podívat do ledové vody na nějakou mrňku, která zdrhne hned, jak smočím kotníky.

Za chvilku vylezly děti z vody: „Mami, mami, koukej, ryba.“

To už jsem se otočila, protože syn stál nade mnou a z dlaní mu kapala voda na má rozpečená záda. V těch dlaních měl fakt rybu! Čuměla na mě a já na ni. Fakt nekecaly. Asi dvacet centimetrů dlouhý tvor očividně žil, takže jsme poslala děti, aby rybku vypustily do vody, aby se netrápila.

Děti se šly zase koupat, když za chvíli opět volaly z vody: „Mami, ryba, už je tu zase.“

Nevěřila jsem, a tak ji v dlaních opět syn přinesl  na deku. Situace se opakovala s tím, že když jí vypustili na svobodu, rybka odmítala odplavat, ale neustále kroužila kolem a čumáčkem žďuchala do nohou dětí.

Byla tam s námi i moje mamka, takže jsem ji odtáhla stranou a říkám: „Hele, tady je to samej léčivej pramen, bůhví, co vyvěrá pod rybníkem…..víš, jestli náhodou ta zvířena není nějaká nablblá. Třeba ze sirných výparů nebo ji radioaktivita zmutovala DNA s kočkou a teď se lísá. Třeba i přede a jen to pod hladinou není slyšet.“

Ani bych se nedivila, kdyby se přišla večer k chatě otulit srnka nebo divočák. Ryba přišla ještě dvakrát, než nás zapadající slunko zahnalo do kempu.

Rozhodně letos ještě s koupáním nekončím a doufám, že vy také ne. Nevím, jaká bude zima, ale pro mě je vždy dlouhá až moc.

Takže hodlám ještě něco z léta užít.

Vzpomínky totiž v zimě hřejí jako kamínka a jen tak nevychladnou. 

ToraToraTora

[sexy_author_bio]